Tmavomodrý svět

Svěrák je mezi svojí generací spolu s Michálkem a Hvižděm (škoda ho) výjimkou, netočící stále dokola pseudovýpovědi svého opiem oblaženého nitra či kázání o malosti české povahy, kterou mohou zachránit jen dobrotu v cizině načerpavší navrátilci. To nutno ocenit. Točit film o válečných hrdinech je v našem současném kulturním klimatu natolik výjimečným jevem, že jsem dlouho přivíral oči nad několika scénáristickými zářezy Svěráka seniora, jako třeba že takhle se chovat jako blb kvuli jedný ženský prostě nebylo možné (ostatně na ženský nezájem si piloti nikdy nestěžovali). Ale od premiéry uplynul už dost značný čas, dost na objektivnější přístup. Rámování příběhu vyprávěním SS doktorovi na mě působí trochu politicky korektně (asi úlitba německému investorovi). Technicky celkem zručné, i když některé scény (nouzové přistání) na mě nepůsobily tak dramaticky, jak by asi měly. Výhradu mám taky k obsazení - Kryštof Hádek sice není špatný herec, ale válečného letce nepřipomíná ani z rychlíku. Největší potíž mám s tím, že filmu chybí to ovzduší přátelství kombinované se syrovou válečnou realitou, jaký člověk cítí, když čte knihy od Bufky nebo Šišky a který se povedlo bez výjimky dostat do Nebezkých jezdců. (09.08.2006)

Je drzé vyčítat Svěrákům, že byli drzí. A natočili mimořádně zdařilý film, který je konečně přiměřeným holdem skutečným obětím komunistických destrukcí historické paměti padesátých let. Po slibných nábězích kinematografie Pražského jara (NEBEŠTÍ JEZDCI) je tu podán zasvěcený pohled jak do všedního válečného dne těchto mimořádných mužů, tak do anatomie "díku", který jim uštědřila - více generaci než jedincům - poúnorová vlast politických procesů a lámání páteří. Důrazně jsou tu připomenuty perfidní praktiky StB, často do cel sesazující národní demokratické hrdiny s nacistickými válečnými zločinci. Adekvátní herecké obsazení vedlo k sérii nadprůměrných hereckých výkonů. Vzniklý celek jen znovu dotváří to, co už jsem napsal. Je drzé vyčítat oběma Svěrákům, že byli drzí. Naopak - jejich drzost je jednoznačnou garancí nevšedního diváckého zážitku. Čas ukáže, zda také zážitku nadčasového. (12.09.2007)

Velmi chvályhodný je záměr pana scenáristy Zdeňka Svěráka vzdát hold našil letcům ve službách RAF. Naopak málo chvályhodné jsou vykalkulované zásahy do scenáře ze strany Jana Svěráka."Vrazím tam smutný oči Barči, to se bude Amíkům líbit. Trocha sentimentu taky neuškodí, voni si rádi pobrečej." Když Jan Svěrák přebíral Oscara za Kolju, slíbil, že tomu zlatýmu plešounovi přinese bratříčka. Určitě s tím hodně počítal, ale nestalo se tak. Po pravdě, za Tmavomodrý svět by si ho nezasloužil. Sice tomu věnoval pět let svýho života, nezměrné úsilí, ale milostná linie příběhu příliš hraje na city ("But I Want You!" - scéna v autě) a scény z komunistického lágru nejsou příliš přesvědčivé. Přes moje výhrady ale musím uznat, že za málo peněz sestrojil režisér hodně muziky. Je paradox, že se na poctu našim letcům nedostalo peněz v jejich rodné zemi, ale že to z drtivé většiny platila společnost ze země, proti které čeští letci bojovali. (08.05.2003)

Docela mě potěšila herecká sebranka, protože snad pro všechny zúčastněné mám ve svém srdci alespoň kousek místa. Vlastně nejen pro zúčastněné. Scénáristu Zdendu mám rád velmi, a dokonce chovám i určité sympatie k jeho režisérskému bratrovi. I když ta jeho poslední perverzní pohádka mě tedy zrovna moc neoslovila. Tohle bylo o dost lepší a s Českými lvíčky asi nemohu nesouhlasit. Příběh mě do sebe vtáhnout dokázal. Snad tam bylo jen zbytečně dost romantiky a chvilkové lásky, která samozřejmě nakonec ustoupila před přátelstvím, které bývá zpravidla věčné. Takový český nízkorozpočtová Perl Harbor. Velikou výtku bych si dovolil složit veškerým leteckým akcím, protože pan Svěrák nebyl pochopitelně financován tak štědře jako pan Bay. Na naše poměry to ušlo, ale co si budeme nalhávat, moc se na to koukat nedalo. Dost intenzivně kazily tyto záběry celkový dojem z filmu. Naštěstí si toho byli tvůrci zřejmě dobře vědomi a šetřili s nimi. Emočně mě to celé dost oblétlo, ale překvapilo by mě, kdyby dnes něco ne. (18.05.2016)

Neosobný, klišéovitý v zobrazení osudov letcov i prostredia komunistických lágrov a zároveň až na pár momentov chladný ako psí ňufák.Tak na mňa zapôsobil jeden z najdrahších českých filmov. Silná hudobná stránka (nostalgická spomienka pri nádherných, dlho nepočutých pesničkách) a výkon pána Kaisera patrili k jediným výraznejším pozitívam. (05.11.2004)