Candyman

Candymana jsem viděl naposledy ještě v dobách kdy jsem si chodil pro filmy do videopůjčovny. Když jsem zjistil, že je na světě nový Candyman (2021), kterej volně navazuje na první díl, rozhodl jsem si Candymana (1992) oprášit, protože jsem si z něho pamatoval hlavně stěžejní scény. Musím uznat, že ani po letech neztratil Candyman nic ze svého kouzla. I přes chyby kterých ve filmu není zrovna málo přemýšlím, že hodnocení zvednu o hvězdu výšva to na 4 hvězdy. (01.10.2021)

Ach jo, tohle se tedy kurevsky nepovedlo. Obrovská nuda zabalená ve včelím medu. Obsazení Candymana naprosto debilní. Z toho negříka nemohl jít naprosto žádný strach. Celý film na mě působil naprosto debilně a naivně. Prostě naprostá sračka. Škoda slov. Odpad. P.S. Plánuji brzy zkouknout další díly, protože se tu rýsuje série vrcholného debilsmu v hororovém žánru. (17.09.2011)

Dost doslovně pojatá nietzsechovská teze o zírání do propasti, která má schopnosti stát se tím, o čem vypráví. Ale třeba se pletu a vy byste po dokoukání do toho zrcadla pětkrát Candyman řekli. Tenhle film tristně zapadl do kategorie pozdně osmdesátkových slasherů a trochu si za to může sám v momentech, kdy si není schopnej odpustit jednoduché variování klasických lekaček, jakkoli brutalita posouvá film lehce za hranici obvyklého slasherového pohodlí. Zaslouží si však daleko vyšší pozici, protože nejde o nic menšího než obecný popis mýtu, jeho geneze, univerzálnosti, naší schopnosti se do něj projektovat a hlavně jeho neuchopitelnosti v důsledku nedůvěryhodnosti veškerých jeho zdrojů. Mýtus je zde něco nepříjemně abstraktního, co však působí ještě nepříjemnější, zato dost konkrétní bolest a smrt. A Candyman je mýtus obzvláště vypečený, protože zatímco ačkoli jako každý jiný je vděčný za svoji existenci lidem, kteří v něj věří, tak s těmi, kteří se mu vysmívají zamete tak, že si opráší pověst zase na pár dlouhých let. Zkuste se téhle neprůstřelné klauzuli vyhnout.____Každopádně pokud tu noc, kdy jste viděli Candymana, vás probudí zvuk, který zní jako zaklepání na dveře, vy bydlíte sami v malém bytě uprostřed města, začne se vám chtít na záchod, který laškovný architekt navrhl přesně zády k zrcadlu, ke kterému se musíte chtě nechtě otočit a když to všechno zmáknete, vracíte se do místnosti, kde jste automaticky dříve nechali přehozený kabát přes opěradlo vysoké židle... no můžete se rovnou přichystat na to, že se s ranním úsvitem seznámíte osobně. Kamarád říkal... (01.06.2020)

Přiznávám, že Candyman byl můj první hororový zážitek a proto nejspíš nebudu úplně objektivní. Candyman je skvělý horor :) Já vám to říkal :) Příběh je zajímavý a herci se snaží. Candyman má navíc na rozdíl od ostatních novějších hororů extrémně nadaného člověka v zákulisí, píšu zde o soundtracku Phillipa Glasse, který je jedním z mých oblíbených. Kamera je také fantastická, stejně jako střih. Candymana řadím hned za takové veličiny, jakými jsou Vetřelec, Úsvit mrtvých a jim podobné... (20.09.2005)

Špinavá atmosféra americkej Petržalky kdesi v Chicagu či New Orleans je natoľko odporná (navyše doplnená 90s grungeovým pachom), že dostatočne znechucuje celý film. Príliš pozvoľné, príliš komorné, málo magické. Clive Barker nie je moja šálka kávy, jeho fascinácia násilím ma necháva chladným. No ak by celý film vyzeral ako posledná scéna, nebol by som proti. Ale musím oceniť nádhernú hudbu! (27.11.2010)