Kundun
Kundun
Réžia:
Martin ScorseseScenár:
Melissa MathisonKamera:
Roger DeakinsHudba:
Philip GlassHrajú:
Tenzin Thuthob Tsarong, Gyurme Tethong, Tulku Jamyang Kunga Tenzin, Tenzin Yeshi Paichang, Tencho Gyalpo, Tenzin Topjar, Tsewang Migyur Khangsar (viac)Obsahy(2)
Kundun byl oceněn jako jeden z nejlepších filmů roku. Jedná se o filmové mistrovské dílo od režiséra Martina Scorseseho, který byl pětkrát nominovaného na Cenu Akademie. Čeká Vás neuvěřitelný, avšak skutečný, příběh o jednom ze světově nejúchvatnějších vůdců – o tibetském Dalajlámovi – a o jeho troufalé snaze panovat národu v jedné z nejnáročnějších dob celé historie lidstva. Odvážné řeči a zaujatost vůči pozadí světové politiky způsobily, i díky filmovému zpracování, mezinárodní pozdvižení. Tento výjimečný snímek s nádhernou hudbou proslulého skladatele Philipa Glasse působí velmi kontroverzně, přesto si však získal celosvětové uznání. Nechte se o tom přesvědčit i Vy! (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (226)
Působivá podívaná, hned v několika scénách čínské invaze mi běhal mráz po zádech.. ()
Film s úžasnou výpravou ukazuje, že mírumilovný život je naprosto bezbranný ideologii, která má v čele tanky... ()
Musím říct, že Scorsese natočil velice autentický snímek s úžasným srdceryvným koncem! ()
Moc mne to nestrhlo, ke konci jsem se jiz dost nudil, opakovany zpusob vypraveni a zdlouhave kodrcani se k neodvratnemu konci. Zbytecne dlouhe a take tam mohli hodit i obsirnejsi pohled na situaci Tibetu. ()
Utahaný, ubulený, znuděný cosi, co má v sobě zhruba poloviční hloubku oproti rygolům v českých silnicích. Nevím sice, co se při natáčení dělo, proč se Scorsese rozhodl filmovat zrovna tohle, kam se producent díval, když se film promítal, či jestli byl snad (nakonec) účel udělat film přesně takhle.. Ovšem nesouhlasím s jeho výkladem Dalajlámy jako nemastnýho, neslanýho, komunikačního antitalenta, kterej uschnul dřív, než se narodil. Navíc: Vynechat jeho partnerské vztahy a pasivně ho tím zařadit mezi (zkurvený) církevní buzny, má zhruba stejnej smysl jako malovat satanskej pentagram s kruhem. Člověk asi jedině musí bejt úplnej idiot, protože jinak to nejde. Tááák. Plusy? Má to jen 2 hodiny. 2,5 už by asi bylo fatálních. Má to konec. Má to titulky. A jeden z největších plusů - skončí to. No dobře, několik scén tam bylo celkem dobrých. Dohromady tak 10 minut čistého času. Ze soucitu ke každému, kdo se nebavil jako já a z (pohrdavého) obdivu k těm, kterým film něco dal - 1* ()
Nápaditá, svižná režie udržuje pozornost a nenudí, kamera kouzlí krásné záběry, kostýmy a marocká výprava perfektní, a také hudba k tomu výborně sedí. Nicméně je to tradičně pojatý životopis posledního Dalajlámy spjatý s osudem celého Tibetu, vzhledem k věrně pojatým historickým skutečnostem celkem pochopitelně bez překvapení. Téma náboženství, které znamená podstatně víc, než jen opium lidstva, je pro Scorseseho zásadní. Lze ale pouze vyššími principy mravními vzdorovat i proti surovému násilí na nevinných, zvůli lůzy, genocidě? ()
naprosto nenapínavý a bezmyšlenkovitý (! trochu potíž vzhledem k tématu, ne?) a taky nic nevysvětlující (=bez schopnosti naznačit, proč je dalajláma tak významnou osobou ...ve filmu je vykreslen s prominutím jako vážně se tvářící kašpar, který nepřichází skoro s nikým do styku a v zásadě nic moc nedělá. To pochopitelně asi nebude pravda, ale takto to ve filmu prostě je. Jinými slovy: ve své popularizační a vysvětlující funkci film selhal též, pokud tedy tyto ambice vůbec měl.) film o ničem - ve své době možná uhranul hezkými tibetskými kulisami a proto to vysoké hodnocení (jinak si ho neumím vysvětlit). Dnešnímu divákovi podle mě nemá co nabídnout. 30% ()
Viac, než dvojhodinové veľdielo silné po príbehovej aj filmovej stránke. Životný príbeh človeka, ktorý inšpiroval obrovské množstvo ľudí. Narozdiel od idylickejších a romantickejších Siedmich rokov v Tibete s plejádou známych hercov mám pocit, že Kundun viac stavia na atmosfére a príbehu. Autentickosti zrejme dopomohol aj fakt, že žiaden z účastníkov nebol profesionálny herec. ()
I když jsem si původně myslel, že Scorsese nebude mít na Annaudovův film Sedm let v Tibetu, poznal jsem, že sem se šeredně zmílil. I tento problematický žánr oficiálního životopisného filmu dokázal převyprávět tak, že se stane nadčasovým. A to umí jen málokdo. Klobouk dolů. ()
Dozvěděl jsem se z tohoto filmu spoustu zajímavých informací o historii Tibetu, nádherná kamera, ale trochu příliš dlouhé... ()
Krásný film vizuálně i obsahově. Bezpochyby nejlepší film s buddhistickou tématikou. Ve Scorseseho tvorbě jej řadím společně s Posledním pokušením Krista na první příčku. Zároveň také oba patří do mého osobního Top ten. ()
Osud velkého muže, Ježíšova souputníka žijícího v současnosti, byl zfilmován opravdu brilantně. Jde spíš o sled obrazů ze starého Tibetu než o dějovou záležitost, co byste také čekali od životopisu člověka, pro nějž čas ani smrt nemají žádný význam. Kundun je sympatický už jako malý chlapec, trpí normálními problémy normálního člověka a přesto z něj cítíte obrovskou duchovní sílu i skrz zkreslení filmovým průmyslem. Hudba Philipa Glasse mi připomněla Quatsi sérii, doplněná tibetskými nástroji a scénami obřadů zapůsobí na všechny smysly (nejen na sluch), dokonce i na ten šestý ukrytý hluboko v očích "moderního" člověka. ()
Působivý film, který je narozdíl od Sedmi let v Tibetu možné brát vážně. Je špatně, pokud si Tibet před čínskou okupací představujeme jako idylické místo, kde se rozléval mír a láska. Životní podmínky běžných tibeťanů byly velice bídné, Tibet byl v podstatě středověké království, se vším, co k tomu patří, včetně absence demokracie. Ale díky jeho izolovanosti se v něm mohla zachovat hluboká učení bez toho, aniž by byla narušována vlivy postupující industrializace okolního světa. Čínská, takzvaně lidově demokratická republika přeměnila, po krvavé anexi, do dnešních dnů většinu Tibetu ve skanzen pro turisty a teď zde žije více Číňanů, než původních obyvatel. Otázka autonomie Tibetu je v současnosti jenom akademická, Čína je jedním z největších ekonomických hráčů světa a nikdo si to s ní nechce rozházet. Kundun je kvalitní podívaná a pro lidi, kteří se chtějí něco dovědět o tamní kultuře je to hezký úvod. ()
Nechalo to ve mně hluboký dojem. Klobouk dolů nad lidem Tibetu a jeho svatostí Dalajlámou. ()
Snový Martin Scorsese a epický Philip Glass. Nemohl jsem než vzpomenout si na obrazové kroniky jako Baraka a Koyaanisquatsi. Čekal jsem ve filmu nějakou hrubou akci, zejména ve chvíli, kdy děj dospěl k přepadení Tibetu, ale jak si to probírám v hlavě, vlastně o to nešlo. Tenhle film je o ideji nenásilli, o tom, že pravda nepotřebuje přesvědčovat, o tom, že spravedlnost jednoho dne dojde naplnění, o tom, že největší bolest působí nevědomost. Poslední půlhodina mě hluboce zasáhla. ()
Prosím,pokud se nezajímáte o kulturu, tak si tohle nepouštějte.ODPAD tomu může dát jedině absolutní ignorant,a je to neskutečná ostuda..Ale usměju se a přejdu to, stejně jako Dalajláma neřekl ani slovo a jen se přítomně díval na svého uzurpátora.Neskutečne duchovně obohacující film, a pro lidi, kteří nerozumí buddhismu, a hodnotí obsah,pouze připomenu, že kamera,myšlenka, ztvárnění,herci atd.. všechno naprosto ladilo dokonale, šlo by z toho sice vyždímat více, ale bavíme se tu o buddhismu a ne o párcích v rohlíku. ()
Mistrovské dílo se dá definovat jako dílo, kde do sebe všechny části mozaiky naprosto dokonale zapadají tak, aby vytvořili perfektní celek. Tento film je naprosto ukázkovým příkladem, jak má vypadat dílo mistra. Samotný život Kunduna je pro film poněkud nudný, ale snímek e jakožto hraný, co nejvíce historicky přesný dokument snaží podat věci co nejvíce poutavě - s vyjímkou samotné bolševické invaze, kdy rudý mor režisér předkládá divákovi propagandisticky co nejvíc zakrytý, stejně tak představuje rudého ďábla Maa velmi mile a pozitivním světle. Žel, Hollywood byl, je a bude hnízdem levicového moru, a tak film zvěrstva kolektivismu samozřejmě neukazuje. Za to dávám rozhodně o hvězdičku dolů - abych byl objektivní. 80%. ()
Na rozdíl od Scorseseho předchozího filmového životopisného portrétu Ježíše v Posledním pokušení Krista se nejedná o muže usilujícího o dokonalost, ale o dokonalost v podobě muže. Těžko si lze představit, že by postava dalajlámy mohla být v historicky-epickém filmovém životopise takto lidská a životaschopná. Kundun není obrazem věrohodného lidského charakteru a ani se o to nesnaží. Při akceptování toho aspektu se nabízí možnost zažít spirituální cestu životem 14. nejvyššího duchovního vůdce tibetského budhismu v období čínské invaze do Tibetu. V dialozích prosté, jednoduché a přímočaré. Naopak svojí atmosférou duchovní, klidné, osvobozující, krásné, úchvatné, povznášející, přitažlivé, pohlcující a nesmírně ambiciózní. Filmové zachycení pocitu duchovní existence člověka s bohatým vnitřním životem, jenž je obklopen pocitem klidu a rovnováhy, která je historickými okolnostmi narušena. ()
Kromě propletení s gangstery, mafiány a všelijakými zločinci a jejich oslnivého moralizovaní vlastního světa navíc Martin Scorsese pravidelně přichází s filmy s náboženskou tématikou, v níž jakožto skoro-kněz projevuje svůj vztah a obdiv k téhle látce. Křesťanské filmy má queenský velikán přesně dva - Poslední pokušení Krista a novější a divácky nepříliš vděčné Mlčení. Ovšem i přes svůj nejsilnější vztah k "náboženství moderního světa" - křesťanství, jeho nejlepší nábožensky orientovaný snímek je jednoznačně Kundun.. Skromný příběh, kde se opět Scorsese pouští do životopisného vyprávění, v němž ústřední postavou je čtrnáctý dalajlama, držitel svého titulu až dodnes, a díky nešťastným okolnostem i dost možná posledním.. Proč? Scorsese totiž rozebírá dějiny Tibetu v polovině dvacátého století, tedy těsně před okupací Čínou až právě do útěku Dalajlámy do Indie. Dojemné vyprávění o chlapci, který kvůli svému vyvolení a náhodám (nechám na interpretaci někomu věřícímu) již v útlém věku stává následujícím Dalajlámou, tedy vládcem Tiběťanů a to aniž by pořádně uměl mluvit, už je čelním představitelem celého státu a početné církve.. V úvodu jsem si nebyl tolik jistý, co mi Kundun chce povědět a malinko jsem se utápěl v představách o Tibeťanech a jejich životech.. Ovšem pak to přijde, příběh dohání historie... A Čína pod vedením komunistického vůdce Mao Ce-tunga obsazuje pacifistický Tibet, kde si snad každý myslí, že tímhle utrpením dosáhne v příštím životě něčeho nádherného.. Dramatická výpověď o rozpínavé a kruté povaze čínského lidu, který zapříčinil možný prakticky konec celého náboženství a novodobé nevolnictví.. Napínavý příběh plný beznaděje a bezcitnosti, nad kterým bych přál se každému zamyslet.. A následně o to více objevit jedinečnost aktuálního dalajlamy, kterého možná bůh a smrt uvěznili v jeho posledním těle a dojde vysvobození až když Tibet dojde svobody.. Nejsmutnější na tom všem je, jak je tohle krvavé status quo prakticky všem velkým státníkům jedno, jen aby si nerozházeli obchodní styky s Čínou.. Kromě toho jsme Číně dovolili novodobou genocidu muslimského lidu, jehož působení na buddhisticky založeném společenství je "bezpečnostní riziko".. Tohle není film, nýbrž surová výpověď reality, na kterém se podíleli samotní příbuzní čtyřiadvacátého Dalajlámy. I když nejde o kvalitativně a poutavostí o nejlepší Scorseseho snímek, jde o jeho nejdůležitější výpověď světu... "To nejsou Číňani, tohle jsou komunisté." - Vtahující, protože je to pravda! 85% ()