The Doors

JFK, LSD, Vietnam... tohohle stigmatu 60. let se Oliver Stone, zdá se, nemůže vyvarovat a osobuje si právo o něm vyprávět pořád dokola. I proto jsem měl v polovině filmu pocit, jako kdyby byl celý příběh už dohotoven a zbytek sestával z opakující se konfese anarchisty Morrisona. Jelikož Stone odmítl po vzoru Forresta Gumpa začlenit do filmu historické pozadí, můžeme hovořit o čistém biopicu. ____ Vizuál Richardsona, jednoho z nejlepších kameramanů současnosti, dokazuje, že vedle estetiky a kulturologie musí být takový člověk nadán značnými technicko-opticko-fyzikálními vědomostmi. Posuďte sami: všemožné triky, hra světla, práce s ohniskovými vzdálenostmi a s perspektivou, se clonami (hloubka / plochost) a se závěrkou (ostrost / neostrost), střídání dvojexpozic (dva různé záběry zkombinované) a juxtapozic (dvě roviny reality dané vedle sebe kvůli srovnání) atp. dávají filmu Doors punc manuálu pro začínající i zkušené kameramany. (27.10.2008)

Myslím, že není bezpodmínečně nutné znát do puntíku důležitá data, názvy desek a anabázi vzniku písní Doors. Oliver Stone v tomhle filmu ukázal, co je! důležité o nich vědět. Především si vyhrál s postavou Jima Morrisona - Val Kilmer ho nehrál, byl to jeho klon a to i pěvecky - a ukázal ho nejen na jeho "výletech do slunce" a do vězení, ale i jako inteligentního chlapa s obrovskou dávkou obrazotvornosti a s citem pro poezii. Nelze přehlédnout, že Stone se tak vyznal z obdivu k rozporuplné osobnosti tohoto charismatického bohéma a vůbec k hudební scéně 60tých let, za což se mu hluboce klaním a děkuji. (15.06.2004)

Nezvládnutý film. To, že se Val Kilmer nápadně podobá Jimu Morrisonovi, je jedna věc, ale to je taky to nejlepší z celého filmu Olivera Stonea. On asi zná písně The Doors jen z vyprávění, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč tento film tak šíleně zpackal. Z Morrisona dělá idiota, po tomhle filmu byste si stěží pustili jeho muziku. Morrisonovo rebelství rozhodně nespočívalo v pouhém povrchním obnažování na veřejnosti, jak se nám snaží Stone vehementně narvat do hlavy. Jeho ikonu snímá povrchně a z celé jeho etapy vybere pár momentů, které v jeho režii působí značně nevěrohodně. Ostatně celý tento film je odfláknutý, nevěrohodný a velmi trapný, neboť legendu, jakou byl Jim Morrison, zde smrskl na pouhou karikaturu bez vlastní identity. Toto, pane Stone, Vám opravdu žrát nehodlám. 40% (16.02.2009)

Val Kilmer byl hvězdou, takhle to zahrát a ještě se naučit asi 50 písní nazpaměť, to je na Oskara. Jinak tohle nebyla zrovna moje srdeční hudební záležitost a nebo jsem konzerva........asi ano. Nahlédla jsem jen mírně do jejich hudebního, zdrogovaného světa a nějak extra jsem jim to nezáviděla. Filmová výzva 2016 (14.08.2016)

No od Olivera Stonea jsem cekal vic, i kdyz jsem se bal, protoze jde o muzikal a hudba Doors mi nic nerika. Tenhle film rozhodne neni spatnej, jen me proste nedokazal vtahnout. Hudba je prevazne nadprumerna, s jednou genialni pisnickou Ligh my fire a jednou naprosto otresnou (nevim nazev, ale zpiva o zabiti otce). Co se hercu tyce tak jsou vsichni v pohode, prekvapila Meg Ryan, kterou znam jen z romantickejch komedii. O Valovi se nezminuju z jednoho prostyho duvodu. To nebyl Val Klimer, ale Jim Morrison. Val podava skutecne zivotni oskarovej vykon a navic sam zpiva. Pod 4* nepujdu, protoze cim vic minut jsem mel za sebou, tim se film staval zajimavejsi a konec uz byl paradni. Skoda te slabsi prvni hodinky, ale je fakt, ze se musel ukazat celej Jimuv zivot. Jen nechapu, jakto, ze tam nebyli jeho rodice a sourozenci. (21.07.2006)