mas0n

Jako skoro každá novinka na Netflixu je to přehnaně teplé a zuby Aničky Cathcartové mě budou strašit ve snech ještě dlouho. Soulu je tam málo, potěší snad jen pár oblíbených písniček.

Ōkini.

Zatím to vidím na 4*, uvidíme co přinese zbývajících deset dílů, které Netflix uvede v prosinci tohoto roku. Na začátku se děj trochu vleče, ale postupně se to přece jen rozjede. Velmi slušné CGI (na seriál) a povedené bojové scény. Dějové zvraty můžou šokovat jen diváka, který poprvé v životě zapne televizi, ale je to celkem zábava, i když víte vše tři díly předem. Skvělý záporák v podání Jo Jae-Yoona. Zbytek obsazení se taky snaží, většinu scén si ale krade pro sebe Jung So-Min, i když někdy trochu (po korejsku) přehrává.

Zvláštní seriál... Jako by měl mít původně dvacet dílů, ale tvůrci potom zjistili, že seriál musí zkrátit a prostříhat. Do třináctého dílu je vše v pořádku. Potom ale přijde zlom, některé linky úplně vyšumí nebo jsou nedořešené či uzavřené zrychleně. Poslední díl už je prostě jen velký špatný, vzhledem k předchozímu vývoji seriálu moc nedává smysl. A to píšu jako člověk, který kdramata nesleduje pro romance. Dámy budou často ve svých názorech na zakončení jistě radikálnější. Dalším negativem je NJH, respektive jeho herecké "umění". Jistě, často mu scénář nepomáhá. Například jeho přerod v uvědomělého reportéra, který staví práci nade vše, proběhl v jediné scéně... Ale jemu by ani dokonalý scénář nepomohl, protože prostě neumí hrát. Teď ale k tomu pozitivnímu - tím je vlastně všechno ostatní. V první řadě je to skvělá Kim Tae-ri (to jsem čekal, byla také jediným důvodem, proč jsem začal 2521 sledovat) a Bona (to je pro mě velké překvapení). Jejich vzájemný vztah, měnící se v průběhu let od obdivu/nezájmu, přes velkou rivalitu, až po přátelství, je na celém seriálu to nejzajímavější. A patří jim také nejlepší scéna, kterou je pro mě emotivní madridský finálový zápas. Vlastně se mi líbilo všechno spojené s šermem. Byla vidět poctivá příprava všech protagonistů. Navíc bylo k vidění poměrně málo nelogičností a chyb. Zasazení seriálu do konce devadesátek a začátku tohoto století bylo taky fajn. Celkově se jedná o nadprůměrný seriál s několika velmi dobrými hereckými výkony, který bohužel sráží scenáristický kolaps v posledních třech dílech. Čtyři hvězdy z velké části patří Hee-do a Yu-rim, které celý seriál táhnou.

Jedna hvězda za soundtrack, jedna za nepřepálenou stopáž dílů a za Krystal. A poslední za SSK, která je krásná a roztomilá jako vždy. Nemá ale moc co hrát a celé to nemůže utáhnout. Nam Joo-Hyuk totiž zase jen smutně kouká, jako ve Start-Upu, a celkově je to tak trochu nuda.

Špička (nejen) korejské seriálové tvorby. Skvělá Seo Ye-Ji, dokonalý Oh Jeong-Se v roli autistického bratra hlavního hrdiny. Voskový panák KSH byl ok. Velmi dobrý scénář, zajímavé prostředí psychiatrické léčebny, snesitelné vedlejší postavy, napětí, humor, animované pohádkové vsuvky, příjemný závěr, to všechno dělá ze sledování IOTNBO skutečný zážitek. V podstatě jediná negativa jsou odhalení záporáka, lehce přepálená stopáž a reklama na Subway, na kterou si nezvyknu ani když ji vidím po sté. Edit: po třetím shlédnutí šup do seriálové TOPky.

Možná zbytečně moc povrchní, přinejmenším u některých témat. Větší prostor je věnovaný historii, vývoji korejské populární hudby od 60. let dvacátého století, až po začátek století jednadvacátého. Po roce 2000 už ale jen ve zkratce. Větší prostor věnován trainees, dva díly sledují jejich přípravu na debut, ale i zde bych si dokázal představit méně záběrů na trénující děvčata, a trochu více komentáře k systému výběru, případně dalším nástrahám života adeptů idol groups. Pouze naznačeno bylo téma cyberšikany a následných tragických událostí. A jen minimální prostor, což je asi největší škoda, byl věnován korejskému systému music shows, který mě osobně přijde fascinující, a který připomíná spíše zápolení sportovních týmů než zpěváků a zpěvaček. Dovedu si klidně představit druhou sérii, která by mohla takový světový fenomén, jakým k-pop momentálně bezesporu je, přece jen rozebrat trochu více do hloubky.

Hlavní hrdina je polo autista. Atletika je opravdu vyobrazena amatérsky. Dokonce víc než amatérsky, spíš jako v nějaké parodii. Možná je to v SK seriálech běžné, ale působí to velmi rušivě. Příběh fajn, nic tuctového, i když se děj někdy dost vleče. Prostředí překladatelů a tlumočníků zajímavé. Ovšem nejlepší na seriálu je Shin Se-Kyung. Je neuvěřitelně roztomilá. Jdu si pustit Rookie Historian...

Nechal jsem se nachytat. Čekal jsem opravdu seriál o podnikání, ale byla to jen love story. Navíc úplně nesmyslná. Hlavní hrdina je ufňukánek, který střídá jen dva výrazy tváře, a nejvíc proto kamera zabírá jeho ruce. Strašné, a to i na korejské poměry. Na Suzy se pěkně kouká, ale herecky to bylo taky tentokrát slabší. Plusem je snad jen minimum otravných vedlejších postav. Ztráta času.

Jo Byung Gyu byl neuvěřitelně otravnej. Představuje to nejhorší z korejských seriálů. Přehrávání, fňukání, křik... Zbytek obsazení je ale v pohodě. Hlavně mentor Mo-tak bavil. Sejeong velké překvápko. Po Mině v Hotel Del Luna další členka Gugudan dokazující, že děvčata se neztratí ani po rozpadu skupiny. Seriál určitě nadprůměr, poměrně málo wtf momentů, slušné tempo (i když o něco by se zkrátit dal). A velmi slušné bojové scény.