Excalibur

Excalibur hodnotím vysoce nejen v rámci filmů zabývajících se tématikou artušovské legendy (a že má v tomhle ohledu početnou konkurenci - Camelot, Prvního rytíře, Merlina, Mlhy Avalonu ad.), ale i v rámci filmové fantasy vůbec. Ano, je to fantasy, protože historií se v případě někoho, o kom vůbec není jisté, zda vůbec existoval, nemůžeme příliš ohánět, a když se nám tu navíc prohánějí mágové, čarodějky, Jezerní paní a rytíři v brnění tak blyštivém, že od něj bolí oči, a tyčí se věže a cimbuří, které si nezadají s žádnou perlou gotického stavitelství (a to všechno zhruba na začátku 6. století), tak tu historii nemůžeme ani vytasit. A já vám řeknu jedno: zapomeňme na to! Je to mýtus, ale ne mrtvě spočívající na zažloutlých stránkách knih, nýbrž živý, lomozící železem, páchnoucí špínou, potem a krví a nacpaný kouzly, bojem, čistou láskou i nečistou zradou. Tak si užívejme a nechme se přenést do mlhavého Albionu, kde za cvalu rytířských koní padají jabloňové květy na zem a hřmí Wagnerova a Orffova hudba. A kde se v rolích Artuše a jeho věrných i nevěrných blýskla dnes mnohá hvězdná jména, která tehdy ještě tak hvězdná nebyla, ale za všechny bych vyzvedla Nicola "Merlina" Williamsona, který svou postavu podává ne (nejen) jako mocného čaroděje, ale jako sarkastického stárnoucího muže, uvědomujícího si, že nadchází čas, kdy pomine mnohé včetně jeho samotného. Nesmírně mě mrzí, že to nebyl Boorman, komu byla svěřena adaptace Pána prstenů, Excalibur je pro mě ale dokonalou satisfakcí. (22.07.2007)

Příliš zmatečné. Neorienotoval jsem ani v postavách ani v rytířských soubojích. Nasadit všechny do zářivých brnění a nechat je mydlit , jednou do konce v mlze je sice úchvatný, ale určit kdo je kdo mám asi jak ? Že bych zkusil padesát na padesát nebo jsem měl snad volat přítele na telefenu ? Na druhou stranu jsem se od filmu nedokázal odtrhnout a za tu užásnou atmosféru a až pohádkovou sílu moudrosti nemohu Excalibur úplně sestřelit. (10.01.2010)

"I am your humble knight, and I swear allegiance to the courage in your veins. So strong it is... I doubt you no more!" Co se do úrovně zpracování týče, zaujímá "Excalibur" mezi tématicky spřízněnými adaptacemi starodávného příběhu o králi Artušovi a rytířích Kulatého stolu zcela bezkonkurenční postavení. Snad jen sami angličané (nenechte se pléct americkou produkcí) totiž byli předurčeni vdechnout svému národnímu mýtu tak neskutečnou míru magična a syrovosti. A ta přiznaná a místy až přízemní strojenost, s níž je legenda předkládána, tomu jen napomáhá. Zatímco ostatní zpracování legendy se povětšinou jen povrchně soustředí na zachycení milostného trojúhelníku Artuš-Guenevra-Lancelot, dílo J. Boormana se snaží podat Artušovský mýtus v celém jeho rozsahu a nádheře. K úchvatnému vytvoření atmosféry tajemna a doby kouzel výborně napomáhá fantastická hudba T. Jonese, který si vypomáhá i legendární Orffovou "Carmina Burana". Zaujme také zasněně zastřený obraz filmu. Teprve "Excalibur", i když si legendu předělal k obrazu svému, mi umožnil pochopit skutečnou sílu téhle doslova "antické tragédie", která už fascinuje lidstvo po celá dlouhá staletí. (16.10.2004)

Nejdokonalejší a nejúžasnější fantasy legenda, jakou kdy natočili. Není to pohádka ani se tam nevkradla infantilnost, nejsou tam žádné trapné hlášky, žádné zbytečné odlehčení, žádná akce pro akci. Je to fantasy drama, jeden z nejlepších zástupců svého druhu a to i mezi literaturou (a nepočítám ty novodobý sračky, který u nás neustále vychází). Inspirace Malloryho dílem je jasně patrná, i když on popisoval finální bitvu trošku jinak. Rytíři čekali na úbočích dvou kopců proti sobě a měli vyrazit jenom na znamení. Zatímco dole hodnostáři a král a Mordred, který byl v té době regentem Británie (Artuš odjel na kontinent do boje a byl považován za mrtvého), dohadovali mír a rozdělení království. Při zasedání na jednoho z nich zaůtočil had. Když jich několik zvedlo meč, aby ho zabili, rytíři na kopcích to z té dálky považovali za znamení a zaútočili. Následnou bitvu nemohl už nikdo zastavit a tak se vymlátili navzájem. Dokonale to popisuje Mary Stewart, jedna z mála žen-spisovatelek, na kterou nedám doopravdy dopustit, ve svém trojdílném cyklu o Kouzelníku Merlinovi s volně navazující čtvrtou částí právě o Mordredovi. Každý, komu se líbí Artušovské legendy, měl by to brát jako studijní literaturu. Ale k filmu. Přestože plátové brnění a obouruční těžký meč je v pátém století po Kristu opravdu velkým logickým kopancem, nedokážu si Artuše představit bez nich. Od středověku je zažitý jako král v brnění, se vším leskem a slávou. Postavy, které jsou trochu víc na očích jsou dobře zahrány i vykresleny a i když si nemyslím, že by Uthera ostatní králové Británie zavrhli jenom kvůli tomu, že jinýmu sebral manželku, bylo by na příliš dlouhý a nudný lokte popisovat, co se stalo s královstvím za jeho následné upadající vlády. Je škoda, že Morgianu sloučili s postavou Nimue, skutečné osudové lásky kouzelníka Merlina a že z Mordreda udělali takovýho vejlupka, protože myslím takový nebyl. A teď se dostávám k nejdůležitějšímu. Merlin. Kouzelník, jehož představiteli tu sílu a vědomosti a energii uvěříte, není to žádný vetchý stařec, slepý měšec, žádný polosenilní dědek, ale chlap v nejlepších letech, energický a s jiskrou v oku. Excalibur není bez chyby, ale ve výsledném efektu jsou všechny chyby zanedbatelné. Plus bezvadný český dabing, bájo. (19.05.2007)

Asi jsem pochopil, proč je to ten obří fantasy kult, ale nikterak mě to netankovalo. Pravda je, že trikové filmy (zvláště ty, co přišly před nástupem digitálních technologií) stárnou strašlivě rychle - minimalistický Barbar Conan z téže doby, jenž se obešel bez velkolepých efektů, se nechal zubem času ohlodat podstatně méně. Technickou stránku ale člověk odpustí, přeci jen už má Boormanovo dílo něco za sebou a všechen ten ohavný vizuál, přeplácaný mlhou, barevnými světélky a vyleštěnou zbrojí byl tenkrát asi cool. Ne, že by mi bylo z obrázků až tak ouvej - přeci jen hudba vykouzlí fajn atmosféru, na plešouna nominovaná kamera si vybere několik úchvatných záběrů a taky se tu souloží v brnění (fakt!). Horší je to s výpravou a scénářem, protože jestli něco tvůrci Excaliburu neuměli, pak je to vyprávění příběhů; film není dvakrát konzistentní, občas dělá zmatek v postavách a souvislostech (nebo možná předpokládá dokonalou znalost Merlinovských a Artušovských legend) a ke konci už víceméně jenom otravuje. Herecké obsazení a výkony nic moc, každopádně s nadhledem ztvárněná postava kouzelníka Merlina je vůbec to nejlepší, co film nabízí. (15.12.2013)