Candyman

Dost doslovně pojatá nietzsechovská teze o zírání do propasti, která má schopnosti stát se tím, o čem vypráví. Ale třeba se pletu a vy byste po dokoukání do toho zrcadla pětkrát Candyman řekli. Tenhle film tristně zapadl do kategorie pozdně osmdesátkových slasherů a trochu si za to může sám v momentech, kdy si není schopnej odpustit jednoduché variování klasických lekaček, jakkoli brutalita posouvá film lehce za hranici obvyklého slasherového pohodlí. Zaslouží si však daleko vyšší pozici, protože nejde o nic menšího než obecný popis mýtu, jeho geneze, univerzálnosti, naší schopnosti se do něj projektovat a hlavně jeho neuchopitelnosti v důsledku nedůvěryhodnosti veškerých jeho zdrojů. Mýtus je zde něco nepříjemně abstraktního, co však působí ještě nepříjemnější, zato dost konkrétní bolest a smrt. A Candyman je mýtus obzvláště vypečený, protože zatímco ačkoli jako každý jiný je vděčný za svoji existenci lidem, kteří v něj věří, tak s těmi, kteří se mu vysmívají zamete tak, že si opráší pověst zase na pár dlouhých let. Zkuste se téhle neprůstřelné klauzuli vyhnout.____Každopádně pokud tu noc, kdy jste viděli Candymana, vás probudí zvuk, který zní jako zaklepání na dveře, vy bydlíte sami v malém bytě uprostřed města, začne se vám chtít na záchod, který laškovný architekt navrhl přesně zády k zrcadlu, ke kterému se musíte chtě nechtě otočit a když to všechno zmáknete, vracíte se do místnosti, kde jste automaticky dříve nechali přehozený kabát přes opěradlo vysoké židle... no můžete se rovnou přichystat na to, že se s ranním úsvitem seznámíte osobně. Kamarád říkal... (01.06.2020)

Překvapivě skvělý film s atraktivní Virginií Madsen v hlavní roli, skvěle zvolenými lokacemi a fantastickou hudbou Philipa Glasse. Když jsem Candymana viděl poprvé někdy v pubertě, umíral jsem u něj hrůzou. Na nové zhlédnutí po letech už mi nepřišel strašidelný skoro vůbec (obzvláště samotná titulní postava Candymana, respektive všechny jeho stupidní repliky, jsou spíš trapas; navíc na včelách prostě nic strašidelného není, a to ani když je má někdo v puse), o to víc jsem tam nově docenil tu metarovinu s urban legends a skutečně delikátní soundtrack, který mě bezmezně nadchnul. Vážně mě to strašně bavilo - sledovat tu postupnou cestu Helen ke zkáze je zde velmi působivé, a znovu mě pobavil i samotný závěr, kdy dojde i na nevěrného manžílka. Candyman je podle mě pozoruhodný úkaz v jinak nevalné filmografii Bernarda Rose a současně sympatický závan starých dobrých devadesátek, který s lety jen získává na zajímavosti. (05.10.2018)

Barkerova tvorba je plná fantazie bez hranic, což už se nedá říci zcela o filmové podobě jeho povídky (na rozdíl třeba od Hellraisera, kterého si ovšem sám režíroval). Přesto mě baví i po letech. Madsenová je šťabajzna s jiskrou, Todd vyzařuje temné tajemství a nejlepší scénou je předávání včel. Krve mohlo být více, na rozpáraná těla ale naštěstí dojde, byť řezničinu v přímém přenosu si divák až tak neužije. Pěkná kamera snímá neutěšené interiéry vybydleného paneláku a Glassova hudba je samostatnou kapitolou. Téma bolesti a smrti je Barkerovi natolik vlastní, že nemohlo chybět ani zde. Dnes bych dal spíše tři silné hvězdy, ale původní čtyři nechám. Jsem zvědav na remake... (11.09.2020)

Nadšenie z novodobého pokračovania ma prinútilo pozrieť si pôvodný film. Jediným plusom je Virginia Madsen, ktorá kombinovala sexy vzhľad a herecké schopnosti, čo je v hororovom svete niečo naozaj bonusové. Na prvú dobrú mňa napadne, ako ďalší vhodný príklad, Naomi Watts a Kruh. Candyman z roku 1992 nemá ani zďaleka tak vymazlený vizuál ako pokračovanie. Čo však majú oba filmy spoločné? Ani jeden nevzbudzuje strach. Candyman 2001 je skvelo vyzerajúca strašidelná báchorka, Candyman 1992 je psycho drama s nadprirodzenou nadstavbou, ktoré z dnešného pohľadu je dávno za zenitom. Vykašlite sa na originál a skočte hneď na pokračovanie. To Vám všetky dôležité udalosti prerozpráva a prsia Virginie si dohľadáte cez Google. (26.09.2021)

Sice nikoliv vyjimečný, nicméně v nabídce hororů 90. let jistě nadprůměrný horor, který zaujme z dnešního hlediska nikoliv triky nebo výpravou, ale bezútěšnou atmosférou zanedbané městské periférie, zneklidňující hudbou a v neposlední řadě hereckými výkony v čele s Virginií Madsen. I když ve scénáři se najdou slabší momenty, řemeslná stránka ať už jde o střih, kameru nebo zvuk je na solidní úrovni. Celkový dojem: 70%. (07.04.2009)