Den cvoka

"Aký je rozdiel medzi psím a ľudským hovnom? Tiež sa pokojne môžem vysrať na chodník alebo deťom do pieskoviska..." Kto za posledné roky nevidel poľský film, nemá ani tušenie ako kvalitné filmy sa u nich robia. Táto komédia je z roku 2002, ale je stále aktuálna a ešte dlho bude. V postave učiteľa sa nájdu mnohí z nás, tie jeho nadávky na okolie, svoj plat, prácu a život celkovo som si báječne užíval a skvele som sa bavil. Detailný záber na nechty, malá potreba na WC vo vlaku, nakupovanie, harmonika pod oknom, psie výkaly na ulici, poľská modlitba, reklamy v tv... jednoducho čo scéna to kult. Tak jednoduché, tak dokonalé. Vo filme je toľko pamätných hlášok, že môže smelo konkurovať tomu českému Kurva hoši...Už sú to roky čo som nevidel kvalitnú a vtipnú komédiu. Toto je poľská tutovka. 100%. (30.10.2016)

„Vždyť pořád odpočívám, musím si přece odpočinout!“ Povedená a brutálně trefná satira. Až na pár odlišností jsem měl neustále pocit, že ten film zrcadlí můj vlastní život, tak moc jsem hlavnímu hrdinovi rozuměl a viděl řadu věcí stejně. Bavil mě jeho cynismus, film měl řadu chvilek, u kterých jsem se mohl sice hořce, ale upřímně zasmát. Politická reprezentace, puntičkářství, plánování a rozpočítávání takřka všeho, smysl pro řád, libování si v zajeté rutině, život v paneláku, potýkání se s čtyřnohými mazlíčky (a hlavně páníčky), problém se ženským pokolením, autobusová a vlaková doprava, oživování si nostalgické vzpomínky na dávnou lásku, pobyt na pláži, pás televizních reklam či Poláková modlitba (aplikovatelná i na Čecha). Jedna trefnější situace než druhá. A nad tím vším marné snažení hlavního hrdiny dosáhnout odpočinku, klidu, míru…Nadčasový film, jenž mě navíc zastihl ve správné náladě, lehce tedy nadhodnotím, dám slabších 5*. „Vlastně nemám místo na ženu svého života. Sním o ní, ale nemám pro ni místo ani čas.“ (19.02.2023)

Nářez. Dostalo mě to! Chvíli si říkáte "bože, to je hroznej týpek", abyste si za malou chvíli řekli na oplátku "vždyť já jsem vlastně docela jako on!" :o) Samozřejmě detaily, příhody, reakce, návyky, zlozvyky i okolnosti mohou být v životě každého z nás jiné, u Adaśe coby hlavní postavy se již také jedná o jistý stupeň psychické poruchy, resp. vykreslení jeho povahy a života může být rovněž v rámci žánru komedie či satiry záměrně zveličeno do působivě komických i hořkých extrémů. Nicméně podstatu vnitřní zkušenosti cítím zčásti podobnou, až jsem měl párkrát pocit, že se dívám na Adaśe málem jako své karikaturní zrcadlo sebe samého, ne-li na zrcadlo současnosti, tak třeba i varovné zrcadlo potenciální budoucnosti! Film pokračoval natolik úderně, že když jsme se zašli s Adaśem do bodu vzájemného míjení, spolehlivě to „zachránil“ příchod jeho syna v období problematické puberty, v němž jsem zároveň mohl do třetice spatřit i karikaturní zrcadlo své minulosti. Nebo jindy film nabídl univerzální příhody z cestování vlakem. Takový humorně i nepříjemně odpozorovaný život ve filmu, kde se neuvěřitelným způsobem snoubí humor s depresí i pocit každodenní reality s bizarností, a po němž bez zachování si nadhledu můžete klidně skončit i způsobem, jaký popisuje Adam Bernau. :o) Herecké ztvárnění hlavní postavy Markem Kondratem i s komickou nadsázkou za hranicí běžné komformity bylo famózní. Když došlo na výjevy na pláži a přišla tam ve dvojici dívka mluvící infantilně nesmyslnými pazvuky, říkal jsem si, že už tvůrci přehání a odklání se od reality, ale s brzkým zvratem mi došlo, jaký smysl tyto scény měly a už jsem byl zpět doma, aniž bych musel Koterského filmu odebírat hvězdičku. [90%] (05.12.2023)

Miluju tenhle věčný optimismus, zapálení pro život a neutuchající touhu stále něco dokázat a nenechat se jentak něčím ( někým ) rozhodit...... :o) Komedie s notnou příchutí trpkosti a hořkosti, ale málo platné, nezbývá než rezignovat a nechat se čtyřiačtyřicetiletým Adaśem Miauczyńskim bavit. Syndrom vyhoření je svinská to věc..... (14.02.2011)

Zatraceně hořká, jízlivá, ale zatraceně trefná sonda plná černého místy až absurdního humoru. Mé pocity se neustále přelévaly od "oh, jak tě chápu" po "vůbec tě nechápu". Jak moc jsem třeba rozuměl pokud jde o beznadějnou snahu myslet v neustálem rachotu sbíječek a hlučných sousedů, tak jsem nechápal posedlost rituály. Každopádně to bylo výborné. Skvěle odkoukaný marast života uvízlého v těžké osobní krizi a každodenních stereotypech, které pomalu rozemílají osobnost žijící v téhle podivné pseudosvobodě a pseudodemokracii. Jeden z nejlepších a nevýstižnějších polských filmů. A možná dobrá pobídka změnit to, u čeho si s hrůzou uvědomíme, že k tomu možná taky máme náběh. (01.04.2013)