Sedmero krkavců

Když jsem byla malá, ráda jsem se bála. Tuto hororovou pohádku jsem viděla ve věku 6-ti let, kdy děti čekají od pohádek, že je budou uspávat a zanechalo to ve mně následky. Pohádka byla adrenalinový zážitek – celou dobu jsem se choulila v křesle a děsila se zvrácené Chýlkové (získala si mě zpátky až když jsem o něco později viděla Přítelkyni z domu smutku), která obcovala s Chrtem (úžasný Rösner, ten mě děsí pořád). Ale nemohla jsem od toho odtrhnou oči :-) Od té doby potřebuju pravidelnou dávku hrůzy... (28.01.2008)

"Zabili jste chléb !! Prosila jsem vás.. Proklínám vás !! Zkrkavčete !!" Ludvík Ráža se takřka po třiceti letech rozhodl natočit remake svého filmu inspirovaného z dnešního pohledu značně morbidní feministickou pohádkou Boženy Němcové a musím uznat, že se mu to povedlo na výbornou.. Ale bohužel však pouze co do atmosféry, při níž tuhne krev v žilách, jinak totiž ten zmiňovaný feministický motiv v důsledku naprosto zazdí.. Ovšem ona magická scéna, kdy se rozzlobená lůza vrhá na postavy Chýlkové a Rösnera, mě dodnes fascinuje.. (15.08.2013)

Legendární Chrt Borise Rösnera - jen díky němu jsem si Sedmero Krkavců pamatoval od dětských let. Znovu jsem je viděl až ve věku dospělém a vybavily se mi chvíle strachu, které jsem jako malý zažíval při pohádce o Janovi A Jeho Podivuhodném Příteli, která je desetkrát větší a morbidnější psycho než tato česká klasika. Sedmero Krkavců a severský drasťák spolu leccos sdílejí, třeba onu spornou vhodnost pro dětské publikum. Jako pohádku tak jak ji obvykle vnímáme, opravdu nedoporučuji. Zvlášť jestli se vaše děti bojí u Statečného Kováře s Pavlem Křížem:) Ale jako film s pohádkovou tematikou rozhodně dobré. 70% (10.12.2006)

Na tuhle pohádku se chce koukat jako malý capart nebo v hodně dobré společnosti. Jinak si nemyslím, že ji plnohodnotně oceníte. Přece jen prapodivných efektů se sluncem, přikrčených - psům ne nepodobných služebných, Chrta Borise Rösnera a mužatky Ivany Chýlkové se normální dospělý člověk bát nebude. A Petr Hapka se svou úžasně zakomponovanou muzikou všechno sám nezmůže. (16.11.2009)

Hodná a milá hlavní hrdinka s opravu nevídaným sebeobětováním bojuje o vysvobození svých bratrů. Pochmurnost je sympatická a pohádková. Pohádky jsou plné zla, nenávisti, žárlivosti a škodolibosti, pravda, vždy je zcela zdecimuje absolutní dobro, kde tomu tak není, ocitli jsme se v žánru horor. Ale i přes výbornou atmosféru a sympatické kladné i záporné figury mi to vždy připadalo nedomrlé. Něco jako guláš připravený tak, aby ho mohly i malé děti - výživné, ale nemá to ten správný říz. (21.01.2011)