Velká iluze
La Grande Illusion
Grand Illusion
Réžia:
Jean RenoirKamera:
Christian MatrasHudba:
Joseph KosmaHrajú:
Jean Gabin, Dita Parlo, Pierre Fresnay, Erich von Stroheim, Gaston Modot, Marcel Dalio, Jacques Becker, Jean Dasté, Julien Carette, Claude Vernier (viac)Obsahy(1)
Dva francoužští důstojníci, kapitán de Boieldieu (Pierre Fresnay) a poručík Maréchal (Jean Gabin), jsou sestřeleni nad bojovou linií nepřítele a posláni do zajateckého tábora. Tam díky vzájemnému porozumění s ostatními vězni pomáhají budovat tajný podzemní východ. Osud je k nim však nemilosrdný. Den před plánovaným útěkem dochází k přesunu zajatců. Hlavní myšlenkou Renoirova snímku je víra v dorozumění lidí různých národů, ras a vyznání. (caligari)
(viac)Recenzie (135)
"Ať tahle válka dopadne jakoliv bude to konec lidi jako sme my..." ()
Vynikajici film. Hlavne rozhovory kapitana de Boeldieu s von Rauffenstein jsou vyborne. Gabin taky vyborny. Skoda, ze filmy natocene Renoirem jsou u nas malo zname. ()
Tak a hned další film z důstojnického tábora, tentokrát francouzský. Gabin, tady jako věčný útěkář, se mi začíná líbit čím dál tím víc. Jsem se asi zamilovala. Brzo, to už mám smůlu. Nejraději ho mám v origoš znění (on se umí tak krásně vztekat), tady ale s Munzarovým dabingem, ještěže tak. To ušlo, protože když ho daboval Vašut, tak to stálo za prd. A tady baštijou salát z pampelišek se špekem. No, já radši jen ten špek. Taky se tu vzpomíná nějaký bar na Champs-Elysées. To je sice pěknej bulvárek, ale na to, abych vlezla do nějakýho baru, jaksi nebyly peníze, tak jsem navštívila jenom autosalon. A tihle zajatci si zase zpívají It’s a Long Way to Tipperary a měli tam takovej kabaret, něco jako Moulin Rouge a jak jim to vyhazování nožek šlo! A taky se pozastavovali nad tím, že „Ženský teď nosej krátký sukně a koukaj jim kolena!“ No, to by koukali dnes :-) Výborná scéna: Gabin dloube lžící do zdi a přichází dozorce „Co to dělala?“ „Díru, chci utýct!“ A hned poplach. Ale oni vážně chtěli zdrhnout a kopali tunel. Bohužel den před plánovaným útěkem je transportovali do jiného tábora. To nasere. A tak jsou jinde a plánují další útěk. Taky sem se dozvěděla, že „Nóbl lidi mají syfla“, tak to se mě naštěstí netýká. Nakonec se dvěma podaří zdrhnout, ale jestli je chytnou a Gabin výjimečně nezavře (ve všech filmem, co jsem zatím viděla tomu tak bylo), se nechte překvapit. Ke konci se nám to trocha stáčí do romantiky, ale neva, i tak je to kvalitní film. Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete ()
Vyborny film, ale na moj vkus trochu naivny. Harmonicke spoluzitie a vztahy, ake vo filme vykresluje Renoir, su nieze nepravdepodobne, ale v case vojny priam nemozne. Bodaj by to tak naozaj fungovala, ale ako hovori nazov filmu, je to len jedna velka iluzia. ()
Velká iluze je úmorný film, který byl natočen vyloženě proti válce, jenž hrozila v Evropě na konci 30. let minulého století. Divák se při jejím sledování nebaví, naopak jej velice utahá tím neustálým kecáním. Ovšem hodnota filmu je nevyčíslitelná. [1118. hodnocení, 118. komentář, 79%] ()
Skvělý film, který svou myšlenkou i kvalitou nepatří do doby, ve které vznikl a kterou předběhl alespoň o 20 let. Útěkářská komedie z první světové války, která však přináší i hlubší poselství, které však bohužel, v době svého vzniku nikoho moc nezaujalo... Humanismus a idea mírového soužití všech národů i sociálních skupin v době, kdy Evropu zaplavovala nelidská totalita a Francie s Anglií zatím pohřbívaly činy, byla opravdu zatím jen velikou (a krásnou) iluzí... ()
V první půlce tak trochu předobraz Velkého útěku, ale jako celek spíš o tom jak válka z obyčejných lidí, kteří by jinak spolu mohli dobře vyjít, uměle dělá nepřátele. Jen Gabin je tradičně bezchybný, zajímavou postavou je taky kapitán von Rauffenstein, který spolu s francouzským důstojníkem de Boeldieuem ztělesňuje zanikající éru aristokracie. Příjemně plynoucí film, jehož působivost už léty trochu zmatněla. ()
"Až to skončí, vrátím se pro ní a odvedu si jí do Francie..." ()
Další ze skvělých meziválečných pacifistických filmů. Jean Gabin i Eric von Stroheim jsou ve svých rolích velmi přesvědčiví a Renoirova režie citlivě odkrývá absurditu války a nepřátelství. ()
Bohužel se film začne trochu hýbat až půl hodiny před koncem, kdy se konečně útěk povede. Na klasiku útěkářských filmů Velký útěk to nemá a na klasiku zajateckých filmů Stalag 17 už vůbec ne. V těžké době asi pokus o posílení přátelství Němců a Francouzů. Možná škoda že je to tak slabé. ()
Nevím, ale u tohoto filmu jsem si prostě vzpomněl na legendární film Stalag 17, tohle je jeho předchůdce. Film z 1. světové války je především o zajatcích francouzské armády, kteří nejdřív kopají tunel, následně jsou převeleni na gotický hrad, ze kterého je nemožné utéct. V této části jsou podle mého nejzábavnější scénky, např. flétny, bubnování na hrnce, chlapi převlečeni za ženské v kabaretu, následně se za velkého zmatku se povede utéct dvěma důstojníkům, kteří se při svém putování uchýlí k jedné neměcké vdově, kde se snaží nabrat síly na své pokračování na cestě do Francie..... Za mě, doporučuji si to pustit, protože ten film je nadčasový, a předběhl svou dobu. ()
Film mal byť účelová mantra proti blížiacej sa vojne. To sa podarilo, lebo herci sú v závere zbavení ilúzií, že ďalšia vojna nebude. Pri tvorbe snímky sa však pozabudlo, resp. nebolo dostatočne myslené na diváka, lebo je príšerne uťahaný so zle napísanými postavami. Mňa zaujal až samotný záver s epizódou opustenej nemeckej ženy, ktorá túži mať opäť po svojom boku muža. ()
Konec filmu mě zbavil iluzí, že uvidím Dílo. Škoda. ()
Výborné protiválečné dílo. Velmi emotivní zážitek. Je to jediný válečný film spolu s J'accuse! od začátku kinematografie až do roku 1937, který si zaslouží ve francouzské válečné kinematografii pozornost. Ve filmu sledujeme francouzské válečné zajatce, kteří nemyslí na nic jiného než na útěk. Ten by se jim málem vydařil, avšak den před útěkem je vydán rozkaz k odsunu do jiného vězení. Teď už to není tábor, ale pevnost, ze které se zatím nepodařilo nikomu utéct. Hrdinům tohoto sníku se to povede. Nakonec před švýcarskou hranicí se schovají u německé hospodářky, která žije sama jen se svou dcerou a je velmi ráda, že se jich může ujmout. Když skončí zima, tak zajatci chtějí odejít do neutrálního Švýcarska a podaří se jim to. Příběh skončí šťastně. Ve filmu nejsou žádné negativní postavy a všechny charaktery se chovají tak, jak by ve svém postavení měli. ()
Film dosti řemeslný, ale i trochu poplatný době v které vznikl umělecky i politicky. Nejvíce autentičtí jsou Gabin - jednoznačně-, a přírodní scenérie na černobílém filmu. ()
Renoirova předválečná klasika dodnes patří k nejlepším filmům z prostředí zajateckého tábora. 100 % (Ci 03/2008) ()
Taký smutne pekný film, ktorý sa nikam sa neponáhľa, len si tak plynie. Renoir natočil snímok plný viery v ľudí, a tak sú postavy do jedného stelesnená galantnosť, a vojenský zajatecký tábor pripomína skôr školu v prírode. Chýbala mi väčšia gradácia príbehu, a zostáva u mňa pocit nevyrovnanosti z celého snímku. Najsilnejšie sú scény dialógov medzi Boieldieuom a nemeckým veliteľom. Určite má film veľa hlbokých myšlienok, z ktorých je radosť si vyberať, ale aj tak pre vkrádajúcu sa nudu celkovo dávam iba silné 3 hviezdičky. Čo je ale pre mňa zaujímavé, je vzťah doby k filmu. Keď si uvedomím, že film vznikol 2 roky pred začatím druhej svetovej vojny, nastáva u mňa otázka. Je tento film nadčasovým apelom k hľadaniu porozumenia a ľudskosti aj v najťažších časoch, alebo je to len úmyselné zatváranie očí pred realitou? ()
Pouštěl jsem si DVD v původním znění s titulky a hned na začátku mě překvapil pozdrav "Heil Hitler". U filmu, natočeného po druhé světové válce by se taková chyba dala pochopit, ale takhle? Nicméně v českém znění se záhada objasňuje- postava se představuje jako Kreisler a tvůrce titulků asi špatně rozuměl... ()
Starý meziválečný film o pobytu a následném útěku francouzských důstojníků z německého zajateckého tábora. Během první světové války se dva francouzští letci, aristokratický kapitán de Boëldieu a dělnický poručík Maréchal, vydávají prozkoumat slepé místo na mapě. Jsou však sestřeleni německým leteckým esem a aristokratem Rittmeisterem von Rauffensteinem, a následně jsou zajati německou císařskou armádou. Riauffenstein zjišťuje, že oba letci jsou důstojníci, a tak je pozve na oběd. Během oběda zjišťují Rauffenstein a Boëldieu, že toho mají dost společného - ano, solidarita a známost mezi vyššími třidami napříč národy existuje. Především je spojuje záliba v honech. Boëldieu a Maréchal jsou odvezeni do zajateckého tábora, kde se setkávají se spoustou francouzských zajatců. Hned na začátku je zajatcům sděleno, že v táboře vládne přísná německá disciplína, nakonec se však ukazuje, že to není až tak přísné. Přece jenom, tohle bylo ještě před tím, než se z Němců stali nacisti. Francouzští důstojníci uspořádají představení typu vaudeville. Němci dobyli pevnost Douamont v bitvě o Verdun, ale během představení přichází zpráva, že Francouzi dobyli pevnost zpět. V reakci na to Maréchal přeruší představení a francouzští zajatci začnou zpívat Marseillézu, a za to je Maréchal umístěn na samotku. Zde viditelně trpí nedostatkem lidského kontaktu a hladem, a pevnost opět změní majitele během jeho uvěznění. Mezitím Francouzi potají hloubí tunel ze své ložnice, aby mohli utéct, a hlínu vynášejí potají ven a trousí ji po zahradě. Tunel je skoro hotov, ale náhle jsou všichni přemístěni do jiných táborů. Maréchal neumí anglicky a není schopen předat zprávu o vyhloubeném tunelu příchozímu britskému vězni. B. a M. se přesouvají z tábora do tábora a nakonec dorazí do Wintersbornu, vězení v horské pevnosti, kterému velí Rauffenstein, který byl těžce zraněn v bitvě. Rauffenstein jim říká, že z tábora nelze utéct. Ve Wintersbornu se dvojice znovu shledá se spoluvězněm Rosenthalem z původního tábora. Rosenthal je bohatý francouzský žid, který se štědře dělí o své potravinové balíčky. B. dostává nápad poté, co si všimne, jak německé stráže reagují na nouzové situace. Pomocí pískání na píšťaly v různých celách se mu povede odvést pozornost stráží na několik minut, tolik potřebných pro útěk Maréchala a Rosenthala. Po rozruchu je dozorcům nařízeno se shromáždit na nádvoří pevnosti a během toho se zjistí, že B. chybí. Ten zavolá na dozorce z věže v pevnosti, a tím na sebe strhne pozornost německých stráží. M. a R. využijí příležitosti a spustí se z okna pomocí podomácku vyrobeného lana. Rauffenstein zastaví stráže, kteří se chystají střílet na B., a prosí svého aristokratického přítele, aby se vzdal. B. to však odmítne a Rauffenstein ho neochotně zastřelí svou pistolí, míří mu sice na nohy, ale střelí jej do břicha. B. je ošetřovaný truchlícím Rauffensteinem a lamentuje nad tím, jak šlechtu a její užitečnost pro francouzskou a německou kulturu ničí válka. Je mu líto Rauffensteina, který si bude muset po válce najít nové uplatnění. M. a R. prchají po německém venkově a snaží se dosáhnout Švýcarska. Po chvíli cesty se pohádají, protože si Rosenthal poranil nohu, bojí se a chce putovat pouze v noci. Maréchal jej nechá za sebou, ale nakonec se pro svého druha vrátí. Nakonec se ukryjí na farmě u jedné Němky jménem Elsa, která ztratila manžela a tři bratry, kde jinde než u Verdunu, ale prý je to jejich největší vítězství. Maréchal to dá s Elsou dohromady, ta je pak ukryje před německou hlídkou, a nakonec oba odejdou pryč, ale Maréchal slíbí Else a její malé dceři, že se jednou vrátí. No a nakonec zdrhnou do Švýcarska... Na můj vkus byl film příliš starý, místy trošku utahaný a jde z něj cítit meziválečná atmosféra, lehce poznamenaná nástupem nacismu v Německu a hrozby další války. Rosenthal a Maréchal doufají, že po této válace už žádná další válka nebude. Ale své film kvality má, především herecký výkon mladého Jeana Gabina a tu jedinou rostlinu, která rostla v zajateckém táboře, kromě plevele a kopřív. () (menej) (viac)