Excalibur

Bravo takhle ma vypadat vybornej fantasy film a skvele zpracovana Artusovska legenda. Rozhodne nejlepsi film o krali Artusovi. Jisty vytky by se k filmu samozrejme nasli, hlavne to, ze nektere dialogy pusobi nechtene smesne, ale co se tyce hudby, kulis a kostymu tak ty nemaj chybu a jsou skutecne vyborne (zvlaste brneni se mi hodne libilo). Narozdil od nekterych mi film neprisel vubec nudnej a tech 140 minut co film ma je tak akorat. Sice to neni na cistejch 5*, ale jak jsem uz rek, je to nejlepsi film o krali Artusovi, takze si tech 5* zaslouzi. (18.04.2005)

Tajne som dúfal, že môj, v poradí 300. komentár, bude o nejakom výnimočnom filme. Excalibur s 83 % sa zdal byť vhodným kandidátom. A výsledok? Začnem pozitívami. Nepopierateľne nádherná, vizuálnu stránku umocňujúca hudba. Spoznanie súvislostí medzi menami a pojmami (Artuš, Merlin, Camelot, Castelot, Persival), ktoré som doteraz poznal bez príslušnej legendy. Film trval iba tak dlho, aby sa moje občasné mikrospánky nestihli zliať do solídneho makrospánku. Negatív bolo dosť, ale za najväčšie považujem neschopnosť zaujať, upútať. Nezaujato som odsledoval celý film. Usmieval som sa pri plechovkových rytieroch, pohybujúcich sa ako Lipský v Byl jednou jeden král, trápne som sa cítil pri tzv. bojových scénach, po ktorých ma už neprekvapilo ani často zmieňované metalporno. Postavy sa mi trochu plietli a keby raz Castelot prišiel na vraníkovi, už by som sa z identifikačného zmätku nedostal. Troma hviezdičkami hodnotím najpočetnejšiu skupinu filmov, takže ani Excalibura som neukrátil ani neprecenil. (10.01.2010)

Fantasy jak má být. Pokud byste mocí mermo trvali na historické autenticitě, pak Excalibur můžete označit za bohapustou fikci, ve které není dobově věrné absolutně nic, ale Boorman učinil z legendy atmosferický špektákl, který si s tím hlavu neláme. Tenhle fantazijní rozlet se asi už jen těžko podaří překonat, byť je v některých chvílích docela směšný (soulož v brnění patří do zlatého fondu filmové erotiky :o))). Orffův hudební podkres je mocný, vizuální stylizace působivá, herecké výkony velice dobré a ten příběh... ten se asi nikdy neoposlouchá a neokouká. (09.06.2004)

Excalibur má jedinou podstatnou vadu, ta ale dosahuje biblických rozměrů – herecké výkony. Ehm, "herecké výkony", jeden otřesnější než druhý. Podívejme se tedy s trochou nadhledu na tři mé oblíbence. Uther Pendragon – Smutná, tragikomická a hlavně naprosto zbytečná figurka, která přišla k Excaliburu jako slepý k houslím, a jejímž jediným opodstatněním bylo, že skrze ni intrikářský a chlípný Merlin zneužil spanilou Igraine. Ještě přitom ten zvrhlík myslel na jejího právě několika oštěpy probodávaného a v kaluži krve chroptícího manžela a přivodil si tak nejlepší orgasmus za celá staletí. Kam se na to hrabe po celém severu vyhlášené obcování s bájnou Dračící. Dokonáno jest. Chudák Uther, postižený od narození lehkou demencí a mohutnými tiky ve tváři, je zde zmítán z jednoho snu do druhého a končí stejně jako každý, kdo si něco začal s Merlinem – pod drnem. Lancelot – Příjemný veselý homosexuál. Ač byl jeho výkon možná otřesný, já v něm stále viděl naprosto neschopného, ale zasněného a až po uši – do samotného konce svých sil – zamilovaného malého chlapce, kterého jeho otec pravidelně před spánkem zneužíval. Svůj nahromaděný vztek vybíjel v soubojích, jejichž zvládnutí bylo to jediné, co v životě mohl dokázat. Moment, kdy vznešeně a s nebesky přiblblým výrazem stojí na schodech a sleduje, jak se „jeho nejlepší a milovaný přítel“ a „ta nejmilovanější bytost na světě“ odebírají do přilehlé komnaty vyzkoušet bytelnost nového lože, patří k nejlepším. Zkrátka – jeho roli jsem mu nemohl nevěřit. Artuš – Opravdu král. Merlin věděl, co dělá, když se jej zbavil. Bohužel náhoda a teplý golfský proud tomu chtěly, že se, namísto klidné smrti v lese, ještě jednou vrátil na scénu a zkazil, co se dalo. Zlomil a pak rovnou ztratil Excalibur (daroval ho nějaké děvce z jezera), vypil drahocenný artefakt, postavil zbytečný hrad – se stolem jako dnem láhve od absinthu, jemuž holdoval – na největším ostrovním nalezišti ropy… zkrátka byl po otci a namísto mozkové tkáně zdědil tuhý kořínek. Jediný užitečný skutek, který vykonal, bylo zabití svého syna – geny tak už navždy zůstanou v zemi. Neschopný s mečem, neschopný v posteli… Dokonce až tak, že mu jeho žena utekla s homosexuálem a on jí byl do konce života věrný. Navíc byl paranoidní a neschopný o čemkoliv rozhodovat, proto jej Merlin zneužíval jako loutku s ostrým klacíkem a ještě mu dával dávky LSD – jak jinak si vysvětlit ty debilní výrazy, které v průběhu celého filmu předvádí. ///// Dokonáno jest, kéž mi to Bůh odpustí. (11.04.2008)

„Dobro a zlo, jedno neexistuje bez druhého.“ – „Kde sa v mojej krajine vyskytuje zlo, Merlin?“ – „Vždy tam, kde ho čakáš najmenej, Artuš. Vždy tam, kde ho čakáš najmenej,“ Prvý raz som Excalibra videl ešte keď som chodil na základnú školu a bol som z neho brutálne sklamaný. TOTO má byť akčná dobrodružná fantasy? Odvtedy sa naše cesty nestretli. Až začiatkom roka 2010. To už som tušil, že je to zrejme film, na ktorý treba vek. Moje tušenie sa vyplnilo. Navyše, mal som skúsenosť aj s inými artušovskými filmami (Prvý rytier s Connerym, Merlin od Hallmarku, Kráľ Artuš od Bruckheimera, Monty Python´s a Svätý grál) a tak som surovú, živočíšnu a pochmúrnu verziu Johna Boormana (Vyslobodenie, Exorcista 2) spätne docenil. V súvislosti so snímkou sa dodnes šepká ako o „strááášnej nude“. Musím sčasti súhlasiť. Ale uhrančivá atmosféra je natoľko silná, že vás zhypnotizuje a 135 minút vám ubehne rýchlejšie, než by sa mohlo na prvý pohľad zdať. Určité percento podielu na tom majú aj „ťažkopádne“ súboje (ktoré ma v detstve znechucovali svojou „neobratnosťou“ a až potom som sa dozvedel, koľko brnenie vážilo a aké absurdné muselo byť bojovať v ňom) a herci (spoznáte mladých Helen Mirren, Liama Neesona a Gabriela Byrnea?). Pričom Nicol Williamson ako vtipný Merlin je taký dobrý, že umožňuje zabudnúť na „štandardný“ scenár (ktorý neprekvapí nikoho, kto sa v legende vyzná - narodenie Artuša, okrúhly stôl, Camelot, Lancelot). Merlin v tomto filme nie je čarodejník, ale predchodca diplomatov a ministrov zahraničných vecí. (16.02.2010)