Rytmus: Tempos
VOD (3)
Obsahy(1)
Hudobný dokument Tempos rozpráva príbeh Patrika „Rytmusa“ Vrbovského a jeho 30-ročnej rapovej kariéry. Príbeh filmu je mapovaním cesty z nuly na vrchol - prehry, výhry a fakty. Film na pozadí zároveň odhaľuje dejiny rapu a hip-hopu na Slovensku. Tri dekády slovenskej hip-hopovej scény sú prerozprávané samotným Rytmusom, kde odhalí rôzne zákulisné príhody či nečakané nástrahy a sklamania, ktoré vo svojej hudobnej kariére zažil. To všetko ho niečo naučilo, zmenilo, ale hlavne zoceľovalo. V dokumente sa okrem neho objaví množstvo tých, ktorí mu počas jeho tridsaťročnej cesty hip-hopom „skrížili“ cestu či priamo alebo nepriamo ovplyvnili jeho tvorbu. (Continental film)
(viac)Videá (2)
Recenzie (44)
Celkom pohodový dokument o Rytmusovi, ktorý už vyzrel na serióznejšieho pána. V dokumente sa dozvieme defacto všetko potrebné od detstva, rodičov, školy, dospievania, divoké "90"ky, prvé hudobné pokusy, zrod Kontrafaktu, až po súčasnosť. Zatvorené ostane len rodinné súkromie, s výnimkou poslednej scény. Prekvapí množstvo dobových záberov, príjemné je aj sfilmovanie niektorých scén, ktoré dobovo vyzerajú a autentickejšie ilustrujú príbeh. V hutných 90 minútach snáď všetko, čo neortodoxný fanúšik potrebuje vidieť. ()
Rozhodne lepšie ako Sídliskový sen. Je to dramaturgicky ucelené, chronologicky a prehľadne prerozprávané, počujeme roky, vidíme archívne zábery, vyjadrujú sa ľudia, ktorí majú k hip hopu a Rytmusovi blízko. Ten stále "zajebáva", čo už po čase dosť liezlo na nervy a plus skúška a koncert s orchestrom mi pripadali ako mix neskombinovateľného. Ale je dobre, že režijné trio malo jasnú víziu, že Patrik nemusí riešiť nejaké pseudoproblémy typu nezhody so štábom, hľadanie koreňov kvázi naživo pred kamerou či neexistujúci hejtery, ale rieši sa to, čo sa v takomto type dokumentu riešiť má. ()
Tvůrci dělali, co mohli, vidím za tím tu ohromnou spoustu práce. Tohle je možná to, co si Patrik Vrbovský jakoby neuvědomuje, a sice že není jedinej dříč široko daleko, ale že měl narozdíl od ostatních ještě navíc štěstí, třeba proto, že dostal do vínku úplně všechno. Ale za to jistě platí tvrdou daň- je sám uprostřed davů jako ten kůl v plotě (tady na sebe vzal ten kůl podobu bílýho mercedesu). Jinak jsem si teď přečetl svůj komentář k Sídliskovému snu a tvůrci Temposu jako by se jím nechali inspirovat. V SS mi chyběla geneze, Rytmusovy zásluhy o ten zázrak. A tady tohle přesně bylo. Takže ne že můžu, já musím být spokojenej. ()
Viac o hudbe ale s menej pesničkami ako Sídliskový sen. Viac o histórií, viac o súčastnosti, ale druhá polka sa trochu vliekla a ako keby sa tam hľadali snáď všetci, že to ešte povedať, čo ešte natočiť. Bez ale nejakých výčitiek, Era Bengoro Bozk na Rozlúčku Král zajebal...Leganda, zakladatel, KF žiadny to klon. 4 z 5 ()
Psal se rok 2001. Je mi 17 let a jdu poprvé sám na velkou hiphopovou akci. Vystupovalo tam tenkrát několik kapel, pouštělo se grafitti video a tancoval breakdance. Jedna z hlavních kapel byly právě Kontrafakt. Skoro nikdo je neznal. Rytmus tenkrát vyhrál nějaký evropský šampionát v beatboxu a "utkal" se s pražskou legendou Jesusem. Dostalo se mu velkých ovací. Byl famózní. Hned poté začalo jejich vystoupení. Skladba Milano stylo otevírala show. Ty smyčce!! Takový beaty na naše poměry nikdo neměl. A když kluci začali kropit publikum svoji kulometnou flow, nastal výbuch! Rozhlížím se kolem sebe a starší kluci se drží za hlavu nebo řvou jak na fotbale. "Jooo, kurva joooo!!!" Všechno se od základu změnilo. Ten večer jsem se stal Rytmusovým fanouškem a tiše jsem i dnes. Album Bengoro považuji dodnes za nejlepší hh album které v CZ a SK vzniklo. Rytmus je fenomén. One and only! ()
Galéria (6)
Fotka © Filip Nagy
Zaujímavosti (4)
- Natáčelo se na střeše jednoho z paneláků na sídlišti Petržalka v Bratislavě, v Rytmusových rodných Piešťanech, tamním kasinu, kde byl v mládí zaměstnán jako krupiér, v zahradní oáze Fredyho Ayisiho, ale i v Praze v domácím prostředí DJ Wiche. (Duoscop)
- „Nejde o žádný rodinný medailonek o mém původu a ztraceném biologickém otci. Je to o mých třiceti letech v rapu. Staré záběry, které dosud nebyly zveřejněné, moje hudební kariéra zmapovaná úplně od nuly až po to, kým jsem dnes. Prohry, výhry a fakta. I když mě okolí málokdy pochopilo, tak jsem si vždy šel sobecky za svým cílem. Byly to tři dlouhé dekády kráčení proti proudu. Jediné, co jsem chtěl, bylo uznání. A respekt,“ prohlásil o dokumentu Patrik "Rytmus" Vrbovský. (Duoscop)
Reklama