Percival Galský

Rohmer se pustil do oživení středověké knihy opravdu se vším všudy - kromě textu totiž ve velké míře reinkarnoval i vše ostatní, co patří ke středověkému kodexu, tedy iluminace. Vskutku jedna z nejvěrnějších filmových adaptací literární předlohy...(k níž je přidáno i typické dobové vypravěčství, jaké panovalo při tehdejších hostinách, kde se tyto příběhy reprodukovaly.) Ve věrnosti předloze tkví ohromná zásluha tohoto filmu, nicméně z něj možná paradoxně plyne i moje hlavní výtka filmu: myšlenková hloubka děje je zkrátka na úrovni epiky 12. století, je to zkrátka "jen" příběh o rytíři, místy plochý jako obrazy předrenesančního malířství, neznajícího perspektivu. V tom se film liší od jiného filmu na motivy Chrétiena de Troyes, který vznikl jen o čtyři roky dříve a natočil ho jiný francouzský velikán, tedy Bressonova "Lancelota od jezera" (1974). (21.08.2014)

Po Monty Python and the Holy Grail a Bressonovu Lancelot du Lac bylo shlédnutí třetího postmoderního zpracování jedné z artušovských legend radostnou povinností. Protože neexistuje nějaké kanonické ukotvení příběhů rytířů kulatého stolu a žádné příběhy z nich nejsou posuzovány jako "nesprávné či nehodné", jak je tomu třeba v případě Nového zákona, kde některé texty byly vyřazeny jako apokryfní a jiné jsou identifikovány jako falsa, mají tvůrci opírající se o ně skutečně volné pole působnosti, aniž by narušili pojem "rytířství, chivalry", který má dnes samozřejmě jiný význam než za Artuše. A všechny tři mají také mnoho společného, přestože jsou naprosto různé. Různá je v podstatě pouze jejich stylizace. Stejný je jejich tvůrčí akt, podlehnutí látce, ba i určítý nostalgický pocit ztráty. Každopádně je všechny tři můžeme směle zařadit do "Artušovského kodexu", protože to jsou filmy rytířské. - Pokud znáte jěště nějaké "artušárny", u kterých není poznámka animovaný, akční, komedie nebo válečny, dejte vědět. (21.01.2023)

Musím říct, že pro mě to byla poměrně osvěžující jednohubka sázející na příběh, věrnost předloze, myšlenku a další faktory které se - v dnešní době, kdy už se kinematografie řítí nezadržitelně do propastí tartaru - už prostě nevidí. Raději se budu dívat na dobrý příběh, byť směšných "efektů", než na počítačové hobity (nebo trpajzlíky či co to bylo) serfující ve 3D ze skalních srázů na održené části visutého mostu. (17.01.2014)

(Když se mluví o francouzské nové vlny, by jména jako Godard a Truffaut být první, kdo se přijde na mysl. A přesto, zjistil jsem, že je to právě tato silně podceňovaný režisér, Eric Rohmer, který je asi nejlepší ze všech. Rohmer filmy jsou jedinečné.) [Jak pravil. A možná také ne. Překvapení, očekávaje za 2. Vtipné, originální a (rozkošně) ujeté.] Viděno na Nově ve 20 hodin na Boží hod vánoční v originále s anglickými titulky, tentokráte místo Mrazíka a Pricezny ze mlejna. (17.03.2013)

Pokud vás aspoň trochu oslovuje gotická malba nebudte zklamáni, což neni překvapivé. Co by ovšem málo kdo čekal, je, že film je plný skvělých hlášek - od popisu sobouje, kdy vypravěč naráz řekne, že vás tím nebude zdržovat, hop a už poražený rytíř prosí o milost. Či výborné prohlášení: "Gawain je jméno mé. Nikdy jsem jej nezatajil byl-li jsem dotázán ani jsem jej nikdy nevyslovil nejsa dotázán." (příbližný překlad z angličtiny) Komu by se snad nedařilo zachytit se v průběhu filmu, vypaltí se vidět alespoň konec, nádherné zpracování pašií z Vulgaty. (28.07.2016)