ilias

První řada pro mě byla zábavná hlavně díky způsobu vyprávění - kontrasty mezi tím, co říká Joeův vniřní hlas, a co se říká a děje doopravdy, byly super. Jeho břitké komentáře ostatních a jejich poklesků byly vtipné. Postupně se ten jeho vnitřní hlas čím dál víc vyčerpával marným sebeospravedlňováním a to taky nebylo špatný. Druhá série po prvním dílu nevypadá zdaleka tak dobře - nemá génia loci, kritika Joeova/Willova vnitřního hlasu je plošší a prvoplánovější, Love je protivná, je to jaksi ukřičený a fádní.

No já nevím - mně k tomu ta hudba emočně vůbec nesedí, nepodporuje smutek ani napětí příběhu. A natočený to bylo krátce po vynálezu zoomu, to se hned pozná.

Nečekaně dobrý, současný a autentický. A dobře postříhaný mi to přišlo.

Prima! Některé scény jsou jak život. On měl jaksi ambivalentní povahu a ona se mu časem musela naučit odolat/vzdorovat.

V současným vydání českýho slovníku cool a moderních slov je nejspíš Kolja uvedenej jako příklad u midcultu. A vyčítá se mu toho mnoho - že je moc smířlivej, že je moc laskavej, že je to vypočítavej kýč. Asi trochu jo, ale zároveň je i vtipnej. Vyčetla bych mu spíš tu samozřejmost, s jakou prezentuje pětapadesátiletýho losera jako strašnej magnet na pěkný ženský. Ale jinak - některý ty výtky nejsou úplně fér. Louka nebyl hrdina, takže vyčítat mu, že se ilegálního sňatku dopustil jen proto, aby měl peníze na trabanta, je nefér - muselo to být na něco podobně blbýho, aby vynikla absurdita jeho situace. Docela se mi líbí, že se Kolja věnuje nehrdinskýmu hrdinovi a snaží se ho ukázat v dobrým (nakonec je z něj hodnej pečující "tatík") i v trapných situacích (lepení vlaječek), které vystihují tisíce lidí, kteří si socialismus nepřáli, ale nebyli angažovaní a chtěli si prostě jen co nejmíň nesvobodně žít - není to vůbec hezký, ale je to většinový a vlastně dost pochopitelný (!) chování, a v něčem ho snad Kolja vyhmátnul.

Nemám moc ráda přepjatá gesta a výkřiky zničehonic. Téma by jistou přepjatost určitě ospravedlňovalo, ale děj se ji rozhodl používat bez jakéhokoli vysvětlování - jako kdyby to, že je to tragickej příběh o lásce a válce byla omluvenka pro cokoli. Jo, je to film-báseň. Ale i tak. Taky nemám moc ráda, když se postavy chovají nelogicky a reagují na sebe naprosto nevysvětlitelně a přitom se ještě navzájem tváří, že to dává naprostý smysl. Bonusová výtka - zvuk místy neseděl na obraz a nebyl to tvůrčí záměr (zejména při chůzi do schodů si zvukař moc práce nedal, aby to bylo synchronní). Buď jsem neměla tu správnou náladu, nebo je to "jeden z tisíce filmů, který jsou značně přeceňovaný".

Roztomilý. Fajn přízvuk. Nostalgie - ta auta a děti bez mobilů.

Pohádku o játrech chci jednou vyprávět svejm dětem! Všednodenní kouzlo rodinnýho života tím probleskuje hlavně díky skvěle zahraný vnučce hlavního hrdiny. Dramatickej konec je zdařilej (až na ten nesmyslnej pochod tunelem, kterej tam bylo třeba dostat čistě kvůli efektnosti, se mi zdá), rozjezd ovšem věru pomalej. Ale celkově se mi to líbilo, asi si na to občas vzpomenu, aniž bych to celý musela vidět znova.

Když váš kluk příliš líně hledá na internetech ty pravý Čelisti a nakonec strávíte večer s tímhle dílem. :-) Pocity trapnosti z některých dialogů, naštvání na naprostou nelogičnost děje i jednání postav, to všechno to má. Kupodivu se to ale dá dokoukat až do konce, takže největší dno to z nějakýho důvodu není - svým vlastním, zvláštním způsobem aspoň trochu zábavný to je. A to dřevní 3D je fakt vtipný!

Super pohled do minulosti, patřičně mrazivej a místy i vtipnej. Celý to cestování v čase sice trochu logicky hapruje a nevysvětlenejch (a možná i nevysvětlitelnejch) věcí se najde víc, ale pobyt a všechno, co se děje v socialistických osmdesátkách, je vymyšlený výborně.