Réžia:
John BoormanScenár:
John BoormanKamera:
Alex ThomsonHudba:
Trevor JonesHrajú:
Nigel Terry, Helen Mirren, Nicholas Clay, Cherie Lunghi, Nicol Williamson, Robert Addie, Gabriel Byrne, Liam Neeson, Corin Redgrave, Katrine Boorman (viac)Obsahy(1)
Jen ten, kdo je předurčen, dokáže vládnout magickým mečem. Jen ten se může stát králem. Britský film na motivy dávné legendy o králi Artuši a rytířích kulatého stolu. Temný věk. Země je rozdělena a zmítána válkami. Má však naději na mír, neboť Uther Pendragon, jemuž kouzelník Merlin slíbil za jeho sjednání magický meč Excalibur, uzavře se svým sokem vévodou z Cornwallu příměří. Vášeň je však silnější než vůle. A vášni, která Uthera posedne při spatření krásné Cornwallovy manželky, je tento muž ochoten obětovat vše. I těžce vydobytý mír... Tak začíná jedno ze zpracování dávné legendy o králi Artuši a jeho rytířích kulatého stolu. (Z těch starších připomeňme např. hollywoodskou muzikálovou verzi Král Artuš a jeho družina z roku 1967 a filmy Lancelot od jezera z roku 1974 či Percival Galský z roku 1978.) Režisér Boorman se myšlenkou, natočit Artušovy příběhy, zabýval řadu let. Vyšel z klasického středověkého románu Thomase Maloryho Artušova smrt a pokusil se zrekonstruovat starobylou legendu z pohledu člověka XX. století. Nadpřirozeno a zázračno se v jeho podání stává přirozenou součástí realisticky nazíraného příběhu. Natáčení se odehrávalo v irských exteriérech, v tajuplné, až mysticky působící přírodě, jež si uchovává mnohé z půvabu a kouzla dávno minulých dob... K nezanedbatelným kladům filmu patří výtvarná stránka (kameraman Thomson byl nominován na Oscara), i hudba, používající motivů z děl Carla Orffa (Carmina burana) a Richarda Wagnera. Excalibur byl uveden v soutěži 34. MFF v Cannes v roce 1981, kde získal Cenu za umělecký přínos. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (455)
Chvílemi mi tam chyběla dokonalost bitev Ridleyho Scotta, chvílemi hudba Hanse Zimmera, chvílemi mi vadila příišná romantičnost a naškrobenost určitých záběrů. Proč tedy tak vysoké hodnocení? Prostě už jen proto, že bez Excaliburu by možná Scott nikdy nenatočil svého Gladiatora a Zimmer by k němu nikdy nesložil hudbu. Nebo taky možná za krásnou Carminu Buranu, vtipné hlášky Merlina a za to, že Boorman dokázal i s veskrze neznámými herci natočit takový film. ()
Špičková fantasy, JASNĚ nejlepší zpracování artušovské legendy (vlastně zapomínám na Pythony :-D), přičemž její nejbližší konkurenti - napadá mě První rytíř či Merlin (o takové ptákovině jako Král Artuš nemluvě a neuvažujíc umělecké excesy typu Bressonova Lancelota z jezera) jsou za ní co do kvality v nedohlednu... Tady bych se na chvilku zastavil a posteskl si, že za dlouhých pětadvacet let si k tomuhle tématu nesedl žádný pořádný, talentem obdařený scénárista a talentem a slušným kapitálem vybavený režisér (pokud možno nějaký Brit, mající úctu k legendě, a který by z toho neudělal na realismus hrající si sráč, jak je teď v júesej v módě) ...vždyť ten námět je pořád trhák, je tam všechno, stačí po něm jen sáhnout...snad teď po úspěchu Pána prstenů??? No zpět k filmu samotnému - jen pár věcí: bombastické kostýmy,opravdu kvalitní scénář, psycho schizofrení Merlin, krásný Excalibur (mám fetiš na meče ;-)) nevysvětlitelně hutná atmosféra a několik střevatrhajících scén, z nichž bych vyzdvihl jízdu smrti rytířů kulatého stolu proti Mordredovi... Král Artuš vede své muže do poslední bitvy, rytíři ve stříbřitých zbrojích, praporce plápolají, třešňové kvítí padá ze stromů aleje, kterou projíždějí a do toho třeští Carmina burana...ještě teď mám husí kůži! 90% ()
Excalibur hodnotím vysoce nejen v rámci filmů zabývajících se tématikou artušovské legendy (a že má v tomhle ohledu početnou konkurenci - Camelot, Prvního rytíře, Merlina, Mlhy Avalonu ad.), ale i v rámci filmové fantasy vůbec. Ano, je to fantasy, protože historií se v případě někoho, o kom vůbec není jisté, zda vůbec existoval, nemůžeme příliš ohánět, a když se nám tu navíc prohánějí mágové, čarodějky, Jezerní paní a rytíři v brnění tak blyštivém, že od něj bolí oči, a tyčí se věže a cimbuří, které si nezadají s žádnou perlou gotického stavitelství (a to všechno zhruba na začátku 6. století), tak tu historii nemůžeme ani vytasit. A já vám řeknu jedno: zapomeňme na to! Je to mýtus, ale ne mrtvě spočívající na zažloutlých stránkách knih, nýbrž živý, lomozící železem, páchnoucí špínou, potem a krví a nacpaný kouzly, bojem, čistou láskou i nečistou zradou. Tak si užívejme a nechme se přenést do mlhavého Albionu, kde za cvalu rytířských koní padají jabloňové květy na zem a hřmí Wagnerova a Orffova hudba. A kde se v rolích Artuše a jeho věrných i nevěrných blýskla dnes mnohá hvězdná jména, která tehdy ještě tak hvězdná nebyla, ale za všechny bych vyzvedla Nicola "Merlina" Williamsona, který svou postavu podává ne (nejen) jako mocného čaroděje, ale jako sarkastického stárnoucího muže, uvědomujícího si, že nadchází čas, kdy pomine mnohé včetně jeho samotného. Nesmírně mě mrzí, že to nebyl Boorman, komu byla svěřena adaptace Pána prstenů, Excalibur je pro mě ale dokonalou satisfakcí. ()
Prvních 30 minut jsem dost trpěl. Do tohoto snímku se musí člověk dostat a Artuš musí dospět. Do té doby je totiž totálně otravný sráč, zřejmě po obdobně nezajímavém otci. Vůbec herci byli vybráni extrémně nezajímaví. Druhá polovina filmu byla podstatně lepší. Konečně jsem si dal do souvislostí všechna notoricky známá jména. Kouzelník Merlin celou stopáž rozdával cenné rady, takže každý divák sledováním nevědomky absolvoval základní královský výcvik. Způsob prezentace děje byl poněkud zvláštní a dlouho mi trvalo, než jsem si na něj zvykl. Po technické stránce má snímek také značné nedostatky, které jsou způsobeny rokem vzniku. Snímek by snesl i malinko kratší stopáž. Celkově jsem nakonec spokojen a hodnotím tedy lehce nadprůměrně. ()
Excalibur už tak úplně není, čím býval. Svůj přitažlivě hutný feeling (který ho sám o sobě stále řadí mezi nejlepší díla žánru) si sice uchovává dodnes, stejně dobře je na tom i hudba (samozřejmě v čele s grandiózní Carminou Buranou!) a někteří herci (sympatičtí Artuš i Lancelot, Helen Mirren jako Morgana a možná nejlepší filmový Merlin v podání Nicola Williamsona), ale druhé polovině už postupně dochází dech (Parcivalovo putování za Svatým grálem je až moc pomalé a snové), přičemž ta by měla být atraktivnější (především kvůli milostnému trojúhelníku a Mordredovi) než první, která ale přitom funguje báječně. Výtvarná stránka má stále svoje kouzlo, ale bohužel věrohodnost některých kulis a i exteriérových záběrů se rovná takřka nule (byť ne vždy to vyloženě vadí). Při srovnání s Pánem prstenů (a i některými jinými nákladnými velkofilmy, třebas i staršími) vyznívá Excalibur vcelku umělohmotně a hlavně hrozně málo velkolepě. Přesto je pořád tou (pravděpodobně) nejlepší filmovou podobou Artušovské legendy. Temnou a nepodbízivou masovému publiku (u fantasy věc málokdy vídaná). 80 % ()
Reklama