Dotkni se mých ran

Původně jsem chtěl hodnotit po dílech, ale v půlce jsem to vzdal. Dávám tři hvězdičky, ale jen proto, že tohle celé beru jako vhled do dnešní seriálové korejské kultury, ačkoliv to zjevně celé financovala čínská automobilka Volvo.Z mého pohledu více než polovina dílů oscilovala od jedné hvězdy po čtyři. Kdyby se každý díl sestříhal na 45 min, nebo se z toho udělalo max 8 dílů mohl bych to i jako celek doporučit, protože to svůj potenciál má, ale ve formátu v jakém je to nabízeno je to pro běžného českého diváka nesledovatelné. Naštěstí tohle nikdy české televize nekoupí. (14.03.2021)

Špička (nejen) korejské seriálové tvorby. Skvělá Seo Ye-Ji, dokonalý Oh Jeong-Se v roli autistického bratra hlavního hrdiny. Voskový panák KSH byl ok. Velmi dobrý scénář, zajímavé prostředí psychiatrické léčebny, snesitelné vedlejší postavy, napětí, humor, animované pohádkové vsuvky, příjemný závěr, to všechno dělá ze sledování IOTNBO skutečný zážitek. V podstatě jediná negativa jsou odhalení záporáka, lehce přepálená stopáž a reklama na Subway, na kterou si nezvyknu ani když ji vidím po sté. Edit: po třetím shlédnutí šup do seriálové TOPky. (14.04.2021)

Prostředí psychiatrické kliniky. Ona má problémy s osobností, on hraje neviňátko (nevěřil jsem mu to). Některé scény hrozně utahané (než z nich něco vypadne) a předlouhé sugestivní pohledy do jejich perfektních rádoby nevinných dětských obličejů, jako kdyby byli u vytržení. Vypadají jako mimo realitu. Možná je to ale japonský styl, Nemám z toho dobrý pocit, asi nejsem na mírně negativní psychologické filmy. Jsou tam i scény, ze kterých je možné se poučit, ale spíše to byla opravdu neužitečná podívaná. (26.05.2022)

Věčně hladový Korejci, dlouhé uhrančivé pohledy, potoky slz a plno lidí s nejrůznějšími poruchami. Charismatická Ko Moon-young, mrška s poruchou osobnosti, neúnavně stihá jednoho z bratrů, který pracuje na psychiatrické klinice, ale ten z neznámého důvodu s krásnou ženou nechce nic mít. (ne, není to gay) Nemá místo pro nikoho jiného, stará se totiž o autistického bratra a kromě neustálého brečení nevydává jakékoli emoce. Všechny spojuje nehezká minulost a před světem se spíše skrývají. Mix komedie a dramatu, staví především na dobře napsaných postavách, kde i u těch vedlejších poznáte jejich příběh a každý díl nabídne jednoduché, ale jasné poučení. Škoda jen přepálené délky u jednotlivých dílů, ono těch pohledů do dokonalých tváří bylo až moc. Bohužel jak roste vzájemná náklonost hlavních postav a rozplétají se jednotlivé životní osudy, dochází k částečnému vyprchání kouzelné atmosféry, která dělá tento příběh tak jedinečný. (23.06.2022)

Ono je to vlastne taká telenovela. Dej plynie pomaly ako sirup a keď na to pozerám, nemám pocit, že vidím normálny život. Ale to je tak všetko, čo tento seriál spája s telenovelami. Vo všetkom ostatnom je iný a lepší. Dej je inteligentnejší a uveriteľnejší. Tie časté dialógy, keď hlavné postavy stoja oproti sebe a pozerajú si do očí, sú síce trochu umelé, ale dá sa na to pozerať. Vlastne sa na to pozerá veľmi dobre. To je tým vizuálom, ktorý je vypiplaný k dokonalosti. Obrazovo to veľmi pripomína reklamu. (13.01.2023)

To, co řekla Ju-Ri, že ten, kdo má autismus, tak uzavře dveře před světem, pasuje nejenom na autismus, ale na všechny tři hlavní postavy. Oni se totiž opravdu uzavřeli před světem. Gang-Tae v představě, že musí chránit svého bratra ať se děje co se děje. Sang-Tae ve strachu, že ho najde „motýl“ a Moon-Young ve skořápce, která z ní sice dělala nesnesitelnou autorku dětských knih, ale chránila jí před hrůzou, kterou v ní zanechala její matka. Jejich úkolem bylo přemoct zámek dveří, které je omezovaly a naučit se myslet na sebe, být dospělým a nezůstat v dokonalé představě svých rodičů. Nápad spojit svět dětských knih a psychiatrické léčebny je podle mého názoru geniální, protože se na první pohled spojit nedá. Režie, scénář, hudba, všichni, kdo se podíleli na tvorbě, od cateringu až po klapku, odvedli slušný kus práce. Moc se mi líbila myšlenka vkládat do scén „dětské já“ tří hlavních postav (například v 15. díle v pracovně), tím scény dostaly mnohem silnější dech a na diváka (na mě rozhodně) to mělo větší emocionální dopad. Herce a jejich výkony, ač jsou všechny k potlesku, bezmezně převyšuje herec, který ztvárnil Sang-Taeho. Potom co přemohl ten zatracený zrezavělý zámek svých dveří se z něho stala postava, která vezme za srdce snad každého. Pokaždé, když najdu kdramu, jako je tahle, jsem štěstím bez sebe. Nejenom příběh Gang-Taeho, Sang-Taeho a Moon-Young, ale příběhy všech pacientů léčebny byly něčím jedinečné a člověk měl příležitost si uvědomit, že každý má svůj vlastní strach, obavy a problémy, a nikdy není správné je zlehčovat. Ale naopak si uvědomit, že jsme každý jiný a je v pořádku nebýt v pořádku. (19.08.2020)

Seriál i jeho postavy jsem si oblíbila už na samém začátku, ale tehdy jsem ještě netušila, jak moc mě pohltí. Jde o pořádný psychologický kousek, který má k tomu spoustu jiných kvalit, kterými jsou třeba dobrý lásky příběh a humor, ale i napětí, které celý seriál graduje. Postavy jsou nejen perfektně zahrané, ale taky promyšlené do posledního puntíku, s minulostí a emocemi, kterým se dá uvěřit - občas u těchto asijských (převážně korejských a japonských) romancí neprožívám některé problémy tolik, jako seriálové nebo filmové charaktery, ale tady jsem nic takového nezakusila. Všechno mi zapadlo jako skládačka a brečela jsem s nimi. Na závěr vyzdvihnu závěr, který není ani uspěchaný, ani pomalý, prostě tak, že nechá v divákovi příjemné a hlavně uzavřené pocity, po kterém se mu můžou zdát jedině krásné sny. (08.09.2020)

U mňa spojenie Rain Man-a a Burtonovej Mŕtvej nevesty :-) (10.09.2020)

Je seriál, jež se člověku, ať už chce nebo ne, propije do mysli, a vyvolá celou škálu emocí. Chvílemi jsem oplývala nadšením, chvílemi mi lezl na nervy ten šílený tlak emočního vydírání, chvílemi jsem zaláskovaně hleděla na hlavního hrdinu, a chvílemi mne ten jeho světobol pekelně štval. Moc se mi líbilo prolínání děje, záblesky minulosti, i to, že některé scény se odkrývaly na vícekrát. Ye-Ji Seo byla úžasná. Mnohdy jsem se v ní viděla a naprosto jsem chápala vše, čím prochází. Za mne úplně všechny vzorce chování, vyobrazené v tomto díle, sedí do prožitých traumat. Jeong-se Oh ve své roli také exceloval, byl naprosto uvěřitelný. Co velmi oceňuji je závěr. Není uspěchaný stylem ,a žili šťastně až na věky, ale krásně dosedl, jako když poklidně zavřete knihu s pocitem, že všechny otázky jsou zodpovězeny. Stále váhám na kolik hvězd se mi seriál vlastně líbil. Jelikož mne ale v jisté chvíli naprosto rozebral, a vlastně posloužil jako psychoterapie, tak nakonec dám všech 5*. (23.05.2021)

Mé první setkání s korejskou romantikou a jsem nadšená. Ty herecké výkony byly naprosto vynikající. Po prvním dílu jsem byla na rozpacích, jestli je toto seriál pro mě, ale díkybohu, že jsem klikla na druhou část. Pak už jsem byla ztracená. Mělo to spád, mělo to pointu. Pár nudných míst kdyby tam nebylo, dostalo by to ještě větší šmrnc, ale předpokládám, že to, co já považuji za nudu si romantická duše vychutná plnými doušky. (24.09.2022)

Rozhodně jedno z nejlepších korejských dramat, které jsem viděla. Už jen proto, že postavy nejsou tak šablonovité a není to samé klišé. Hlavní hrdinka je tak trošku (občas hodně) chladná mrcha, žádná ubohá a uječená holka, která se za někým honí a akorát se ztrapňuje. Hlavní protagonista zase není jelito nebo přehnaně sebevědomý floutek. Zkrátka je to odlišné, dospělé a prostředí psychiatrie tomu dodává správnou atmosféru. Celé to pak podtrhovaly ponuré, až děsivé pohádky.  A Postavy byly zahrané na výbornou, člověk jim ty citové rány opravdu věřil a autistický bratr byl prostě skvělý. Bavilo mě to od začátku až do konce. (05.11.2022)

Zajímavé spojení nejen dětské literatury, kdy je každá jedna epizoda zaměřena vždy na jednu knihu/pohádku, ze které si potom bere nějaká moudra, která odráží v ději epizod a spojuje tak literární svět s tím reálným. Dále je zde velice zajímavý vývoj postav, řeší se jejich trauma, psychické poruchy apod. Ústřední trojice mě dostala, protože všichni tři mají nějaký svůj vnitřní problém, který v průběhu děje řeší a zároveň jsou kvůli tomu dost nevyzpytatelní, což se odráží na ději a cloumá to sem a tam a vy vlastně nevíte (i když to je vždy jasné, že bude happy end) jak to dopadne. Kvůli již zmíněnému cloumání se seriál kolikrát točil furt dokola v tom samém a tak někdo může namítnout, že stopáž mohla být kratší, mně to ale nevadí, aspoň je se na co dívat. Herci zahráli výborně a nejvíc starší bratr s autismem Moon Sang Tae, přece jen za tuto roli Oh Jung-se vyhrál cenu za nejlepší vedlejší postavu. (02.04.2024)

Miluju pohádky. (02.10.2020)

Wau..toľko originálnych nápadov ktoré tu boli (kostýmy, rozprávkové knihy, autistický brat, psycho detstvo atď.) ..len jedna veľká preveľká škoda – zbytočné predlžovanie. Ak by sa to celé skrátilo, bolo by to dokonalé. (25.03.2021)

Rozprávkové pohladenie po duši. Oh Jeong-se predviedol životný výkon v úlohe autistického staršieho brata. Seo Ye-ji je nádherná, dominuje takmer v každej scéne, v ktorej hrá. Vedľajšie postavy v poriadku, miestami vtipné, miestami na facku. Ústredna trojica ale skutočne super, po dopozeraní som mal fakt super pocit. Ďakujem Južná Kórea. (04.10.2021)

Přiznávám, že začátek mě skoro odradil. Nelíbila se mi krutá a drsná výtvarná podoba "pohádek", zároveň jsem věděla, že příběh bude částečně o mně a měla jsem z toho smíšené pocity. V polovině druhého dílu jsem chtěla utéct, naštěstí jsem to neudělala. Úžasné (a někdy taky děsné) šaty na dokonalé postavě hlavní hrdinky byly jedním z důvodů, proč se dívat dál, druhým bylo neskutečné herectví autistického bratra. Z toho jsem si sedla na zadek, není snad ani možné, aby to tak dokonale zahrál zdravý člověk? S postavou Kang Tcheho jsem trpěla celou dobu jako zvíře. Neuvěřitelné, co si ten kluk uložil za život, a jaké nešťastné události mu jej neustále ještě zhoršovaly. Včetně dorážení hlavní hrdinky na začátku, to mi bylo vůči němu nepříjemné. V podstatě ji byl nucen akceptovat a donucen se do ní zamilovat, protože mu nedala jinou možnost. Polehčující okolností bylo, že byla skutečně velmi krásná. Konec byl tentokrát velmi příjemný, protáhl se na téměř dva poslední díly plné hřejivého naplnění. Moc slz jsem neprolila, dramatic power také slabší než u mých nej seriálů. (13.04.2022)

Pro mě spíše zklamání a nevyužitý potenciál. Sang Tae a Oh Jeong-se jsou skvělí, jak je ostatně Jeong-seovým zvykem a starší bratr táhne seriál skoro sám. Postava Mun Yeong je zajímavá a v rámci scénáře výborně zahraná. Hlavní hrdina Gang Tae je ale napsaný prapodivně, chová se naprosto nesmyslně, necharismaticky, genericky... Asi je tam proto, aby se na něj holkám dobře koukalo. Hlavní romantická linka je nudná a neuvěřitelná, pořád jen tam a zpátky,  tam a zpátky, asi 15x během celého seriálu - mnohem zajímavější je vztah Mun Yeong a Sang Taea. Vedlejší romantické linky jsou tam jen jako křoví a také podle toho vypadají. Oproti tomu příběhy z léčebny mi přišly zajímavé a poutavé, ba i dojemné - ale na nich ten seriál bohužel nemůže stát. Pokud na (spojler) záporáka potřebuju použít plastické operace, udělal jsem jako tvůrce něco špatně.  První polovinu seriálu se vlastně nic neděje a veškerý posun a tvorbu postav máme ze vzpomínek. Trestuhodně nevyužitý je pohádkový podklad, což je ohromná škoda. Nabízí se srovnání s mou oblíbenou Kamélií, která také kombinuje krimi záporáky s romantickou linkou, kde to těm lidem tak nějak z objektivních důvodů neklape, rodinnými svízelemi, na maloměstě... Ale Kamélie dělá všechno mnohem líp: akorát nemá toho Sang Tae. Na Dotkni se mých ran se ale přes všechny tyto výhrady kouká docela dobře: Koukalo by se lépe, kdyby stopáž byla poloviční. (16.06.2022)

Prvních 6 dílů to byl zmar. Lidsky jsem bojovala s tím, zda sledovat a oblíbit si hlavní hrdinku, která sice zažila neuvěřitelná traumata, ale k lidem, kteří jí nijak neublížili, se bezdůvodně a vědomě chová jako potvora a manipuluje s nimi jak o závod. A jemu to vyhovovalo. Takže spíš než romanci jsem jim přála, aby se začali léčit, oba. Až od 7. dílu to tak nějak všechno pomalu začalo dávat smysl. Konečně. Seo Ye-ji je opravdu nádherná, zatím nejhezčí korejská herečka jakou jsem viděla a to i když je (skoro) bez make-upu. Roli zahrála výborně, stejně tak Kim Soo-hyun, vývoj jejich postav je napsaný dobře a chemie mezi nimi určitě fungovala, ale….běžte se léčit, prosím! Opravdu by nějaký odborník schválil to, že si to řeší po vlastní ose? Důvod, proč jsem vydržela až do konce byl jeho autistický bratr. Ta postava je tak skvěle napsaná! Má přirozený vývoj a nejlepší ze všech. A jeho vztah se slečnou spisovatelkou je také skvěle napsaný. Ta scéna ve fotoatelieru? Nádhera! Nebo když se spolu dohadují… Oh Jeong-se ho tak skvěle zahrál, bylo potěšení ho sledovat a kéž by dostal ještě víc prostoru. Za mne dokonce lepší výkon než Park Eun-bin ve Výjimečné právničce. Za pozitivní zmínku určitě také stojí stylistka, která Mun-jong oblékala a všechny ty ilustrace ke knihám. Hudba spíše průměrná, stejně tak vedlejší postavy. A happy end jsme si po těch hrůzách všichni zasloužili. (29.09.2022)

Krásny seriál s perfektným soundtrackom. A pomyselnú čerešničku tomu dal dokonalý záverečný diel. Trochu mi to pripomenulo Hotel Del Luna. Tá jej garderóba bola úchvatná a tá jej povaha... 100 bodov. (18.02.2023)

S hodnocením zde souhlasím s Charlene. Vzhledem ke chvále seriálu jsem čekala temný seriál plný napětí v takové míře, jak nejlépe to Korejci umí. Navíc jsem se těšila na hlavní hrdinku, která měla mít dle diváků antisociální poruchu osobnosti. Nicméně zklamal a dal by se zkrátit přinejmenším o polovinu zbytečných scénářů. Celou dobu jsem čekala na nějaký šok. Pokud by měla výše uvedenou poruchu, tak bych očekávala, že ho pro vlastní potěšení jen zmanipuluje a na konci přijde ten temný zvrat. Přijde mi, že se i úplně zapomnělo na vyřešení úmrtí pacienta z první nebo druhé epizody. A aby toho nebylo málo, tak bylo až směšné to zkreslení reality. Hlavní hrdinka má nezdravou obsesi na nože, na sezení s pacienty v psychiatrické léčebně si vybere kostýmek s minisukní a podpatky, její arogantnost nezná meze, tu a tam někoho shodí ze schodů, neustále o sobě chce slyšet, že je pěkná a pokud to neuslyší, tak má záchvat vzteku. Její přítel každý rok mění zaměstnání, ale stejně je mu vyhověno jinde. V novém zaměstnání není ani rok a všichni jsou tam jedna velká rodina a k tomu všemu mu šéfík povoluje být poměrně často mimo službu a dar na konci ani nekomentuji. A pak je tu vztah mezi hlavními postavami. Myslím si, že není vhodné, aby bylo v seriálu mylně podpořeno, že vážná porucha osobnosti se dá vyléčit. Ani nechápu, co vlastně dělala na svobodě? A už vůbec nechápu, jak mohla být tak populární autorkou DĚTSKÝCH knih? Vždyť ty její příběhy i ilustrace byly morbidní. Jakože ač jsem z této postavy byla otrávená, tak nejlepší hodnocení si opravdu zaslouží herec hrající autistického bráchu. Jinak za mě ztráta času, jsou o mnohem lepší korejské seriály... (02.07.2023)