Stratené v preklade

Jeden z tých filmov, na ktorý sa neskutočne dobre pozerá, aj keď sa tam v podstate nič nedeje a to, čo sa deje, máte v podstate už od začiatku prekuknuté. Výborná atmosféra a medzi Scarlett a Billom funguje dobrá chémia. (28.02.2014)

Jeden z nejvýstižnějších filmů naší doby. Ne náhodou je příběh zasazen do Tokia, které ideálně symbolizuje celý svět, zábavný, plný světel, hluku a rozkoší, kde je jednoduché podlehnout pokušení, ale těžké dosáhnout opravdového spojení. A právě jedno takové se povede navázat dvěma osamělým duším, které nedokáží najít cestu ani k vlastnímu partnerovi, ať už na začátku manželství, nebo v jeho pokročilém stádiu. A oba brzy poznají, jak důležité a vzácné to spojení je. Protože právě takové spojení nás dokáže naplnit nadějí, že se v tomto šíleném světě nemusíme cítit úplně sami. Jednoznačně nejlepší role Billa Murrayho a Scarlett Johanssonové. (29.07.2014)

Ta nudnost z toho filmu přímo čpí. Předvídatelné drama s dobrým obsazením. 50% (28.01.2015)

Neporozumění jiné kultuře zde především uvádí na scénu postavy, které od počátku sdílejí především stejnou osamocenost a jejich vzdálenost od chladně odcizeného Tokia tak jen zdůrazňuje jejich současné emocionální rozpoložení - skutečné "ztrácení se v překladu" totiž probíhá spíše v rámci jednotlivých manželských párů. Inteligentní scénář se navíc vyvaroval prostých klišé a ani jeden z partnerů Boba či Charlotte není vylíčen jako jednoznačně nesympatický či sobecký. To pak ještě více činí uvěřitelnou situaci každé z postav, z níž pak není úniku jen nevěrou, ukončením vztahu, ale spíše tím, že se protagonisté spolu setkají a konečně mohou sdílet své problémy. Tato empatie a skvěle napsané dialogy, které ruku v ruce se zcela přirozenými výkony jen přidávají na uvěřitelnosti celého příběhu, tak tvoří nejsilnější stránku filmu, který u jiných žánrových souputníků stěží snese srovnání. Ani zde však nekončí důvody, pro to, proč Ztraceno v překladu vyčnívá - už použití hudby a režijního stylu, tak skvěle odrážejícího pocity postav, stojí za pozornost. (08.12.2016)

Tohle je fakt velkej, minimálně šestipeckovej biják. (17.07.2017)

Film o duševnej prázdnote, osamelosti a priateľstve dvoch duší, ktoré v uzavretom kruhu hľadajú núdzový východ. Scarlett je kočka a Murray je majster mimického herectva, takže tu to klape super, avšak celkový dojem ostal pre mňa nenaplnený, resp. mihol ma účinkom. (30.07.2017)

Kolik toho lze vyjádřit jedním pohledem, jedním dotykem, beze slov nebo jen pár slovy, která jsou vhodně zvolená... Jak málo toho je možné říct tisícem slov, která jen zakrývají, že ve skutečnosti není co sdělit... Jak mi mohl tenhle úžasný film tak dlouho unikat? Po hodně dlouhé době (naposledy se mi to stalo asi u Newyorské romance z roku 2013) jsem velkou část filmu prostě seděla, přiblble se usmívala, nemohla přestat a jen si to užívala. Opravdu krásný, milý, vtipný, citlivý, smutný i veselý snímek zároveň. Chtěla bych ho asi hned vidět zase celý znovu! EDIT 21. 11. 2020 - Tak od dubna, kdy jsem film viděla poprvé, jsem si ho celý zopakovala už dvakrát a nesčetněkrát si pouštěla jednotlivé pasáže. A myslím, že v budoucnu budu v tomto duchu pokračovat. :) (05.04.2020)

Ztraceno v překladu Ztraceno v překladu je jemný a poetický film o dvou ztracených duších v cizím městě a v cizí kultuře. Připadá mi, že je pro film hodně důležité, v jaké vás zastihne náladě. A také jak jste schopni a ochotni porozumět hlavním postavám, jejich bloumání po neznámém prostředí, vnořit se do jejich myšlenek a společně s nimi přemýšlet nad smyslem jejich (a svého?) života a konání. Sám sice teď tak ztracený nejsem (myslím si :-)), ale pozorování Boba a Charlotte mě bavilo. Uznávám, že to bylo natočeno velmi dobře a s citem. Sofia Coppola si napsala a zrežírovala dost možná svoje životní dílo. Film mě bavil i přesto, že se tam v podstatě nic neděje. Nejsilnější jsou scény ve chvílích bez akce, bez pohybu, beze slov… Film je nejsilnější v tom, že nechává velkorysý prostor divákovi a nic mu nepodsouvá. Každý sám si tam může dosadit své myšlenky, nálady, pocity a ztotožnit se s filmem po svém. Takhle to natočit není vůbec jednoduché a tady se to povedlo skvěle. (08.03.2023)

Člověk nemůže být sám. Stále, ikdyž nevědomky, hledá spřízněnou duši. Tou duší může být klidně bývalý herec, který vlastně ani neví proč je zrovna tam kde je.... . Skvěle až hrozivě předvedená samota, která je vykoupena krásným vzplanutím dvou osamělých duší - láska je zde předvedena tak nevině, ale s takovou krásnou gradací, že přesně udeří tam kam má. Povedený film působící v dnešní době, kdy je nutno v každém filmu alespň jednoho nahého záběru, jako zjevení. Skvěle pozitivní film u kterého si uvědomíte, že dobrých lidí je stále více než těch špatných (jen je potřeba se dobře rozhlížet). (14.03.2005)

Příběh dvou lidí, kteří jsou právě v Japonsku a vcelku se nudí. Za pár dnů strávených dohromady se poznavají lépe než by stihli za několik měsíců. Vzniká mezi nimi něco trošku hlubšího než přátelství.Bohužel Bob se vrací domů, i když váhá, že by nakonec zůstal v Tokiu. Vše končí velkou pusou na rozloučenou a pár slzami. Zvláštní a nezvyklý film. Na mě moc komorní. Do kina bych se na něj nevypravil....that is all. 45% (24.05.2005)

Netradiční neznamená vždycky dobré. Je tu sice krásně vidět, že Japonci jsou poněkud ...ehm jiní (rozuměj úchyláci), ale příběh je strašně natáhlý a nudný, přitom se nic nestane. Já vím – geniální, ale já to prostě nevidím. (02.03.2006)

Bill Murray je čím starší, tým lepší. Aj vďaka nemu (alebo práve vďaka nemu) má Lost In Translation svoje čaro, ktoré ostane aj po skončení filmu. Scarlett tiež nie je zlá, ale na Billa zďaleka nestačí. A tí Japonci sú skutočne asi z inej planéty... (28.06.2006)

Sofia Coppola jde ve stopách svého otce a připojuje se k oscarovým členům rodinny Coppolových. Oscar za scénář je naprosto zasloužení, ovšem i režie(stylem podobná F.F.Coppolovi) je rovněž výborná. Film by ovšem ztratil na kráse, kdyby hlavní roli nehrál Bill Murray. Jeho znuděný výraz by sám o sobě zasloužil oscara. (03.05.2007)

Milý film :) (08.12.2007)

Nádherný film, opravdu... tak nádherný, že jsem si po celou jeho dobu představoval sám sebe procházejícího se po ulicich Tokya, prochazejícího všechny ty karaoke a nintendo bary, koukajiciho na všechny ty bannery a krásy rozzářeného největšího města na světě. A není to jen o tom... Ten film je prostě jiný, na nic si nehraje, neztrácí své kouzlo... nezklamal... (01.03.2008)

Dlouho jsem váhal, jaké hodnocení dát. Rozhodoval jsem se mezi 4* a 5*. Jelikož jsem to musel nějak rozseknout, začal jsem se dívat na ten film trochu jinak. Nejdřív jsem film hodnotil jako celek. Pak jsem se na to začal dívat jako na části, které jsou mezi sebou propojené. Nevím co bych vyzdvihnul, ale asi hudbu, ta prostě byla dokonalá. (05.03.2008)

''For relaxing times, make it Suntory time.'' (11.03.2010)

Jediné co jsem si odnesl z tohoto filmu je to, že v Tokiu bych žít opravdu nechtěl. (23.09.2010)

Jak stárnu, tak mi tyhle filmy "o ničem" připadají čím dál zajímavější. Jen tak se posadit na bar se skleničkou whisky a čučet kolem... A on se o tom dá udělat film. Hezké. (20.04.2011)

Sofie, jak ji známe, v nejlepší formě a dosud s nejlepším playlistem. Od toho se v jejím případě odvíjí téměř všechno, protože její filmy jsou jen něčím nepatrně víc, než impresemi k oblíbeným písničkám. Z výsledku můžeme vinit režisérské geny, autorčinu evidentní zálibu v nové vlně i girls-touch, já vidím geniální volbu spolupracovníků (Bill Murray, který volné tempo sytí humorem, Kevin Shields, jenž do záběrů kydá emoce, Scarlett, která upoutá hned na začátku svým zadkem) a notnou dávku tvůrčího štěstí. To zní skoro jako bych jí podceňoval, že jo? (15.11.2011)