790511

Pozdní australská verze Monty Pythonů, občas i dost očividně vykrádající svůj vzor - jako například skeč o městečku, terorizovaném gangy filozofů, připomínající pythonovský skeč o gangu důchodkyň. Jinak je to taková ta pozitivní konstruktivní satira.

Námět mi připadal zajímavý, ale film jede ve skutečnosti zase jen podle banálního schématu romantických komedií, kdy zoufalec za prvními dveřmi najde sexy krásku, která čeká jen na něj. S její dcerkou jsou taky hned kamarádi a ještě na ulici čapnou nějakého kolemjdoucího psa, aby byli jakože dokonalá rodinka. A samozřejmě tam musí v jednom kuse teatrálně hulit trávu, protože to přece náročný divák vyžaduje a bez toho se už žádný film, který chce vypadat aspoň trochu závažněji, neobejde. Dívat se na to dá a je tam pár vtipných scén, jen je tu stále pocit, že tohle všechno už jsme vlastně viděli mockrát.

Díl končí posledním Martinovým: "shit on it..."

Na tyhle CGI filmy 21. století si asi nikdy nezvyknu. Připadá mi to všechno na chlup stejné a úplně nesmyslné. Půlku filmu zaberou zcestné dialogy, často s pavědeckými bláboly a druhou půlku se tam někdo sadisticky mlátí. Pro děti mi to nijak vhodné nepřipadá, zvlášť po scéně, ve které se roztomilý Pikachu raduje jak se mu líbí, že nějaký benzínem politý pokémon bude upálen zaživa. Zvrácená vyprázdněná blbost. Nedoporučuji dětem ani dospělým.

Zase jeden z těch divnějších dílů, kde se jde asi zbytečně do extrému. Víc mě baví ty normálnější zápletky, hlavně když se Martin pro něco nadchne. Z dílů, jako je tento, to vypadá že páteční večeře je spíš velmi traumatizující zážitek, až moc často poznamenaný smrtí člověka, či zvířete.

Sranda od začátku do konce, ale možná by některé postavy nemusely být až tak moc vyšinuté.

Pořád se tam nevím kdo, hádá nevím s kým, nevím o čem. Všichni jsou na sebe pořád nasupení, brouzdají v kalné vodě a přehazují bahno zleva doprava a zprava doleva.

Tady už se dostáváme do pořádného konstruktérského dramatu. Věřím tomu, že si Dietl před psaním scénáře pořádně zmapoval prostředí. Připomínky vedoucího technologa jsou opravdu jako ze života. Ani postava energického ředitele, který se musí neustále vyrovnávat s problémy, není úplně špatně napsaná a myslím, že ji Petr Kostka zahrál dobře. Ovšem inženýr Zbyněk, no... nevím, možná ta role byla takhle zamýšlena, ale hodně šustí papírem. A samozřejmě nesmí chybět několik dramatických nájezdů na obličej, za zvuku dramatických smyčců. To je takový trade mark tohoto seriálu.

Dvě nekompromisní postelové scény a Zbyněk v závěru dílu konečně přichází o panictví s psychicky narušenou učitelkou.

Děj se začíná dramatizovat na všech frontách. Zápletka s vývojem nového stroje a potažmo záchraně stagnující firmy by nemusela být vůbec špatná a na toto téma se dá natočit slušný film, nebo seriál. V tomto dílu dokonce občas i některé dialogy působí skoro až uvěřitelně. Jinak je zde ale jako obvykle spousta těžkopádného deklamování a soudruhování. A nezbytných dramatických nájezdů kamery na detail obličeje, s patřičným hudebním podkresem. Nevím, jak znělo stranické zadání pro výrobu tohoto seriálu, nicméně to zatím nevypadá jako nějaké propagandistické líčení vyspělého socialistického průmyslu. Neustále se zdůrazňuje zaostalost, těžkopádnost řízení a ani ty "stranické orgány", které v jiných podobných výtvorech řeší problémy, coby deus ex machina, se zde zatím moc nevytáhly.