The Serpent's Egg
Das Schlangenei
The Serpent's Egg
Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Rolf A. WilhelmHrajú:
David Carradine, Liv Ullmann, Gert Fröbe, Heinz Bennent, James Whitmore, Edith Heerdegen, Christian Berkel, Walter Schmidinger, Ralf Wolter, Gaby Dohm (viac)Obsahy(1)
Abel Rosenberg, americký žid žijící v Berlíně, nachází svého bratra s prostřelenou hlavou. Píše se rok 1923 a poválečná krize v Německu vrcholí. Lidé ztratili víru v budoucnost, naději marně hledá Abel i jeho bývalá švagrová Manuela. K nevysvětlitelné sebevraždě přibývají další podivná úmrtí v Rosenbergově okolí a podezření inspektora Bauera, pověřeného vyšetřováním, padá na Abela. V zemi bují nezaměstnanost, rozplynou se i snahy Abela a Manuely obnovit dřívější kabaretní show. Když ztratí i bydlení, přijmou nabídku dávného známého, profesora Hanse Vergeruse a přestěhují se k němu. Abel dokonce získá na profesorově klinice práci v archivu. A právě tam začíná odkrývat temnou tvář svého kamaráda z dětství. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (42)
Čo filmu nemožno uprieť, je ťaživá bezútešná atmosféra, ktorá sa ťahá ako neostrý tieň v šere večera za bábkami, ktorí iba matne pripomínajú ľudí. A s týmito bábkami sa hrá pseudopredchodca Mengeleho. Hlavne vďaka opodstatnenej mysterióznosti a originálne vypointovanému záveru, ktoré spolu už so spomínanou atmosférou držia tento snímok nad vodou, som ochotný prižmuriť oči nad mdlým dejom a niekoľkými ošemetnými scénami. ()
... z něho líhnou se ochrnuté charaktery. Dávná kletba mluvící jazykem strachu a zla. Jed zvaný člověk. Personifikovaná tvář ďábla. Nenasytný, plazivý, táhnoucí se kulisami věků, polykající jakékoliv zábrany, náznaky existence, naděje v zárodku. Zhoubný druh mamonu. Mysticismus nakažlivých /ne/mocí. Intoxikovaný, svedený svět. "SVĚT SMRT." ()
Brr, slušná stíha. Kombinace Carradine+Ullmannová mě osobně nadchla, jeho zmítačství v bezvýchodné situaci (psychologicky bezvýchodné, jinak by se stačilo sebrat a odjet, že ano), její mateřský komplex a jejich nejednoduchý vzájemný vztah, to vše je výborně zrežírováno i zahráno; dusivá atmosféra Výmarské republiky je vykreslená parádně, člověka napadají mrazivé paralely k současnosti, taky dobové kabarety se podařilo vyportrétovat v podobě tak realisticky nechutné, až je to málem krásné; jenže ona je na tohle všechno naroubovaná podivná konspirační zápletka, dost lacině si pohrávající s tématem kořenů obrovské tragédie, která Evropu postihla o pár let později (srv. též daleko poctivější pojednání téhož tématu v Bílé stuze), na tu zase pár ne úplně přesvědčivých monologů, které jsou bergmanovské formálně, ale nemají tu obvyklou hloubku, a celé to drží pohromadě tak trochu silou vůle. Takže ve výsledku za silnější ***. ()
Tak tomuhle filmu jsem opravdu nepřišel na chuť. Bergman není zřejmě můj šálek čaje. ()
Zcela depresivní ladění snímku ještě více umocňuje zachycení listopadového deštivého počasí ve městě. Obdivuji, jak režisér prostě a přesně vystihl atmosféru krize a s ní spojené vzdouvající se apokalyptické revoluční nálady, které se 10 let poté stávají skutkem. Je to Kabaret bez jediného náznaku radosti či alespoň opileckého veselí. ()
Nečekal jsem, že se v Hollywoodu setkám zrovna s Bergmanem, jde tedy o moje první a poslední setkání, protože švédskou kinematografii procházet fakt nemíním. Hollywoodský to moc není, v podstatě tu z Hollywoodu je jediný herec, k tomu celkem laciná výprava spíše typicky evropská, skoro až česká. Bergman i přes to zvládl atmosféru meziválečného Německa na 100%. Všechno je roztřískané, špinavé, beznadějné, plné hnusu, deprese, perverze, dokonce je tu trefený i ten typicky německý kýč a nevkus v jejich kabaretech. Pod tím ale nic moc není. Hrdina je hajzl, zloděj, ožrala, místy pschopat, jeho švagrová je tiše trpící oběť, není jim proč fandit a oba se plácají dějem/nedějem od ničeho k ničemu. Carradine se sice se svým hnusáckým zjevem úplně neztratil, ale Ullmannová ho přehrává na celé čáře. Pár solidních scén (maso z koně, vysvětlení inspektora proč pokračuje v práci) a děsivý prenáckovský experiment na konci, ale jinak na tak slavného režiséra celkem průměr. 3*. PS: Při sledování mě napadl Kabaret, který ač romantický muzikál na mě působil mnohem silněji. ()
Netypický, více mainstreamový Bergmanův film. Což asi většina jeho fanoušků neocení, já ale ano. Jen mi do hlavní role nepasoval David Carradine, jinak jsem byl spokojen. A závěr, kdy ten vědec předpovídá budoucnost, je skvělý i velmi znepokojující. ()
Motto: "Tohle všechno můžeš jednou někomu říct. Nikdo ti neuvěří. Přestože každému musí být jasné, jaká budoucnost nás čeká. Je to jako hadí vejce. Přes tenké membrány již zřetelně rozeznáváš hada." Amerikánský Ingmar Bergman mluvící anglicky (nutno podotknout, že dostatečně odůvodněně) s minimem psychologična a maximem napětí, akce, supráckého zpívání a krve (jistě si pochutnáš na scéně pogrůmku v kabaretu). Je to tedy zvláštní film. Nicméně s těmi předchozími ho nespojují jen Nykvistova kamera a Liv Ullmannová, ale i postava bergmanovského antihrdiny Vergéruse, který je před tebe postaven tváří v tvář jako učenec menegelovského typu. Proto by Hadí vejce nemělo být chápáno jen jako vyprávění o (německé či nacistické) minulosti, ale také jako film nanejvýš aktuální (šlo ostatně o první Bergmanův "exilový" snímek, kterým říct rozhodně něco chtěl). "Stará společnost byla založena na představách o lidské dobrotě. Došlo k problémům, neboť představy neodpovídaly skutečnosti. Nová společnost bude založena na realistickém posouzení lidských možností. Člověk je špatně fungující stroj, zvrácenost přírody." Asociace: Náruživost ()
Nepozeratelne, zmazane. ()
Velké očekávání, o to větší zklamání. Z Bergmana v tomto filmu není nic. Za filmařské řemeslo jedna hvězdička, ale jinak... Chybí příběh - pravda, film se tváří, jako že má velmi silný příběh, dokonce jako že má velmi silné společenské poselství. Problém tkví v tom, že vše je "a la these", vše je nakašírované, vše dychtí ukázat sociální kořeny, z nichž vyrostl obludný nacismus, nicméně sama tato snaha nestačí. Postavy jsou totálně nevěrohodné a bez pochopitelné psychologické motivace - ano, je tu výrazné echo slavného Kabaretu, jenže tohle je skutečně jiná story! POZOR - SPOILER: Proboha, co má americký (pobaltský) židovský cirkusák společného s šíleným doktorem (pre-Mengelem), páchajícím pokusy na ožebračených lidech, jež jsou ochotni dělat laboratorní potkany za trochu žvance? A proč ten cirkusácký Ahasver s kapsami plnými dolarů prostě nezvedne kotvy a neopustí tohle listopadové inflační, zhůvěřilé německé inferno? Asi to nevěděli ani sami autoři. A tak vznikla - bohužel! - zoufalá ponurá slátanina. Radši to měli nechat beze slov - a bez těch zbytečných postav opileckého artisty, jeho rozhárané švegruše, fotrovského inspektora a šíleného vědátora (dr. Caligariho), bez zbytečného mordýřského propletence. Snad měli nechat jen ty záběry zbídačelého davu, jen ty pochmurné. temné ulice, bordely, kurvy, kabarety, fašounské bojůvky, poražené koně a cigarety za čtyři miliardy marek.. Alespoň já bych tomu věřila mnohem více! ()
Atmosféru to má fakt dobrú. David Carradine sa vo filme ani raz neusmeje a na vykreslenie beznádeje, ktorú má snímok vykresliť, mi stačí on sám. Zvyšok je nepodstatný. Zopár scén zbytočných. Ťažší záver, ale akosi aj predvídateľný vzhľadom k istej postave (nechcem spoilerovať). Veľmi dobré 3*. ()
Nevěděl jsem co od tohoto Bergmanova díla čekat a bylo to dobře, protože při jeho sledování jsem nebyl ničím ovlivněn, snad jen tím co jsem si přečetl na zadní straně filmu. Že to je zcela atypický Ingmar Bergman, tentokrát ve svém "démonickém" období. S čímž naprosto souhlasím! Postě musíte vidět. ()
Příběh z velmi napjaté doby se svými podivuhodně laděnými postavami, které v té době byly typické. Opravdu nehostinné prostředí Berlína několika dní v listopadu roku 1923 vyvolává nepříjemné pocity, přičemž Bergman diváka nešetří v atmosféře úzkosti, strachu, psychického rozkladu a nevyzpytatelnosti každého východu slunce. Čím dál film postupuje, tím více je divák konfrontován a vtažen. Je až neuvěřitelné, jakým způsobem Bergman dokáže vtáhnout do děje. Hlavní představitelé navíc hrají na výbornou, Carradine dokazuje, že jeho herectví je na vysoké úrovni, i když ve filmu toho mnoho neřekne, Liv Ullmann, ta už v podstatě nemusela nic dokazovat. Musím upozornit na to, že snímek je povětšinou sledem různých a vzájemně často nesouvisejících událostí, které jsou propojeny hlavními představiteli na pozadí již zmíněné doby těsně před pivním pučem. Bergmanovým záměrem bylo jistě podrobně poukázat na těžké poměry doby a v souvislosti s hlavními hrdiny vykreslit psychická traumata, která jsou filmařsky precizně vypracována snad ve všech jeho filmech. Dostaly mne psychické úzkosti hlavního hrdiny, plané naděje a nucený optimismus hlavní hrdinky, myšlenky komisaře a proroctví doktora, atmosféra, hnus hříšného Berlína a takhle bych mohl pokračovat do nekonečna... 100% ()
Bergman not at his best... Ale herci mu v tomto případě vypomohli. Carradine a Bergman ne, Carradine a Ullman ano ! Celkový dojem vydá za čtyři*. ()
Nijak zvlášť vybočující, nijak zvlášť zajímavé, takže spadá do průměru. 65%. ()
Asi nejhloupější Mistrův film. Asi mu do toho (Hollywood ?) někdo kecal. Přitom filmová povídka (přečteno, až po zhlédnutí filmu) , jak ji Bergman sepsal ještě předtím, než si začal zahrávat s MGM, funguje. Carradine je omyl. Pomáhání si voice-overem je pro Nergmana ostuda. Naštěstí se vydařila atmosféra a policejní komisař. ()
Mystérium a tragédie předválečného Německa, jako by už byla cítit síla a strach z dob, co teprve přijdou. ()
Naprosto přesvědčivý obraz předhitlerovského Německa zmítaného superinflací! Přestože se had ze svého vejce dosud nevylíhnul, jeho obrysy jsou již zřetelné! Frivolní atmosféru berlínských kabaretů narušují vpády bojůvek SA. A někde za silnými zdmi Ústavu probíhají pokusy na duševně chorých. Není to úplně ten Bergman, jak ho divák zná z jiných filmů, ale to neznamená, že je horší. ()
Strhující obraz společnosti před velkým fašistickým výbuchem. Bergman výborně vyhmátl podstatu toho, co se v Německu 20. let odehrálo, a jak nebezpečné bylo, když jednotlivé státy Evropy žily v izolaci. David Carradine podal výtečný bergmanovský výkon. ()
Temný film s existenciálním nábojem. Meziválečné Německo na kolenou porodilo bídu, násilí, zemi bez pravidel. Hezká metafora s jízdními řády, které v Německu přestaly platit: “Představte si! Německo bez jízdních řádů!” Jízdní řády, pravidelnost, rituály potřebujeme všichni. Určitě je zajímavé porovnat tento film s dalšími díly zachycujícími stejné období německé historie, např. Cabaret, Babylon Berlín. Hadí vejce je Bergmanovsky temné a mistr dusivých vztahů se rozhodně nezapřel. ()