Sedmero krkavců

"Zabili jste chléb !! Prosila jsem vás.. Proklínám vás !! Zkrkavčete !!" Ludvík Ráža se takřka po třiceti letech rozhodl natočit remake svého filmu inspirovaného z dnešního pohledu značně morbidní feministickou pohádkou Boženy Němcové a musím uznat, že se mu to povedlo na výbornou.. Ale bohužel však pouze co do atmosféry, při níž tuhne krev v žilách, jinak totiž ten zmiňovaný feministický motiv v důsledku naprosto zazdí.. Ovšem ona magická scéna, kdy se rozzlobená lůza vrhá na postavy Chýlkové a Rösnera, mě dodnes fascinuje.. (15.08.2013)

Premiéra na Štědrý den byla slušným trestem pro usměvavé děti u rozsvíceného stromečku. Klasik Ráža vlastně natočil tuhle pohádku už podruhé, nechal se tentokrát unést svojí druhou osobností která preferuje drsný středověk a hnus, což skvěle demonstruje na dementních ustrašených poddaných, zvrácených praktikách incestu-chtivé Chýlkové a odpudivém Chrtovi (Boris se zjevně dobře bavil). Problém ale je jednak přetažená stopáž, film se šíleně vleče při cestách Bohdanky (ale aspoň se našla minirole pro režisérova oblíbence Martina Růžka) a prostě nemá tu správnou šťávu. Není to v rozpočtu, ale prostě je to trochu nuda kromě pár zábavných momentů. (10.12.2009)

Totální sračka! To že mařka první půl hodinu volá větříka a sluníčko je sice milý, ale vypadá to, že mladá hlavní hrdinka ujíždí na těžkém kreku. Totálně zhulená se potácí krajinou, jako by v sobě měla několik promile a ještě k tomu mluví sama se sebou. Dále její slabá matematika, půl hodinu počítá sedm předmětů, z toho by se každý málem posral a matikáři by nad ní zlomili hůl a šli se vybrečet na Rážovo rámě. Máme zde i přiteplého panitů s nalýzaným copem, který to rád dělá na koníčka, jeho sluha je již z pánovi aktivity zcela nefunkční a neustále si drží svůj opotřebovaný zadek. Ano, tahle pohádka mě velmi nezaujala a nevidím v ní nic poučného, maximálně to, že ve středověku uměli napočítat do sedmi. (20.07.2012)

Tuhle pohádku jsem naposledy viděl na Štědrý večer roku 1993, kdy štědrovečerní pohádky měly ještě úroveň. Po dlouhé odmlce jsem ji shlédnul znova a neztratila nic z kouzla, které ve mě zanechalo. Je to klasický rukopis Ludvíka Ráži, jenž svým pojetím do příběhu dostává temnotu a hororovou atmosféru, podobně jako třeba v pohádce O Janu a podivuhodném příteli nebo ve filmech Ocelové město, Poslední propadne peklu, či Princ a chuďas. Samo sebou tomu dominuje magická hudba Petra Hapky, který Ludvíku Rážovi skládal povícero věcí. Mě tady zkrátka takový režisér chybí! Ludvík Ráža natočil stejnou verzi již v roce 1967, tu jsem ale ještě neviděl, což brzy napravím. Tahle pohádka z roku 1993 se natáčela v mých oblíbených lokacích Jižní Moravy, které mám tak rád. Namátkou třeba Janův hrad, Lednicko-valtický areál, Sirotčí hrádek, Macocha, kolem Býčí skály, Rudické propadání a jeho okolí, Boskovický hrad nebo Pernštejn. Nezapomenutelné role ztvárnili Ivana Chýlková a Boris Rosner, jako Milada a Chrt. (01.10.2021)

Je těžké dát nějaké hodnocení. Ač si občas říkám, že se to jako pohádka moc brát nedá, je jedna z těch nejlepších. Vlastně, dalo by se říct, že na ní vznikla má láska k hororům ... Ivana Chýlková zde odvedla naprosto úžasnou roli, stejně jako její poddaný Chrt. Nikdy nezapomenu na hudbu, stejně jako na strach, který jsem kdysi cítila ... (29.06.2012)