Sigurd

Američané milují příběhy s velkým P, poutavé historky o cestách za Změnou, Vykoupením či Přerodem. Příběh Alexe se mohl lehce stát jedním z nich. Záleželo na vypravěči. Nejprve McCandless, poté Krakauer a teď Penn. Každý vypověděl příběh jinak. Úplnou pravdu se již nikdy nedozvíme, nicméně už se alespoň nemusíme bát, že by vyprávění nebylo o tom nejdůležitějším, o opravdovém životě. Bez zbytečného patosu a slzavé sentimentality se před námi rozvíjí příběh obyčejného kluka, s velkými sny i naivními představami. Neuvěřitelná je cesta, kterou mladík urazí. Podobnou délku však může mít i škála divákových pocitů. Od počáteční nedůvěry, přes neutrální respekt až třeba i k částečnému porozumění. Útěk do divočiny, ale neznamená jen nezapomenutelný příběh. Uchopen citlivou režií Seana Penna, jenž bez přehánění roste každým dalším filmem, podepřený uhrančivým výkonem Hirsche a obohacený magickou hudbou Eddieho Veddera si směle říká o pozornost. Pozornost spíše vnímavějšího, náročnějšího publika.