Sedmero krkavců

Na tuhle pohádku se chce koukat jako malý capart nebo v hodně dobré společnosti. Jinak si nemyslím, že ji plnohodnotně oceníte. Přece jen prapodivných efektů se sluncem, přikrčených - psům ne nepodobných služebných, Chrta Borise Rösnera a mužatky Ivany Chýlkové se normální dospělý člověk bát nebude. A Petr Hapka se svou úžasně zakomponovanou muzikou všechno sám nezmůže. (16.11.2009)

Divné až strašidelné... jakoby to ani neměla být pohádka pro děti. Já ji nikdy neměl rád ani jako takovou. Matka co prokleje svých 7 zlobivých chlapců... ,,zabili jste chléb, proklínám vás'' .. eh... Snad to mělo sloužit dětem co zlobí jako taková výchovnější pohádka, nevím... I já si z ní pamatuji a pamatoval jsem si i dnes, kdy jsem ji po letech viděl Chrta v podání strašidelného Rösnera. Jinak na mně působí ješta až osmdesátkovým feelingem.. Kostýmy, hudba, herci... Dlouhý tu vypadá opravdu jako nějaký hošan... No jak říkám, tuhle pohádku nemusím a dnes nezaujala ani mé děti. * (16.12.2017)

V téhle adaptaci bohužel není pořádně komu fandit, většina postav je nesympatických. Matka Hlaváčová  je učiněná mrzoutka, přísná, nesoucitná, neustále se staví do role oběti a obviňuje ostatní z toho, čím se nejvíc proviňuje sama ("všichni myslíte jenom na sebe, na cizí bolest nemyslíte"). Pak tu máme prince Dlouhého, který nedělá nic jiného, než že v jednom kuse civí na krkavce na okně, a jeho sestru Chýlkovou, co nesnese, když ji cokoliv/kdokoliv připraví o jeho pozornost. Nelze si nevšimnout toho erotického nádechu jejich vztahu (jak slizce se ona lísá k princi, stejně tak potom poskok Chrt k ní...), to se mi zdá do pohádky krajně nevhodné. Za ještě méně vhodné považuju, aby se v pohádce pro děti krvavě vraždilo dýkou... to už je příliš. Vlastně dost pochybuju o tom, že by se nějakému dítěti tahle pohádka mohla líbit. (Pro koho ale potom je?) Navíc se velká část děje odehrává v zámku bůhvíproč plném babizen, nuzáků, otrhanců a ztracených existencí s pokřivenou postavou i charakterem. Dále mi nesedl varhanní doprovod, podivoval jsem se nad nelogičnostmi v ději (Chrt pronásleduje prince na koni pěšky) i v hlavách protagonistů (princ křičí na němou: "Tak promluv přece, prosím tě!") nebo nad nepravděpodobnými dialogy (Bohdanka: "Zradila jsi mě, vodo, zradila!" - Voda: "Jak chceš..." – to se opakuje asi desetkrát). O čtvrtstoletí dříve natočil stejný režisér tuto pohádku jako studiový televizní film, a ačkoliv ani to není žádná zvláštní podívaná, stojí v mých očích o dost výš (tehdy ovšem Bohdanka neměla rodiče, nýbrž chůvu, zato byl naživu král). "Zabili jste chléb!" (29.08.2023)

Z minima tu sénárista (Pavel Aujezdský) i režisér (Ludvík Ráža) vytvořili maximum. Ponurost prostředí i děje, v němž konec konců vítězí dobro nad zlem vítězí, připomíná, jak nutné je do výchovy i do života dosazovat i "absolutní" momenty, bez kterých ztrácíme smysl o jeho skutečné, přepestře barevné kvalitě. Bohužel si nevybavuju při nejlepší vůli první filmovou verzi tohoto skvělého příběhu Němcové z r. 1967. Pohádka-báchorka jako žánr byla původně určena pro dospělé a "zdětinštěla" až umělými sběry zhruba po roce 1800. Jako žánr není zcela jasná, je to jakýsi žánrový konvolut - nebo, chcete-li - průsečík. V nejčistší podobě se blíží ke svým bájeslovným (mytologickým) východiskům. Němcové se podařilo - a Aujezdský s Rážou to rozvinuli a dále úspěšně posunuli do filmové řeči - právě tento základ zachovat a dát mu uměleckou úroveň původního autorského výkonu (tato velmi podstatná stránka její tvorby je neprávem podceňována a až negována). Herecké kreace prakticky bez rozdílu tuto ideu rozvíjejí a dotvářejí na mimořádné umělecké úrovni. Dominanci tu mají ženské výkony (Hlaváčová, Chýlková, Podhradská) nad mužskými (Michal Dlouhý, Brzobohatý, Rösner) a zlo se - podáváno ve své skutečné, nezkreslené a nekarikované podobě temného, "černokněžného" živlu - jeví až přeexponovaně. Nicméně Jana Hlaváčová je a zůstává především strádající matkou, Brzobohatý chápajícím a manželčin žal sdílejícím partnerem, Mária Podhradská bezelstným, něžným, ale také pevným a houževnatým dívčím panenským ženstvím. Tento základní trojúhelník doplňuje tandem zla, v němž lehce incestní a rovněž již zapškle staropanenské ženství-zlo vneuvěřitelné škále prostředků suverénně zvládá Ivana Chýlková a jí odpovídá až hugovský skřet Borise Rösnera, jehož lidštějším pólem je zlovolný klevetil a pomouvač. Své ikony rámcujících živlů v tradiční posvátné triádě přesvědčivě zvládli Růžek, Jandová nakonec i Daniel Rous. Z této optimisticky ponuré pohádky mrazí, ale závěrečné vítězství dobra přesto zahřívá. V Bohdaně je zaklet i kus Němcové samé stejně tak jako v mateřském traumatu osmi zrozených a téměř nenávratně ztracených dětí. Štědrovečerní uvedení pohádky tak bylo útokem víc na šedou kůru mozkovou než na svátek plesajícího srdce. Chápu proto i ty hlasy, které se nenamáhají předstírat okouzlení a dávají to najevo i svým hodnocením. (27.01.2008)

Matko krkavčí z Hor (kr)Kavčích! . . . Tentokráte na >štědrou noc< (ano Houdíne - viz komentář ze 4.2.2005 - jen ráno o cca sedm let později) zas... Košile nekošile, zděšené už nee, jen naprosto vyzívané a unavené reakce... ;o] . . . Jo, pohádka ve své prapůvodní podstatě dobrá - jen ta chuděna tu v adaptaci Chýlková (probůh, proč to tak tím svým quazi artistickým emohraním tolik kazí?!) pořád jen úchýlně ječí a křičí a všichni tak marně sedmikráte přehrávají - a jinak zas jen dlouhý, dlouhý nic!!! . . . Jedna hvězdička tedy snad hlavně za výtečnou Hapkovu hudbu, ano, toť želbohu jediné skutečné pozitivum téhle jinak zpackané televizáčtiny. - - - P.S. Jo, změna byla proti dobám tehdejším - už to >veřejnoprávě< pustili raděj až kolem sedmé ráno... %-/.. - - - - - (Poprvé viděno 25.12.2011 na ranní >trtkavčí jebničce< , hodnocení 2694., rozrušený leč v principu klidný komentář zde jako šestadevadesátý - 25.12.2011) (25.12.2011)