Stratené v preklade

Venku mrzne a zase jsem dlouho vybíral, co si dneska pustím.   na konec filmový nový rok pokračuje u mě netypicky v Tokiu. Hlavní hrdina Bob  se ve skvělé otevírací sekvenci s užásem z okna v autě rozhlíží po svítícím rušném  Tokiu.  Ale  pak už poznává  hlavně střet s Asiaty a samotu a v klidných pomalých sekvencích je skvěle vidět ta nuda a rutina. . Těšil  jsem se na filmovou klasiku a film o lásce/přátelství na pár dní uprostřed osamělosti a cizího prostředí. To je skvělé téma.  Dostal jsem hlavně naturalistický výlet do Tokia s fascinujícím nádech futurismu se spoustou klidných pomalých sekvencí a samozřejmě naprosto skvělým Billym Murrayem (hlavně jeho obličeje a gesta ve scénkách z baru.:D)  takže kultovní status se dá jenom chápat a i na tu vztahovou zápletku došlo.  Těžko to dál těžko okecávat, je to takový vnitřní zážitek. Ale  tenhle film je hodně lyrický a jak zde (opět) už někdo napsal: ,,Takový o ničem, a zároveň o všem.´ A o čem všem psát nebudu, to by byla nuda a nejde to moc popsat. Buď se naladíte na stejnou  vlnu nebo jděte jinam...Je to taková vlna snové melancholie.   A na mě zapůsobila. Do Tokia bych se navíc asi ani nechtěl vydat, asijskou kulturu taky vůbec nechápu (:D).  Ale tady Tokio splnilo symbolickou třetí roli skvěle a mělo zde svoje kouzlo...A mám pocit, že hlavním dvou  hrdinům rozumím. A na konec jsem jim to jejich sblížení záviděl. Možná i proto, že jejich pocity mohl někdy zažít asi každý je tento film tak populární a pokud se někdo někdy cítí osamělý, tento film by mu určitě mohl sednout do nálady. Ostatně, už když tam Bob na začátku skoro spal, tak jsem se v něm viděl. A i já mám vlastně po včerejším společném tripu v kině  další filmový zážitek už zase  sólo o samotě doma. Tak jsem se rád alespoň koukl  na film, který je konečně ze všeho asi  nejvíc o   o přátelství a to milý, vtipný i dojemný. Je to jeden z filmů, který má zvláštní jedinečné neopakovatelné kouzlo a strašně dobře se sleduje. Klidně bych neměl problém se na něj   někdy podívat znovu. Poprvé za život mi bylo skvělé, když jsem byl ztracen v překladu a snad jsem během dokázal i něco přeloži. Už úvodní melodie je jak z nějakého příjemného nočního snu. Tak dobrou noc! Po filmu o nespavosti, ech. To se mi zase nějak ztratilo v překladu. P.S A vidíte to, koukl jsem se i znovu a pomohlo to k dodatečnému přidání paté hvězdy.  díky první vzpomínce na první zhlénout,  kdy mi film fakt skvěle sedl do nálady. A to člověk nemá vstupovat dvakrát do téže řeky a ani letošní leden už se nevrací. Ale tohle fakt může přijít vhod, při různých pocitech a situacích a ještě je to celý tak skvělý film.  Snad jediné co mě trochu zaraží a za ten půl rok  jsem na to zapomněl je ten Bobův krátký úlet v podobě záletu s tou zpěvačkou z baru (?). To mi možná k tak příjemnému filmu ani nesedlo. Jinak není co vytknout. (20.01.2023)

Naprosto špičkový film do posledního puntíku dokonalý, Sofia jde ve šlépějích svého otce co se týče kvality filmu...Vřele doporučuju všem, zvláště jedné osůbce kde si na Slovensku ;)....TOP 5 (27.05.2009)

Víc, než dobré, ale Smrt panen mě bavila ještě o trochu víc.. (18.06.2009)

Velmi zajímavý a netradiční snímek, jenž si pohrává s atmosférou osamělosti uprostřed cizího velkoměsta. Scénář je postaven výhradně na hereckých výkonech Billa Murraye a Scarlett Johansson a nutno uznat, že oba nezklamaly. I když romantický žánr nemám moc v oblibě, Ztraceno v překladu je něčím mnohem víc. (15.03.2012)

Výborná atmosféra, výborní herci v hlavních rolích, krásná jemnost nevinného přátelství (nebo lásky?), skvělý scénář a mnohá další superlativa... Víc takových filmů. Jsem unešen a možná i zbaven objektivnosti. U filmu jsem se rozhodně nenudil narozdíl od hlavních představitelů a měl jsem skvělý zážitek z jejich vlastní nudy. Zkrátka 5* a už radši končím... No, přecejen něco - Sofia Coppola dokázala, že není protekční děcko, ale že to fakt umí! (13.02.2006)

Co říct? Úžasné! (10.05.2009)

Zabloudit na své životní cestě je velmi jednoduché. Prostě se vydáte špatným směrem a ani nevíte jak. Pak potkáte někoho, kdo vám zase pomůže najít ten dobrý směr, kam jste před tím směřovali. Dva osamělí lidé také zabloudili. Pak se našli v obrovském Tokiu. Někomu se může film zdát nudný a zdlouhavý, mě ne. Nevím, proč jsem se mu tak dlouho vyhýbala. (27.05.2009)

Nevím, prostě mě to nějak nenadchlo, nebavilo a přijde mi to jako průměrný film o hledání sebe sama, kterých už je natočených spousta...Ale uznávám, že Bill Murray a Scarlett Johansson tu předvedli skvělý výkon a role jim naprosto sedly. Ale mě film ničím zvláštním nezaujal. (25.05.2010)

Lost in Translation totálne rozochvelo moje struny. Dávno, fakt dávno a len niekoľkokrát v živote, ma príbeh lásky dojal podobným spôsobom (tomuto zážitku sa rovnajú akurát tak Láska nebeská a Titanic). Atmosféra cudziny, odporných farieb, nevábivého osvetlenia a pretechnizovanej minimalistickosti Japonska, divných ľudkov a mimóznej reči, je prostredím nečakane vhodným na romantickú zápletku a jemný humor s ňou spojený. Sofia Coppola mala navyše k dispozícii herecké duo Murray-Johansson, ktoré je hodné každého Oscara. Osamotený, starý sympaťák, stratený v cudzine i opustená, mladá kráska, nenachádzajúca svoje miesto na svete mi prirástli k srdcu a ich neurčitý vzťah, balansujúci medzi priateľstvom a láskou, ma dostal. A nepríjemne príjemný, no boľavý záver to dokonale uzavrel. (90%) (04.09.2010)

Priebeh nie je stopercentný, no vo výsledku to je obyčajne krásny film. A koniec... ten koniec!!! (23.04.2011)

Naprosto neskutečný film, u něhož se mi také poměrně dlouhou dobu dařilo se mu vyhýbat. Nakonec ale i na něj došlo a já jsem neskutečně rád, že jsem ho mohl vidět. Je to tak úžasná směska humoru, ironie, sarkasmu a vše podané v civilním herectví, až je to neskutečné. Já vím, že filmů, kdy se Američan (případně Evropan) dostane do Japonska (převážně Tokia) a má zde nějakým způsobem fungovat, je velké množství. Konec konců, může to být i horor (americká "Nenávist"). Ale v tomhle případě je to podáno tak zajímavým způsobem, že vás to prostě musí nadchnout. Bill Murray jako kdyby v podstatě nehrál. Je jak chodící prázdná váza. Jeho rozhovory s manželkou po telefonu jsou neskutečné, přesně tak prázdné, stereotypní a reálné, jak bývají, ale přitom vám přijdou neskutečně surreálné, jako z jiného světa. Je to pak v úžasném kontrastu s tím, jak se bob, kterého Bill Murray hraje, chová ve chvíli, když je s Charlotte, kterou ztvárnila nádherná Scarlett Johansson (ano, pořád pro ni mám slabost). Je to naprosto dokonalý rozdíl. S ní není prázdný, není černobílý, ale je skutečně barevný. Malý velký film, jinak to opravdu nejde nazvat a já jsem z něj byl doslova unešený. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/10/ztraceno-v-prekladu-4-bratri-na-dotek.html (01.03.2013)

Příjemný komorní filmeček, který ačkoli není vypočítavý, dokáže citově sejmout více než leckterý spektákl. Vynikající Murray ve své zřejmě životní roli. Ačkoli mě nenapadá žádná konkrétní výtka, díky tomu, že můj vztah k Japonsku obecně není nijak zásadní, zůstanu s hodnocením těsně pod vrcholem. (28.03.2004)

Velmi zvláštní, ale o to zajímavěji podaný scénář.. Bez zbytečných příkras.. Nic nekazí zážitek z filmu.. Super rozhovory Boba s Japončíkama :-) (27.05.2006)

Film, ve kterém se skoro nemluví, ale i tak mě dokázal oslovit. 85% (21.01.2011)

Ten film je jiný a zajímavý a dojímavý, takže hodnotím vysoko. Co vím, že ho vyhledávat nebudu. (22.05.2014)

Stary znamy problem dvou polovin filmu, prvni bvyborna a druha o nicem, takze vysledek je bohuzel jenom za dva. Velka skoda. Paradni zacatek pak uz jenom preslapuje na miste a nevi jak by to ukoncil. Jak rikal jeden Japonec - ten film je dobry v pripade, ze nejsi z Japonska ;]] Mimochodem baba, ktera spi v podprsence musi byt opravdu padla na hlavu. (24.05.2005)

Bob Harris (Bill Murray) přiletěl do Japonska natáčet reklamu na whisky. Mladá Charlotte (Scarlett Johansson) přiletěla se svým manželem,fotografem (Giovanni Ribisi), který celé dny fotí rock'n'rollovou skupinu na turné. Oba dva bydlí ve stejném hotelu, popíjejí ve stejném baru a postupně mezi nimi vzniká silné pouto. Není to vztah milostný, který si už jen kvůli věkovému rozdílu nemohou dovolit. Je to souznění dvou lidí, kteří nemohou kvůli časovému posunu spát a jsou stále překvapováni specifickou asijskou kulturou. Ztraceno v překladu je bezpříběhový film, což v tomto případě není na škodu. Je to náladový film, ukazující pocity osamělých lidí. Není to film na který se dá "jen" dívat , ale musí se prožít, protože v opačném případě se změní v nudný slepenec bizarních historek z Tokia. (20.06.2005)

Krásné melodrama jako ze života. Tak civilní, tak obyčejné, tak prosté - a právě proto tak kouzelné. Ztraceno v překladu má plno tak silných momentů, které svazují uzel v krku. Jsou to vteřiny, okamžiky... Bob přijíždí do Tokia... Na karaoke párty zpívá More Than This... Momenty křehké intimity, které říkají vše. Je tu i krásně decentní humor (Santori rules), a ten závěr... Co dodat, než že tenhle film nemá chybu? (30.03.2006)

Představte si, že jste sami v cizím světě. Třeba v Japonsku. Nechápete ho. Vše je tak jiné. Navíc uprostřed jednoho z největších měst světa. Tokia. Uzavíráte se před tím chaosem do svého vlastního nitra. Tak blízké, a přeci tak cizí. Hledáte smysl, východ z nudy a blízkost druhé osoby. Už to máte před sebou? Výborně, vítejte v Lost In Translation. Sophie Copolla stvořila nádherné poetické dítko prodchnuté jemným humorem, které se může pyšnit skvělým scénářem, kamerou i hereckým obsazením. Bill Murray je zpátky. Čím starší, tím lepší. Arigatou. (23.08.2006)

Nádherný, citlivý film. Bill Murray je opravdu Pan Herec! (12.03.2009)