Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Továrník Bartoš byl přísný, nepřístupný protiva, postrach všech svých zaměstnanců. To ovšem platilo pouze do dne, kdy na procházce spadl se srázu. Zranil se, nedokázal sám vyhledat pomoc - a tehdy ho našel skalák Fábera a vzal ho k sobě do chalupy, kde žil s dcerou a dvěma osiřelými synovci. Byl to chudý člověk, jeho domácnost však přímo dýchala láskou a porozuměním. Několik dnů strávených mezi těmi milými lidmi Bartoše hodně poznamenalo, po návratu do svého světa byl jako vyměněný. Choval se laskavě, dělníkům zvýšil platy, pilně navštěvoval rodinu svého nového přítele a radoval se z věcí, jichž si dřív ani nevšiml. Jednoho dne se ovšem dozvěděl, že si jeho synovec chce vzít Fáberovu dceru, a zapomenutá pýcha znovu nabyla vrchu... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Zaujímavosti (18)

  • Těsně po scéně, kdy Bartošovi (Jaroslav Marvan) zavolají do kanceláře, že se Fábera (Jindřich Plachta) vážně zranil, je vidět na nebi v záběru na Fáberovu chalupu letící letadlo, evidentně stíhačka. Vzhledem k tomu, že je film natáčen v roce 1941 a dle tvaru křídel se s největší pravděpodobností jedná o BF 109 – Messerschmitt. (Bobek27)
  • Záběry „od vody“ jsou záběry řeky Sázavy. (sator)
  • Název odkazuje na české úsloví „Nebe a dudy“, tedy něco, co nemůže být od sebe už více vzdáleno, něco, co je naprosto odlišné. (sator)
  • Lumír Blahník byl už odmala pověstný značným apetitem a jako takový se nejvíce těšil na natáčení scény, v níž se cpe rybími karbanátky. Jenže už při zkouškách jich spořádal velké množství. A tak když se filmovalo naostro, sotva do sebe s obtížemi nacpal aspoň pár soust. (Komiks)
  • Herci na natáčení v exteriérech trpěli velkým horkem. Chlapci Blahníkovi si například při natáčení v lomu popálili chodidla, protože na place chodili bosi a země byla značně rozpálená. Snad i jako bolestné po natáčení dostali darem boty a kožený míč, které jim ve filmu přinesl továrník Bartoš v podání Jaroslava Marvana. Ten se pak dokonce jednou z velkého horka zhroutil. Maminka Blahníková mu nato pro povzbuzení nabídla svačinu pro své dva syny: několik rajských jablek. (Komiks)
  • Dvojčata Jiří (vlastním jménem Jindřich) a Lumír Blahníkovi byli spíše více nadaní hudebně než výtvarně, a tak jim musel štáb předkreslit čáry na kozí srst, aby věděli, kam mají na zvíře správně mířit štětcem. (Komiks)
  • Bartošova (Jaroslav Marvan) vila se nachází v obci Jíloviště. Jedná se o slavný prvorepublikový hotel Hubertus pro movitější výletníky. Renesanční objekt byl postaven v letech 1921–1922. V 50. letech sloužil k rekreaci důstojníkům komunistické armády a v 60. letech se zde objevovali diplomatické návštěvy, do hotelu také zajížděla fotbalová mužstva na soustředění před zápasem anebo zde byla ubytována hostující mužstva ze zahraničí. Dnes je ale vila obrostlá stromy a obehnaná vysokou zdí. Nad kovovými branami střeží vstup několik průmyslových kamer. Je jisté, že vila patří i v současnosti některému z úspěšných podnikatelských subjektů. Mimo jiné je zde sídlo společnosti vlastnící obchodní dům Bílá labuť. (pornogrind)
  • Většina scén se natáčela v barrandovských ateliérech. (pornogrind)
  • Kostelík, kam chodil Fábera (Jindřich Plachta) s dcerou Aničkou (Jana Romanová), se nachází v obci Trnová. Kostel se od čtyřicátých let minulého století prakticky vůbec nezměnil. Přestože zvenku působí trochu pošmourně, je stále zachovalý a dokonce se v něm každý měsíc konají nedělní bohoslužby. (pornogrind)
  • Brána Bartošovy (Jaroslav Marvan) továrny, která se objeví na začátku filmu, se nacházela v Brodcích, kde v té době stála Zbrojovka Františka Janečka, pozdější areál Jawy. Na tom samém místě, kde stála brána, byla později postavena vrátnice, kde se natáčela scéna z Báječných let pod psa (1997). Tato vrátnice byla v roce 2014 zbourána. (Cheeter)
  • Premiéra proběhla 31. října 1941 v pražských kinech Blaník a Lucerna. (Cucina_Rc)
  • Točilo se u jílovišťského hotelu Hubertus, v Týnci nad Sázavou a také ve sliveneckém lomu. (Stegman)
  • Malého synovce Tondu hraje Jindřich Blahník, v titulcích je ale uveden pod jménem Jiří. Po letech bratři Blahníkové objasnili, že oslovení Jirko znělo filmařům domáčtěji. A také se prý pro titulky hodilo, že Jiří má méně písmen. (Stegman)

Reklama

Reklama