Normální lidi

Série, která Vás bude buď nudit a štvát nebo na ní budete závislí. Oba hlavní hrdinové jsou na můj vkus hodně citliví, ale ano, to patří k životu. Po všech těch nekonečných peripetiích mě ten náhlý hořký konec trochu rozesmutnil, ale je pravda, že má svůj smysl. Geniální atmosférický soundtrack (Imogen Heap z druhé epizody mi stále zní v uších). Velmi dobrá sonda do života dnešních mileniálů se vším, co k němu patří. A příběh o dvou lidech, kteří jsou pro sebe přes všechnu tu neschopnost komunikace a upřímnosti navzájem kotvami. Jsem ráda, že jsem to mohla vidět. (21.03.2021)

Írska miniséria, vychádzajú z pera spisovateľky Sally Rooney, v dvanástich relatívne krátkych epizódach sleduje osudy normálnych ľudí. Nielen snáď kvôli názvu, ale aj príbehu, ktorého ústrednými postavami sú Connell (Paul Mescal) a Marianne (Daisy Edgar-Jones) - niekdajší charakterovo úplne odlišní spolužiaci zo strednej školy, ktorí sa to rozhodli dať dohromady, aby ich v nasledujúcich rokoch vzťah citovo zraňoval a rozkladal. Pomerne pozoruhodný pohľad, ktorý práve skrz hlavné postavy odráža životy mnohých ľudí z generácií Y a Z, vzťahové komplikácie, osobné, rodinné a školské problémy, strach, depresie a mnohé iné veci, práve tak typické pre súdobú spoločnosť mladých. Možno povedať, že ide aj o akúsi sociologickú sondu do životov postáv (respektíve ľudí všeobecne), ktorá sa pokúša nájsť odpovede a riešenia ich problémov, pričom tie nepoznajú ani samotné postavy. Utápajú sa tak v chladnom (Írskom) mori nenaplnených vzťahov, ešte chladnejšej (ne)lásky, sexu, sadomasochistických praktík, sebazraňovania, nevyrovnanosti a psychickej labilnosti. Depresie dnešnú spoločnosť zožierajú viac než rakovina. Na príbeh sa zároveň možno pozerať aj dnes už "tradičnou" optikou toho, že hoci sme vďaka sociálnym sieťam k sebe bližšie, než kedykoľvek predtým, sme ako spoločnosť čím ďalej, tým viac od seba vzdialený. Normal People čiastočne nastavujú zrkadlo, ktoré ako normálni ľudia, ktorými sme, nechceme vidieť. Nechceme si pripustiť, že sa ako spoločnosť len zraňujeme, a že nakoniec každý aj tak zomrieme sami. Vývoj jednotlivých postáv je napísaný ako na horskej dráhe - raz s nimi súcitíte, inokedy vás doslova serú. Presne ako normálni ľudia. A presne ako pri normálnych ľuďoch, ani tu sa každému nebude páčiť, ako sa jednotlivé postavy nakoniec vyprofilujú. Marianne mala zostať introvertnou pannou bez kamarátov, goddamnit! Ale aj preto, že sa tak nestalo, seriál sem-tam - vlastne pomerne často - pripomína artové porno. Navodiť tu divákovi vzrušenie nie je cieľom, tým je povedať mu "Pozri sa, toto sa vlastne deje za všetkými dverami domov, bytov, spální, internátnych izieb, prezliekacích kabínok, áut a x ďalších miest", s tým, že "ale hoci sa milujú, v skutočnosti sa vlastne všetci nenávidia - navzájom aj osve". Divácky to nebude pochuti každému, ale aspoň majú Normálni ľudia nenormálne dobrý alternatívny a indie soundtrack. (20.07.2021)

Bolest. Bolestná láska. Bolestná láska dvou nenormálně normálních lidí, která jednou skončí. A je to vlastně v pořádku. Pojem šťastná a vyrovnaná láska byl v povědomí veřejnosti už několik staletí zafixován jako dlouhodobý vztah, narození dětí, bezpodmínečná vzájemná podpora a důvěra – zkrátka všechny atributy stabilní zralosti. Na první pohled ideologické klišé naplňují i Normální lidé. Celá zdánlivě banální zápletka ale tkví ne v hluboké pointě, avšak v rozkošných a bolestných nuancích – drobná nedorozumění, zrady, bezpodmínečná intimita (tělesná i duchovní), pochopení v nepochopení a odcizení. Dle japonské legendy se říká, že červená nit osudu nás dá dohromady se spřízněnou duší. A divák může jen s napětím očekávat, zda se to týká i Marianne a Connella. První láska ale vždy skončí. A ačkoli je to bolestný proces, je rovněž zcela normální. A právě to dělá ze seriálu natolik aktuální počin jako bývali kdysi Skins. Autorku románu bych ostatně přirovnala k Salingerovi mileniálů. Zdejší absolutní holost vztahů, odpoutání se postav od všeho vnějšího a povrchního a sotva postřehnutelné detaily (gesta, pohledy, intonace) mají kolosální význam pro celistvost díla. Normální lidé si dovolili vytáhnout vnitřní kypící monology, všechny hanebné i čisté emoce a tím ukázat, že navzdory proměně scenerie a doby je člověk v jádru překvapivě univerzální a změně epoch se přizpůsobí více, než si myslíme. (08.07.2023)

Úžasný. Asi ne pro každýho. V televizi po šichtě na lince na to asi nebude nálada. Silný příběh ze života dvou citlivých lidí. Vhled do denních situací a jak drobný detail a jeho nepochopení, niterný strach a nejistota, mění život. Silné vnitřní pouto k někomu dalšímu, hledání, otevření se, uvědomění si (06.08.2023)

SPOILERY Má to fantastický původní soundtrack podobný mým oblíbeným Pozůstalým, chemie mezi ústřední dvojicí je až neuvěřitelná prakticky od prvního do posledního záběru a obecně hlavní postavy mají hodně dobře vykreslenou psychologii a jsou i mimořádně dobře zahrané (o něco více prostoru má nakonec Paul Mescal, jehož částečný přerod z hvězdy do outsidera je pozoruhodný)... ALE. Místy je to neskutečně frustrující záležitost. Nevím, jestli to skutečně tak funguje, že lidé, kteří se očividně mají rádi, či se milují, si to nedokáží navzájem říct a místo toho se i několik let trápí. Pokud ano, potom díky bohu za single život... A pak je tu závěr, který v podstatě naprosto splachuje všechny předchozí momenty do záchodu, protože ač ti dva mají mezi sebou, opět, očividně hluboký vztah založený už nejen na sexu, ale i vzájemných citech, tak se de facto rozchází a celá spirála, která se točí někdy od šesté epizody okolo nepochopení z rozchodu, může jednoduše začít nanovo. Ano, je tam řečeno, že je to jen rok, a že to určitě dají... Ale nevím, nějak tohle nedokážu úplně pochopit, stejně jako ten rozchod v epizodě číslo 6, to mi přišlo jako asi nejvíc wtf moment celého seriálu - podle mého pozorování k tomu očividně a logicky nebyl žádný důvod a vlastně to ani dál není uspokojivě vysvětleno. Na druhou stranu, zpět k závěru, si to otevírá dobře cestu k druhé sezoně, které se, soudě podle úspěchu první, můžeme klidně dočkat. Celkově tři a půl orionu, hlavně za několik hodně frustrujících a z mé perspektivy nepochopitelných momentů. Kdyby se scénáristé vyvarovali jen toho jediného někde uprostřed série, potom bych šel s radostí výš, protože hudba, herecké výkony, prokreslení psychologie postav, jsou tady na velmi velmi vysoké úrovni. (24.05.2020)

Reálně to za 5 nebude, hodnotím těžce subjektivně. (10.07.2020)

Uveriteľní, aj keď trochu pošahaní hrdinovia. Príjemná írska atmosféra, jemná a nenásilná réžia. Kvalitný soundtrack. Projekt, na ktorý sa oplatí pozrieť. (22.12.2020)

Emotional rollercoaster... kniha taky, ale seriál pro mě o něco víc. (16.12.2021)

Krásná irská angličtina. Líbilo se mi to moc. Moc pěkně vykreslený velmi intimní a zároveň velmi toxický vztah dvou jedinečných ale také zvláštních lidí. Roky se sbližovali, roky si ubližovali a nakonec nevíme, jak to dopadne. Když je otevřený konec, není budoucnost dána, může to dopadnout jakkoliv. Škoda, že to nechápou lidi v mém okolí. Dokázal bys jim odpustit cokoliv, i z pohledu mnohých mých známých neodpustitelnou věc, jen by to museli chtít zkusit. Nemít rovnou danou budoucnost tak, že ví, co jako budeme dělat a jak to dopadne. Nedokázat si představit, co budeme dělat, až děti odejdou z domu. Pak je to těžký. Chtěl bych náznak pokusu, chtěl bych to nevzdat. Budoucnost není přece dána, může to dopadnout jakkoliv. Bohužel raději si vybere řešit ty nechutné odlučovací sračky a že to nebude pěkné vím teď, ať si můžeme slíbit nyní cokoliv. Bude to dlouhé, bude to stát zbytečně peněz, nebudeme happy ani jeden. A to nemluvím o tom, kolik času bude stát, až budeme jednou mít čisté hlavy (teda aspoň já). Ona vypadá, že ji asi má a pokud ne, nechápu, že nedostane sošku akademie, hraje to totiž skvěle. (anonymní ČSFD sebeterapie volume 8) (10.06.2023)

Dokonalosť. (05.01.2021)

Toto nie je žiadny seriál o normálnych ľuďoch. Životy normálnych ľudí sa predsa netočia iba okolo toho, kto koho kedy pozval/nepozval na nejaký trápny ples, kto sa s kým kedy dal dokopy, prečo sa potom rozišli, aby sa potom zas dali dohromady a furt len všelijaké vzťahy, citové vzplanutia, depresie z blbostí, nedorozumenia, rozchody atď. Normálni ľudia musia riešiť v živote problémy v práci, zdravotné problémy, finančné problémy, existenčné problémy, normálni ľudia nemajú bežne po Európe letné rezidencie, kam si chodia užívať a ku*viť sa. Normálny život je každodenný boj o holú existenciu a tuna „normálni ľudia“ akurát nevedeli od dobroty čo so sebou a tak ich najväčšie psychické zrútenie spočívalo v tom keď ona v romantickej chvíli zatúžila po sado/maso praktikách a on nechcel (nedokázal) vyhovieť tejto jej požiadavke. No hotová osobná tragédia. Takže už samotný názov je v tomto prípade hanebne zavádzajúci, možno dokonca zámerne provokatívny. Základná zápletka nie je ničím výnimočná – v kolektíve obľúbený týpek sa zabuchne do outsiderky a hanbí sa to pred povrchnými kamarátmi priznať, čím jej veľmi ublíži avšak po čase sa karta obráti. Ale spomeniem aj nejaké pozitívum : hlavná hrdinka je spočiatku sympatická (stvárnená veľmi peknou herečkou) – čož je opäť mätúce, pretože v reálnom živote by sa takejto babe spolužiaci neposmievali a neodstrkovali ju, ale by sa jej všetci borci snažili dvoriť a zbaliť ju (ale tak tvorcovia si asi nemohli dovoliť do romantického seriálu obsadiť nejakú herečku s odpudivým zjavom). Sympatickosť hlavnej ženskej postavy sa ale vytratí v momente, kedy sa na scéne objaví prvýkrát s cigaretlou v hube (čo naznačuje istú zmenu povahy), odvtedy už nastupuje inakší príbeh, s niekoľkými nudnými naťahovanými pasážami, možno záver je v rámci možností celkom podarenejší než som v kontexte predošlého vývoja očakával. (26.12.2021)

Emotional porn. (09.05.2022)

Šla jsem proti proudu a jako první jsem viděla rozhovory s přáteli. S asi dvouměsíční pauzou jsem se nakonec dostala i k normálním lidem. Nutno říct, že jako knihomol jsem ani jednu knižní předlohu nečetla a po shlédnutí seriálů se na ně ani nechystám, protože nějak nemám tu potřebu.  Normální lidi i rozhovory s přáteli jsou seriály rozebírající lidské problémy, komplikované vztahy, odhodlání, překážky a radosti v životě, za které Vás ostatní mohou odsuzovat, ale nemají právo soudit.  Atmosférou jsou Normální lidi mnohem pomalejší, intimnější, otevřenější a mají nádhernou kameru, která mě vážně okouzlila.  Oproti tomu jsou rozhovory s přáteli takové rychlejší, akčnější a otevřenější, ale celkově se mi líbily oba dva seriály vesměs stejně. Normální lidi možná o trošku míň, protože někdy mi to přišlo až moc natahované a zdlouhavé.  p.s. soundtrack je top. Moje hodnocení: 8/10 (18.09.2022)

Výborný obsazení hlavních postav.  On : zdánlivě nekomplikovaný pohodář se spoustou kamarádů, s milující mámou a talentem psát. Ona : pořád sama, inteligentní a sarkastická, se sadistickým bratrem a chladnou matkou, má dost peněz a málo přátel. Dají se dohromady na střední, přes sex a svěřování. On nemá odvahu obhájit si ji před svými kámoši a tím to skončí. Uvidí se až na vysoký, kde je ona hvězda a má kluka. Stejně je to k sobě táhne a v posteli je to vždycky skvělý. Rozejdou se kvůli nepochopený větě.  Dál se ona zamotává s psychopaty a divnými týpky, on s holkama problém nemá, ale stejně se mu stýská. Na konci jsou sice spolu, ale on pojede do NY a ona zůstane. Konec je otevřený. (24.12.2023)

Normálny život normálnych ľudí. Krehkosť a nevysvetlitelné puto. Horkosladké zovretie srdca, ktoré sme v živote všetci zažili a pravdepodobne už navždy nás bude definovať... (21.06.2020)

Už dlouho jsem neviděla tak syrové emoce. Příběh tak opravdový, až se vám svírá u srdce... Daisy a Paul jsou absolutně neskuteční! Každý drobný pohyb v tváři, každý dialog odhalující jejich city, strachy, nejistoty, každý nesmělý pohled, každý toužebný výdech... Čím jsem starší, tím jsem náročnější na reálné emoce ve filmech, jsem přejedená šablonovitými příběhy, kde se do sebe pár zamiluje po třech povrchních konverzacích. V tomto případě jsem však hluboce prožívala každý moment, soucítila s nimi, žila jejich bolest, radovala se z jejich vývoje. Silně mě to chytlo a nepustilo a budu to mít v hlavě ještě dlouho. (03.12.2020)

Velmi pěkný seriál s hlubokými city a nerozhodností mladých lidí. Hodnocení: 75 % (14.05.2023)

I já jsem měla chuť se na seriál přestat dívat, když mi přišlo, že jde o obyčejnou romanťárnu, která se jen snaží hrát si na něco víc. Natočená je nicméně pěkně a souhlasím s řadou hodnotících, že hlavní protagonisté jsou zahráni skvěle. Vlastně mi přišlo, že hrát něco takového musí být docela obtížné. Nejen že se tam neustále souloží, ale vlastně je to celé postavené na emocích a jejich změnách, projevech atd., takže po jednom dni musí být herec úplně vyšťavený. Nicméně si Daisy a Paul asi sedli, takže jsem jim to žrala. A protože jsem vydržela do konce, přišlo mi, že konec je konečně moc hezký. Taky jsem pochopila, že název odkazuje k tomu, že ti dva zas až tak moc normální nejsou. On má takovou tu společenskou či emocionální slepotu, ona šílenou rodinu a lehce sebedestruktivní choutky, takže rozhodně ne prvoplánově líbivý pár. Ale oba jsou geniální a úspěšní, jak v romanťárnách bývá (tedy většinou jeden z nich), ona je bohatá, on chudý (správný protiklad přispívající k řadě vztahových zašmodrchanců; u nás zatím stále spíš nepravděpodobné, na ostrovech je na lidech vidět jejich společenská příslušnost málem na první pohled), ona má matku a bratra naprosto nesnesitelné, zato on má matku až neuvěřitelně úžasnou (černobílost málem až za hranicí věrohodnosti). A na to, jak mají být oba hrozně divní, tak se o ně můžou poprat řady ctitelů a ctitelek. Nicméně od první minuty víme, že ti dva prostě k sobě patří, jen si musí trochu cuchat nervy, aby nás to bavilo. Na konci jsem nicméně i já (starý, ach tak strašně starý!!! skeptik a cynik), ukápla slzu, že si konečně řekli, jak se milují, a ta intimita a vzájemnost z obrazu byla přímo hmatatelná, jak kdyby to celé nebylo hrané, ale skutečné... Prostě od příběhu toho moc nečekejte, ale filmařina mi přišla poctivá. Jak užil Arbiter: "Hovoří obrazy" a ilias: "Emocional porn". (18.05.2023)

Protrpěl jsem šest dílů, ale dál už to opravdu nejde.... (24.05.2023)

Seriál o dvojici zaujímavých mladých ľudí, ktorí dvanásť dielov a štyri roky riešia absolútne banálnu vec. Obaja sa chovaju úplne nelogicky. Veľmi mi to liezlo na nervy. Ale zároveň sú obaja BRILATNE! svárnení dvojicou skvelých mladých hercov, ktorí do svojich rolí dali všetko. Celé je to skvele natočené. Scénografia je výnimočná. Netradičná práca s kamerou. Aj ten najobyčajnejší, pomalý rozhovor nie je ubíjajúci. Ja viem, že mladí ľudia vo veku 18 až 20 rokov sa chovajú zvláštne a často nelogicky. Tiež som bol dosť kretén. Ale tu bolo tých nerozumných rozhodnutí až prílisť. A šak, keď sa tak veľmi ľúbite a je vám spolu tak skvele, prečo sa k sebe takto chováte? Plus som si uvedomil, akých skvelých rodičov mám. Musím to ohodnotiť asi lepšie, než si to zaslúži, pretože spôsobiť, že niečo takéto mňa, cynického chlapa, s najobyčajnejším manželstvom na tomto svete, to vôbec nenudilo, je asi fakt umenie. (07.06.2023)