Tmavomodrý svět

Už som sa zmienil o tom, že tvorbu Zdeňka Svěráká mám rád a jeho syn nepadol ďaleko od stromu. J.A. Komenský kedysi dávno napísal, že k zdaru diela je potrebné chcieť, môcť a vedieť. Svěráci chceli, veľmi chceli vzdať poctu našim letcom v Británii. S tým "môcť" to už bolo horšie. Česi nebudú môcť ešte dlho nakrútiť vojnový veľkofilm, pretože na to jednoducho nenájdu dosť peňazí. A s posledným, "vedieť" bol tiež problém. Zdeněk Svěrák je skvelý autor, a v určitých oblastiach jeden z najlepších. Vojnová dráma však tou oblasťou určite nie je. Takže výsledkom ich spoločného úsilia je pre mňa mierne nadpriemerný film, s ktorým si hanbu rozhodne nespravili, ale tiež film, ktorý určite nenaplnil ich očakávania. (22.03.2011)

Škoda, že Zdeněk Svěrák nedokázal napsat přirozeně a věrohodně působící milenecký trojúhelník. Tmavomodrý svět obstává ve všech aspektech, kromě milostné linie... Což je problém, protože o ní se vyznění filmu do značné míry opírá. Oč problematičtěji vyznívá vztah mužů k ženám, o to lépe vyznívají vzájemné kamarádské svazky, které starý pan Svěrák prostě "má v ruce". Výborné jsou i prolínačky z anglických bojišť do komunistického lapáku, které vytvářejí velice hořký a sarkastický nádech snímku. Možná byl "Tmavomodrý svět" až příliš ambiciózní projekt... I když i přes všechna negativa je to stále výborný film. (24.04.2004)

Tak jako se do sebe zakusovalo RAF s Luftwaffe, tak ve scénáři citím podobné se do sebe zakusování Jana a Zdeňka Svěrákových. Ač je film na solidní 4 hvězdičky, přesto je tam jakási nevyrovnanost. Cítím tam krásný příběh lásky a zrady (ať už hlavních hrdinů, tak i nevděčného národa) , ale také tam cítím nutkavou potřebu ukázek bojových scén, vybuchujících vlaků atd... Z těch válečných záběrů a scén je cíti omezený rozpočet na každém kroku. Ať jsou to různé verze Spitfirů na letišti či základna jak po vymření, kde z anglického personálu zahlédnete max.10 lidí. Film si vzal jako jednu z předloh knihy legendárního našeho stíhače Františka Fajtla - Sestřelen a Boje a návraty. Měl jsem tu čest se o filmu s panem generálem Fajtlem na návštěvě u něj doma bavit a vyjádřil částečné zklamání nad finální verzí filmu. Čekal, že to bude spíše film o jeho útěku po nouzovém přistání v okupované Franciii. Velmi hodnotím vsuvky z komunistického lágru. Když jsem šel z kina, řada lidí říkala, to jsem vůbec netušil... Už jen za tuto osvětu si duo Zdeněk a Jan zaslouží pochvalu. Takovýchto poct našim hrdinům, k nimž se národ zachoval naprosto hanebně a odporně je málo. Jen houšť! Koho tato problematika zajímá, doporučuji shlédnout film Nebeští jezdci, který je o naší osádce bombardéru Wellington. (22.01.2011)

Utahování v čelistech sentimentálního Svěráku není nijak výrazné, smutné vsuvky z žaláře odhalují tu bezmoc, když najednou čelíte nepřátelům z vlastních řad a pijanista Olda Kaiser se vedle nepříliš přesvědčivé dvojice Hádek, Vetchý překonává, nicméně je docela škoda, že milostný trojúhelník zasazený doprostřed chlapského kamarádství a soubojů o nebe nad Evropou působí tak nevěrohodně a nuceně. Nemusí ani na vás mířit Browning Spitfiru, abyste odpřísáhli, že se Prcek s Wellingtonem drží ve vyšší letové hladině.. (09.05.2019)

Manipulace a hra na city mi přišly zcela v mezích snesitelnosti, nakonec doba, v níž se Tmavomodrý svět odehrává, mi hraje na city dost a dost sama o sobě, takže by mě spíš překvapil opak. Co mě překvapilo, bylo celkové utlumené vyznění snímku, který byl ve své podstatě komorním lidským příběhem, což není u válečných filmů právě zvykem, a snad i velikost prostoru věnovaného milostné linii, v níž to mému sluchu občas zaskřípalo. Ale ne proto, že by se mi nezdála uvěřitelná (daleko spíš proto, že míchání lásky a války mi nikdy moc nesedělo). Spousta z nás se přesvědčila, že láska dokáže být zákeřná a nevděčná bestie, která si přichází a odchází, jak se jí zachce, a při příchodu i odchodu dělá rámus a nepořádek. A že jsou chvíle, kdy všechny ty rozumné argumenty typu "to přece nesmím," "je to můj kamarád, to mu nemůžu provést" a "tohle nemůže dobře dopadnout" nemají nejmenší šanci, ať už si je opakujete sami nebo vás s jejich pomocí někdo v dobrém úmyslu chránit vás před následky seřvává. Byla jsem už v takové situaci seřvávající i seřvávanou a z výsledků vyplývá, že všechnu tu snahu by člověk raději měl vynaložit na věci, kde má větší šanci na úspěch - kupříkladu přesvědčování našich politiků, aby byli poctiví a pracovití. Láska nesouvisí s tím, jaký je o vás zájem, takže flankerovi.27 se omlouvám, ale to, že takhle může někdo těžko vyvádět kvůli jedné ženské, když má možnost vyřádit se jinde, pro mě není relevantní argument, ale spíš důkaz platnosti tvrzení, že podle sebe soudím tebe. Nechci tu poučovat, takže v téhle věci dodávám už jen to, že odedávna vyvádějí muži kvůli ženám a ženy kvůli mužům (a muži kvůli mužům a ženy kvůli ženám) psí kusy a okolí se nad tím může pohoršovat a nechápat, ale to je asi tak všechno, co může dělat. Pořád mi zmíněné psí kusy připadají přijatelnější než ty, které vyvádějí některé režimy, neváhající perzekuovat lidi, jejichž zločinem bylo, že bojovali za svou zem. I kdybych nepokládala Tmavomodrý svět za dobrý film, patřilo by mu mé uznání za to, že neváhal promluvit o jedné velmi, velmi ostudné epizodě našich dějin. Ale jsem ráda, že ho mohu ocenit za to, že promlouval decentně a s půvabem, dojemně (mě ty smutné kokršpanělí oči dojaly a nestydím se za to), se skvělou původní i Ježkovou hudbou a s pomocí skvělých herců. Pokud bych měla někoho z nich vyzdvihnout, byl by to Oldřich Kaiser, protože v žádné ze svých rolí mě tak nedostal. S tím svým pohledem chlapa, který došel pěšky do pekla, prošel všemi jeho stupni a zase se vrátil zpátky, byl až nepříjemně přesvědčivý. (30.11.2007)