Réžia:
Vladimír SlavínskýScenár:
František Vlček st.Kamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Josef DobešHrajú:
Jindřich Plachta, Jana Romanová, Jiří Blahník, Lumír Blahník, Jaroslav Marvan, Raoul Schránil, Antonie Nedošinská, Zdeněk Podlipný, Karel Dostal (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Továrník Bartoš byl přísný, nepřístupný protiva, postrach všech svých zaměstnanců. To ovšem platilo pouze do dne, kdy na procházce spadl se srázu. Zranil se, nedokázal sám vyhledat pomoc - a tehdy ho našel skalák Fábera a vzal ho k sobě do chalupy, kde žil s dcerou a dvěma osiřelými synovci. Byl to chudý člověk, jeho domácnost však přímo dýchala láskou a porozuměním. Několik dnů strávených mezi těmi milými lidmi Bartoše hodně poznamenalo, po návratu do svého světa byl jako vyměněný. Choval se laskavě, dělníkům zvýšil platy, pilně navštěvoval rodinu svého nového přítele a radoval se z věcí, jichž si dřív ani nevšiml. Jednoho dne se ovšem dozvěděl, že si jeho synovec chce vzít Fáberovu dceru, a zapomenutá pýcha znovu nabyla vrchu... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (322)
Laskavá komedie Jindřichem Plachtou v jeho typické roli a Jaroslavem Marvanem rovněž v jeho typické roli. Pedantický a nepřístupný továrník se stará o své podniky a sekýruje všechny kolem, ale po malé nehodě a exkurzi do toho, jak žijí a jak o něm smýšlejí jeho zaměstnanci, se rozhodne raději svou identitu moc neprozrazovat. Ovšem laskavost Fáberovy rodiny jej nakazí natolik, že se pak jeho spolupracovníci po návratu nestačí divit. Film tedy s laskavým humorem vypráví o tom, jak se jeden továrník rozhodl napravit svůj nelichotivý obraz. ()
Tak tento film si musí zamilovat každý. Ale asi pořád dokola se na to dívat by člověka omrzelo. Ale to je jedno. Každopádně pěvecký duet chlapců Blahníkových byl úžasný. A ten moment kdy se služebnictvu vrátil polepšený Marvan pochopitelně nezklamal. A člověk tam alespoň viděl že první republika nebyla jenom o drahých šatech a nóbl podnicích. Především o víře a skromnosti. ()
„Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme.“ Dva roztomilý malí hoši, nejhodnější strejda Jindřich Plachta a Jaroslav Marvan byl jako vždy vynikající. Hodně milý film. /80%/ ()
Ecence prvorepublikové idylky. Herecký koncert Jindřicha Plachty, vehemetně podporovaný Jaroslavem Marvanem a zpívajícími dvojčaty. Jediná negativní postava v celém filmu je dle očekávání napravena, a tak se rádi necháme vtáhnout do této rajské zahrady, i když exituje jen na celuloidovém pásu (resp. na plastovém kolečku:-)). ()
Úžasná stará komedie, Jindřich Plachta je tu moc sympatický a Jaroslav Marvan, který se pod jeho působením změní k nepoznání. Maximálně se mi líbí scéna, kdy se vrátí na velkostatek a služebnictvo je vyděšené jeho změnou. Chvíle, kdy si volá jednotlivé podřízené - kuchařku, řídiče - je výborná. A ti dva malí rošťáci roztomilí a přirození. Když přemalují kozu na zebru nebo rozbijí s Bartošem okno, to se člověk smát musí. Celý film prostě potěší a na nedělní odpoledne je jak dělaný. ()
Když tento film vidím, jen si říkám, jaké mám štěstí, že pracuji za klávesnící, kdepak kamenolom :)... ()
Tomu říkám pohádka ()
Naprosto dokonalé a milé. ()
Je to dost naivní, ale docela dobře se na to koukalo ()
Vidím ho každý rok a nikdy mě neomrzí. "Stlejda Ludla" je absolutně dokonalý. ()
Nádherný film pro pamětníky. Opravdu jsem seděla jako zařezaná, když jsem se dívala na tohle dílo. Nejvíc mě dojímal hodný pan Fábera a jeho dva synovci. (neboj strejdo my to svedeme na sebe... ajajaj! už to prasklo strejdo. To bude sekec! ) Tomuhle filmu se snad nedá nic vytknout: Je tu zlý bohatý pán, kterého úplně změní pobyt u hodné chudé rodiny a nakonec všechno dobře dopadne. Navíc ještě dobré herecké výkony a ti dva malí raubíři... Bezesporu pět hvězdiček! ()
Nějak se mi u tohohle filmu dělalo divně. Opravdu mohla být taková krutá doba? Říkal jsem si v dětské neznalosti doby šedivé... Mohla! A může být. Odpovídám si poučen léty... Ale dobrý člověk ještě žije! Jako žil tenkráte! ;-) ()
Krásný a s těch starých filmů nejkrásnější,sem řek 90% ()
Dojemné, dojemné dojemné. ()
Jeden z mých nejoblíbenějších černobílých filmů. Vždy se na něj s chutí podívám, protože pánové Plachta a Marvan jsou úchvatní. Herci jako oni dva již bohužel vyhynuli. ()
Skvělé obsazení, skvělý scénář, skvělý příběh. Více asi netřeba dodávat. Pár prkotinek rozhodně dojem z filmu nepokazí. ()
Říkám na rovinu, že si nemyslím, že by to byl až tak skvělý film. Ale také je pravdou, že Plachta a Marvan prostě excelují a člověk jim snadno podlehne. Vidět mistry při akci, to prostě nejde jinak. Rovnou to vezmu z opačného konce. Maximum nedám kvůli střihu, který se mi nelíbil. Hraje hudba, probíhá scéna a najednou střih, je po hudbě a jiná scéna a jiný dialog. A pak se mi nelíbí, že charakter továrníka Bartoše se mění až moc rychle. Čekal bych postupnou proměnu, ale sotva se ocitne v chalupě, najednou je z něj jiný člověk. Kdyby se takto změnil až po dvou, třech dnech přišlo by mi to logičtější. Nicméně film má jednadevadesát minut a divák má pocit, že tvůrci už předem přesně věděli kolik to bude mít stopáž a že tím pádem do ní budou muset vše narvat. Jako by strašně spěchali kupředu. Já ale filmy téhle doby miluju i proto, a už jsem to psal mnohokrát, že doba první republiky mi je prostě milá. A pomocí tohoto filmu se přeneseme do doby krásně, navíc v pěkném prostředí a s mistry svého řemesla. A zase se na to rád podívám. ()
Příjemná veselohra v režii Vladimíra Slavínského, v níž excelují hned dvě tehdejší hvězdy stříbrného plátna, Jindřich Plachta v roli skaláka Fábery a Jaroslav Marvan v roli rázného továrníka Bartoše. Příjemný oddechový snímek, kterých v éře Protektorátu byla natočena celá řada. ()
Nebe a dudy patří mezi mé nejoblibenější filmy z černobílé československé tvorby 30. a 40. let. Na chuť jsem mu prišel už jako ditě, kdy jsem tyhle filmy nesnášel. Měl jsem rád atmosféru přátelství dvou hlavnich hrdinů, rošťáctví klučíků a v pozadí příběh lásky. ()
Úsměvná, trošku naivní ale moc příjemná podívaná ()