ilias

Emotional porn.

Tenhle seriál je uvnitř (polo)prázdnej. Ale forma se blyští pořádně, hudba a obraz jsou tak dobrý, že se i ten nedotaženej děj díky nim zdá lepší.

Sympatická postava Dany, docela zajímavě vylíčený vztah i dilema ohledně zakládání rodiny - je ale věrné realitě? Podle jiného zdroje (Čes. olympijský tým - nekrolog Dany Zátopkové na yt) děti mít nemohli a prostě se s tím vyrovnali. Rozhodně super po vizuální stránce. Ale jinak tam bylo vlastně míň příběhu a informací, než bych čekala. Jako by tvůrci o Zátopkově životě, názorech a tréninku nevěděli víc, než co je na wikipedii. Vítězné okamžiky byly dojemné, jak asi mají být, ale dalo se přitlačit v otázce překážek, dřiny a mentální stránky sportu - mělo to být víc na dřeň, zvýraznilo by to význam těch výšin, kam se dostával. A detail - trať maratonu v Helsinkách je ve filmu místy do kopce, přičemž olympijské maratony jsou striktně po rovině. Nebo to tehdy ještě neplatilo? Celkově je to pěkné - ale nakolik je to fabulace a nakolik je to skutečně o Zátopkovi, jaký byl?

Skvělý. Výborně přenáší pocity účastníků experimentu na diváka!

Seriál o tom, že se Nicole Kidman ráda prochází - těch scén, kdy přechází silnici, fakt nebylo málo. Za první čtyři díly bych dala i víc. Bylo to napínavý i příjemně pomalý zároveň a postavy unikaly dokonalýmu přečtení. Cliffhangery na konci mě bavily (je to klasika, ale když není vyloženě laciná, nevidím na ní nic špatnýho). No ale právě ten háček v pátým dílu už byl hodně vycucanej z prstu, to bylo až směšný. A jak tu někdo píše - finále je prostě moc na sílu, najednou to je vůči některým postavám nekonzistentní, proměna se uspěchá a máme to celý sežrat, to nic moc. Jo a konec čtvrtýho dílu je jak opsanej z Gone Girl.

Název je přiznání autorovy krize ohledně vymýšlení konce filmu. No, nevymyslel to. První dvě třetiny fajn, pár prima dialogů, zajímavý věci, napětí a tak. A konec je totální frustrace.

"Aby byl plot dobrej, tak se musí občas přistřihnout." Opravdu hodně doslovné podobenství.

Vtahující, smutný a plný krásných záběrů vymírajících zvířat a ekosystémů. Za dobu jednoho lidského života se podíl divoké přírody na Zemi zmenšil z 66 na 35 %, uhlíku v atmosféře je významně víc a celkově to nevypadá pro nikoho dobře... Konec dává jistou naději, jenže podmíněnou okamžitým jednáním - a můžeme společně hádat, zda se k tomu lidstvo jako celek poprvé postaví čelem.

No ty vole by. To "by" dodávaný za poslední věty v různých scénách Bourákovou dcerou mě vytáčelo. A to ostatní taky. Jeden pokus o vtip v rámci těch 111 minut obsahoval humor, a sice scéna, kdy policajt Macháčkovi říká "ty vole, ty teď jdeš hrát golf?" - pracovalo to s nějakou předchozí přípravou a načasováním. Jinak to bylo fakt hodně bizarní. Skoro všechno špatný, co se píše v ostatních komentářích o postavách, je pravda.

"Pravá, pravá, pravá, pravá..." Brutální upřímnost a absence autocenzury (kterou v nitru trpíme všichni - nejde na nic nemyslet a jo, někdy je fakt otrava, jaký nesmysly nám vlastní mozek hází, když sami od sebe chceme utéct na procházce lesem) jsou dvě různý věci a v Proti přírodě byly zastoupený obě. Působí to autenticky a nepřikrášleně, což je fajn, ale je to až tak podobný skutečnýmu všednímu životu, že se na mysl skoro vkrádá otázka, proč tu obyčejnost sestříhat do filmu a chodit se pak na to dívat (just kidding). K tomu humoru - žádný vypointovaný vtipy to nebyly (just like opravdový život), spíš komické trapno. Pocit trapnosti to na diváka vůbec přenáší dost zdařile - vlastně je to dobrej film, pokud si chceš užít tyhle nepopulární pocity.