Sigurd

Když si hlavní postavy Bobby a Stig dávají na začátku filmu v malém bistru snídani, skoro se rozhlížíte, jestli u vedlejšího stolu nesedí Pumpkin s Honey Bunny. Místy se opravdu Kormákurův hollywoodský pokus č. 2 snaží vypadat jako ukecaná historka z mexického podsvětí, plná hlášek a ustřelených slepičích hlav. Obávám se však, že jde o podobnost čistě náhodnou. To přiznaný, špinavý outfit devadesátkové buddy komedie filmu sedí mnohem víc. Hrdinové nejsou žádní přehnaní svatoušci a tak nikoho nepřekvapí, že svět se dneska zachraňovat nebude. Tady jde jen o prachy. Nicméně po slibném rozjezdu 2 guns ztrácí nejen na vtipu, ale bohužel i na tempu. Ač ústřední duo hrají ostřílení Denzel Washington a Mark Wahlberg a příslovečná „chemie“ mezi nimi funguje na jedničku, děj je tak překombinovaný, že na něj brzy rezignujete. Což se později ukáže jako výhoda, protože jedině tak můžete docenit závěrečnou scénu, jež nabídne vskutku originální řešení tradičního scenáristického dilema - Máš spoustu záporáků a nevíš co s nimi? Nažeň je na mexikánský ranč a všechny pozabíjej.

Co se mi vybaví, když se řekne „Tobruk“? Asi odvaha. Odvážní českoslovenští vojáci nasazující své životy ve válce v neznámé zemi. Ale i odvážný režisér, jenž se pustil do vysněného projektu, který se nejen zpracovaným tématem vymyká tuzemskému standardu. Výsledek je však rozporuplný. Co filmu chybí? Neúcta k památce, nedostatek obdivu či lásky k armádě, nebo snad žádná snaha o autentičnost? Ne, to není za situace, kdy je režisér zároveň největším fanouškem, opravdu možné. Scénář se pečlivě věnuje české jednotce ve výcviku, české jednotce v zákopu a dokonce i české jednotce na záchodě. Život čety je doplněn sérií „pocitových“ záběrů pouštní krajiny, asi jen na ten napínavý příběh nezbylo místo. Tenhle film je hlavně o pocitech, ale je dost možné, že divák nabude trochu jiných pocitů, než režisér zamýšlel. 70%

Benjamin Button není dokonalý film, takový ten typ filmu, u kterého zapomenete, kde jste, kdo jste a proč tam vůbec jste. Ostatně podobných filmů je velmi málo. B. B je vlastně veskrze klasický, schematický a zoufale lineární snímek, spojující v sobě vše dobré i špatné co žánr nabízí. Přesto je B. B. výjimečný. Ne kvůli ději, nato je scénář příliš vykonstruovaný. Autor se nejspíš tak moc nechal uhranout lákavou září, za Forresta získané sošky, že jeho přednějším cílem bylo zopakování úspěchu včetně již jednou vyzkoušených postupů než vytvoření něčeho nového, dýchajícího aspoň minimální invencí. Nepovedlo se. Naopak spolehlivého standardu se dočkáme od hereckého dua Pitt-Blanchet. Nikdy jsem neměl Cate příliš v lásce, ale v B. B. mi její projev konečně sedl. Zato David Fincher v mém režisérském top, figuruje už nějaký ten pátek. O to více mě překvapila jeho účast na tomto filmu. Tvůrce kultovních thrillerů jako je Sedm nebo Klub rváčů chce natočit romanci ve fantasy hávu? Krok vedle či snaha vymanit se z omezujících škatulek? Rozhodně to druhé! Podivuhodný příběh Benjamina Buttona by nikdy neuspěl bez tohoto podivuhodného režiséra. David Fincher vytvořil tříhodinový epos, v jehož souvislosti se nejčastěji objevují hodnocení typu: dokonalý, ale chladný. Ano, Benjamin nemá v sobě onu sílu, jakouž dobromyslný Forrest dojímal diváky všech věkových kategorií. Je to však logické. Komplikovanější postava, jakou Button bezesporu je, prochází životem opačným směrem. Potkává zajímavé postavy, ale neváže se na ně, nemá to smysl, jejich cesty se stejně zase rozpojí. Je sám. Pozorovatel světa, jehož nemůže být normální součástí. Odtud pramení lehce odtažité chování hlavního hrdiny, ale také melancholická nálada, která se vás bude držet ještě dlouho poté, co dáte sbohem ztemnělému kinosálu. Záleží jen na vás, zda dáte také šanci vsunutým úvahám o plynutí času. V každém případě, B. B je po právu jedním z vrcholů tohoto roku. 90%

Musím se přiznat, že jsem se k Madagaskaru 2 stavěl od začátku trochu s despektem. Co taky chcete od pokračování filmu, který vás přestal v půlce bavit. Navzdory docela slušným ohlasům, jsem jeho „kouzlu“ zůstal imunní. O to větší bylo moje nadšení ze zjištění, že mé obavy byly bezpředmětné. Co je tedy nového? Příběh je zase více než jednoduchý, ale tvůrci asi pochopili, že méně vážný, neznamená méně výdělečný. Nudná hlavní linie je tedy méně nudná. Vtipy nejsou nedej bože inteligentnější, ale frekventovanější. Film uteče jako voda a vy se zase nedozvíte nic o smyslu života, ale je tu reálná šance, že se i zasmějete. Možná nejenom tučňáččím eskapádám a lemuřímu duu. Konečně důkaz, že dvojka i u „animáku“ může být někdy lepší než jednička. 70%

V případě lenosti, časové tísni a dalším alibistickým maskováním nulové invence, se pro Příliš dlouhé zásnuby nabízí stručné přirovnání. Slabší Amélie z Montmartru v kulisách 1. světové války. Přivřeme li oči před vágností takového zjednodušení, pak vskutku můžeme objevit některé paralely. Stejný režisér, stejná herečka v hlavní roli. Tím ale podobnost nekončí. Zvláštní forma vyprávění, které se odvíjí pomalu v takřka detektivním duchu, a jeho svéhlavá hrdinka, opravdu připomínají jedinečnou Amélii. Děj snímku je však složitější, plný odboček, vedlejších postav a jejich rozdílných vzpomínek. Některé scény jsou možná navíc, ale i tak se tato francouzská skládačka bez větších obtíží složí v krásný, dobovou atmosférou dýchající celek, schopný pobavit i dojmout. Příliš dlouhé zásnuby nejsou filmem pro každého, na to vyžadují příliš velkou pozornost, ale to rozhodně neznamená, že by byly špatné. Naopak.

Jmenuji se Bond. James Bond. Kultovní hláška kultovní filmové postavy, nebo také, chcete li, neodmyslitelná součástka takřka dokonalého stroje s povolením zabíjet. Někteří fans si bez ní svého agenta snad ani neumějí představit. Jestli je to i váš případ, budete zklamáni. V Quantum of Solace ji neuslyšíte. Možná vás také rozesmutní absence bondova oblíbeného drinku. A nechci se radši vůbec domýšlet, jak vezmete to nejdůležitější, totiž samotný děj. Quantum v mnohém navazuje na Casino Royale a příběh je dokonce jeho přímím pokračováním. Ty šťastnější, s dobrou pamětí, čekají známé tváře. Ostatní můžou zůstat v klidu. Ano, už je to tu zase. Zmatek, frustrace a nakonec rezignované vystřízlivění, vždyť je to jen akční film…Nový Bond znamená méně krásných dam, společenských akcí a suchého anglického humoru. Dokonce i hi-tech vybavení včetně oblíbeného bondmobilu je nedostatkovým zbožím. Naopak přináší více emocí a klasické akce se spoustou odřenin a špinavých večerních obleků. Ti, kdo to zatím jen tušili, si teď již mohou být jistí. S Danielem Craigem přišlo velké odbočení od dosavadního směru. Nicméně, faktem je, že ne vše, co jsem na Casinu vynášel do nebes, se přeneslo i do jeho pokračování. Například taková akce. Ocením film, který pořádně „šlape“, ale jsou chvíle, kdy je třeba zvolnit a vydechnout, aby film nebyl rychlejší než vy :-). Nebo již dříve zmíněné emoce. Agentů poháněných mstou, pronásledovaných vinou či jen hledajících svoji identitu, tu máme mraky. Bond byl vždy svůj, originální fenomén. Tedy doposud. Doufám, že to v Quantum byla jen slepá větev, nepovedený pokus při hledání nové image, protože i přes víceméně vítané změny nové „Craigovy éry“, Bond by měl zůstat především Bondem, Jamesem Bondem.

Tropická bouře je film dvou tváří. Skvělé herecké obsazení plus dvě smíchem uslzené patnáctiminutovky na začátku a konci filmu. A zbytek? Ten už si tolik superlativů nezaslouží. Nevím, zda za mé rozpolcené hodnocení může neznalost parodovaných originálů, nedostatek smyslu pro humor či nadměrný obsah THC v krvi. Samozřejmě, je zde ještě další možnost. A to, že si jednoduše páni scénáristi vybrali slabší chvilku. Škoda, že trvala tři čtvrtiny filmu. Dávám tedy pouze 3 *, ale jen kvůli Robertu Downeymu jr. a Tomu Cruisovi, který se konečně herecky našel. Díky Tome!

První polovina filmu jako nezáživné, uspávající cosi mezi seriálem pro teenagery a rodiným dramatem. Že by thriller s velmi, ale opravdu velmi pomalým rozjezdem? No, ovšem. Režisér je ten hodnej chlapík, co nám vše vysvětlí! Škoda jen, že budování hutné atmosféry vyměnil za rozebírání divákovi trpělivosti. Může se tedy lehce stát, že ve chvíli skutečné akce (trvá asi jen 20 min), před obrazovkou zrovna nikdo nebude. I ten nejtrpělivější divák už mohl dávno uznat, že tady se bát nebude. Konec filmu tak konečně trochu naplňuje náročnější představy. Dočkáme se strašícího standartu, dojde i na mrtvoly ve sklepě. Kdo nic moc nečekal, bude spokojen. Ostatní zamáčknou slzu a půjdou si pustit starouše Hitchcocka.

Když režisér Greengrass natočil druhý díl Bournovy série, nasadil si před případným pokračováním laťku velmi vysoko. A hle, nemožné se stalo skutečností. Kritici marně hledají obvyklé mouchy, diváci zavírají pusy až před ztichlými kinosály a tvůrci jen skromně krčí rameny a lehce naznačují. To on! Paul Greengrass v Bournově ultimátu dokázal skvěle zužitkovat své předchozí projekty a samozřejmě, jak je u něj již zvykem, přidat ještě něco navíc. Dokumentární nátěr (známý již z Letu č. 93) je především znát v sevřených dialozích. Syrová, neklidná kamera pozorující jakoby s odstupem hlavní protagonisty. Nicméně ani akční scény nevystupují z tohoto schématu. Méně digi, více real. Ačkoli je Bournovo ultimátum poměrně dlouhý film, uběhne neskutečně rychle. Nepamatuji film z podobného ranku, který by mě dokázal tak moc chytnout. Říká se, že velké série si zaslouží velkolepá finále, avšak nestává se pravidlem, aby platilo: třetí díl = nejlepší díl.

Odzbrojující záležitost! Ne, příběh Bleska McQueena neomračuje originalitou. Zápletkou dokonce ani nevybočuje z rámce „ať to pochopí i ten nejzabednější předškolák“. Tím však diskriminace světa dospělých končí! Kochejte se skvělou animací, bavte nad břitkými dialogy a vydařeným auto-slangem či objevujte vtipné odkazy, a nebo nejlépe vše dohromady. Za vyzdvihnutí nepochybně také stojí velkorysé množství detailů, kterých si všimnete až na vícero shlédnutí. Hmyz jako malá autíčka. Tenhle svět nadupaných sporťáků i rezavých kraksen prostě žije. Nejlepší postavička, pardón auto? Luigiho vysokozdvižný vozík. Auta jsou cool jízdou, která nemůže nudit.