Lancelot du Lac
Lancillotto e Ginevra
Lancelot of the Lake
Obsahy(1)
Rytíři kulatého stolu se vracejí z neúspěšného hledání svatého grálu. Mezi nimi i Lancelot, oblíbenec krále Artuše a tajný milenec jeho choti Guenievery, se kterou však chce tento zakázaný vztah i přes vzájemnou lásku ukončit. Jeho slabého místa se snaží využít lstivý zrádce Mordred, který mu závidí prominentní pozici u panovníka a začne proti němu spřádat plány. Smyčka kolem Lancelotova krku se začíná pomalu utahovat a o jeho osudu může rozhodnout i blížící se rytířský turnaj. (Sarkastic)
(viac)Recenzie (17)
Historická výpravnost, myslím, Bressonovi nesvědčí. Z filmu mám poněkud rozporuplný pocit. Na jedné straně (což nacházím u Bressona vždy) silný příběh, hluboký obsah, přesah atd., na straně druhé filmařská stránka, která tady nefunguje bez rezerv (s čímž jsem se u Brassona ještě nestkal). Jindy tak skvělé a rafinované elipsy, hyperboly, paraboly a jánevímcovšechno zde najednou působí neorganicky, strojeně. Ale možná jsem na tento film jenom neměl tu pravou náladu. 70% ()
Film o zániku rytířství, symbolizovaný zkázou jedněch z jeho největších legend: Artuše, Lancelota, rytířů kulatého stolu. Už v úvodní pasáži se nám bez okolků ukáže pravý obsah hrdinských skutků oněch středověkých hrdinů - jejich souboje jsou jen marné prolévání krve, jejich vznešené cíle (svatý grál) jsou jen falešným (protože neexistujícím) alibi pro tato zvěrstva. Film o zániku rytířsky chápaného smyslu pro šlechetnost a povinnost, vždyť život pravého rytíře by měl být velkorysou službou pánu a povinnostem. Lancelot v každém okamžiku plní povinnost vůči svému pánu, avšak problém tkví v tom, že má více pánů - svého krále, svou ctnostnou paní, svého boha. Lancelot jako pravý rytíř se v každém okamžiku snaží dostát povinnosti vůči svému pánu, ale vůči kterému z nich to zrovna bude, to nechává na svém rozhodnutí, tedy na svém cítění. Namísto vznešené služby povinnosti se tak dostaví tragická rozpolcenost mezi vlastními vášněmi a smyslem pro čest závazku. Vše směřuje k sebezničení rytířského stavu, jak to nejlépe dokazuje smrt Lancelotova nejlepšího přítele Gauvaina. Symbolicky je závěrečná bojová scénamístem triumfu pěchoty a lučištníků... ()
Už první bojová scéna zabila. Byla ale ničím v porovnání s tím, co mělo následovat, protože byla aspoň vtipná. Čekala jsem příběh o rytířích, chrabrých, udatných a já nevím co...místo toho jsem koukala na zápletku jako vystřiženou z telenovely, kde všichni něco řeší, ale divák, netuší co, protože všechno důležité se děje mimo záběry. Divák řece ocení mnohem víc se desetkrát dívat na to, jak každý rytíř zvlášť a úplně stejným způsobem nasedá na koně, projede se na něm a zase sesedne, nebo jak se Xkrát vztyčuje vlajka. Při bojových scénách jsme si zase mohli důkladně prohlédnout nohy bojujících, nebo ještě líp, nohy jejch koní. Některé záběry jsme si navíc mohli prohlédnout hned několikrát, protože se opakovaly. Témata z okruhu rytířů kulatého stolu, hledání Gráálu, dvorské lásky a kultury mi nejsou cizí, Chrétiena de Troye mám pročteného a můžu vám proto zaručit, že rytíři tam nestáli a nekoukali přblble na měsíc...Nechápu, kde ostatní komentující našli nějakou myšlenkovou hloubku nebo ideové přesahy...možná chtěli jenom ospravedlnit čas ztracený sledováním tohohle filmu, který je naprosto o ničem. Herecké výkony stojí taky za hodně starou belu a o kameře rači ani nemluvím...jediné, co se mi líbilo, bylo, že každý rytíř měl moc pěkný barevný punčocháčky..taky bych takový chtěla ;) ()
Francúzi si zobrali na paškál britský historický námet. Div sa svete! Bohužial, dopadol ako väčšina francúzskych filmov. Lacná výprava, nudné filozofujúce dialógy a remeselné spracovanie na úrovni experimentálnych filmov. Keď pri rytierskych súbojoch na koni vidíme iba záber na kopytá a po zvuku rynčania pád jazdca z koňa, čo sa opakuje zo 10-krát, vyčarí to na tvári diváka snáď iba nechápavý úsmev. Nesmiem nespomenúť topornejšie výkony hercov. A tá zápletka o hľadaní svätého kráľa (samozrejme, iba slovného hľadania) či nevera Lancelota - škoda slov. Je to typ filmov, pri ktorom aj 80 minút nudí. ()
člověk na to kouká jako osel. přál by si, aby film skončil. ptá se tedy: "už tam budem?" film zakroutí hlavou, odpovídá: "ne." člověk se po pěti minutách - pocitově hodině - táže: "...už tam budem?" lehko odhadnout, co film odpověděl. //// Bresson zkrátka není pro každého. zpomalenému (ne)dění bez akce i bez herectví zcela jistě nepomáhá malá obrazovka. filmovědci můžou jásat nad sémantikou, ale já bych radši jásala nad tím, že ten film je aspoň pocitově, když už ne časově, krátký. ()
Reklama