Intimate Lighting
Obsahy(1)
Jeden z významných snímků tzv. nové české vlny 60.let, který byl zařazen mezi desítku nejlepších domácích filmů všech dob. Celovečerní debut scénáristy a režiséra Ivana Passera je současně jeho jediným dlouhometrážním filmem, který natočil v tehdejším Československu. V této osobité smutné komedii se na malém městě po deseti letech setkávají dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na pohřbech...
Na námětu a scénáři s Passerem spolupracovali Jaroslav Papoušek a Václav Šašek. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále hrají mj. Věra Křesadlová a Jan Vostrčil (Černý Petr, Hoří,má panenko, Svatba jako řemen). V 70. a 80.letech musel tento snímek "odpočívat" v trezoru... Tento příběh obyčejných českých lidiček se odehrává na malém městě, kam přijíždí jako sólista na koncert amatérského symfonického orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika hodin jsou konfrontovány osudy těchto dvou konzervatoristů, kteří se setkávají po deseti letech. Jeden z nich má kariéru a krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům, pěstuje angrešt a vychovává děti. Řeklo by se o ničem, že? Nicméně je to biják s velkým B, který představuje jediný český snímek Ivana Passera, který později natočil mnoho velkých filmů v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (241)
Takovéto filmy mám rád: v tomto případě melancholický pohled na obyčejné lidičky z venkova. Velmi se to podobá Formanovým filmům 60. let - tolik pravd, skutečností i názorů, nad kterými by musel i filozof uznale pokývat hlavou, se v žádných jiných filmech neobjeví. ()
Je sice super, že do děje o ničem se podařilo dostat tolik skvělých nápadů, ale jako celek to ideálně nefunguje, stejně jako ten výborný vaječný koňak. Jde o to, že když člověk chce jít dozadu, musí jít dopředu.*** Ve zkratce: Slepice, slepice, přejetá slepice a uřehtaná holka. ()
Film, v kterém se vlastně skoro nic neděje, jak sám Ivan Passer přiznává v rozhovoru na DVD. Přesto, nebo právě proto má Intimní osvětlení svým způsobem jedinečnou poetiku. Některé scény jsou brilantní, ale v tomto geniálním duchu se bohužel nenese celý film. Kdybych měl říct jedno přídavné jméno, které by co nejlépe charakterizovalo tento snímek, bylo by to slovo osobní. A v tom tkví podle mého největší problém filmu - pro autory to muselo být velice příjemné natáčení a scénář a potažmo výsledný film pro ně musí být velmi osobní výpovědí. Tohle však já, jako divák nedokážu plně ocenit, takže mnohé snahy tvůrců dopadají na neúrodnou půdu. Film však nestačí díky krátké stopáži nudit a už jenom kvůli té atmosféře, nádherné Věře Křesadlové a pár výtečným scénám rozhodně stojí za zhlédnutí. ()
Pro mě to celý vystihla tahle zajímavost : Jeden britský kritik o české Nové vlně a o tomto filmu zvlášť kdysi prohlásil: "Při sledování si připadám, jako bych se vrátil domů." ()
Na Novou vlnu se píše komentář těžko. Intimní osvětlení je prostý pohled do dvou dnů obyčejného žití. Autentické, místy úsměvné. Podobně jako mnoho dalších filmů Nové vlny. ()
Tak přirozený, civilní, skvěle napsaný, zrežírovaný a zahraný film jsem dlouho neviděl. P. S. Bezušek a Křesadlová jsou pár jak z Hollywoodu. ()
"-A jsme vyřízení. -Jak vyřízení? Ty že seš vyřízenej? Máš barák? -Ne. -Máž auto? -Ne. -Máš ženskou a děti? -Ne -Tak to nejseš vyřízenej." "No schválně, co je tohle? JÍROVEC!" ||| První půlhodina je především nudná sonda do života venkovských šedesátých let, i když sem tam probleskne světlejší moment, v polovině se to začne rozjíždět a závěrečná noční opilecká čtvrthodinka nemá chybu. Třešničkou na dortu je poslední scéna s pitím vaječného koňaku. 7/10 ()
V jedné americké recenzi o tomto filmu napsali, že se mu podařilo vytvořit si svůj specifický žánr - "šedou komedii". Toto označení, myslím, plně vystihuje povahu celého filmu. Dokonale civilní, střízlivé, smutné, laskavě humorné a hlavně naprosto pravdivé. Film vypovídá mnoho nejen o nás, Češích, ale také o povaze našeho bytí a jeho smyslu, druzích lásky v různém věku. Témata, se kterými si dokáží se ctí vyrovnat jenom ti největší klasikové filmového plátna. Málokterému z nich se podařilo podat svou odpověď tak jasně, jednoduše a uvěřitelně, bez zbytečných teatrálních gest a monologů, bezpochyby díky skvělým hereckým výkonům (kdy jste naposledy měli pocit, že se snad filmové plátno probořilo k nějakým sousedům do pokoje?). ()
I pro tento film platí polské úsloví: „Je to zmatené, jak v Československém filmu.” ()
Krásný film zobrazující českou povahu s pozoruhodnými až "homolkovskými" dialogy. ()
Docela zastrčený film s překrásnou Věrou Křesadlovou a nejlepšími neherci v dějinách filmu. Naprosto ze života a plné skvělých řečí a hlášek. Děda, Bambas a pan lékárník machři první třídy. "To my když spustíme tak brečej i příbuzný." ()
Intimní osvětlení stojí nezaslouženě ve stínu slavnější homolkovské série. Komické situace vynikají bezprostředností, oproti Homolkovým jsou méně křiklavé i méně kruté. Česká nová vlna mi občas přijde až moc vykalkulovaná, ale tady to neplatí. Hvězdou filmu je pro mě hlavně Jan Vostrčil, jehož děda mlsně pomlaskávající nad mladou Křesadlovou nemá chybu. "Smetana...dědek hluchej. Ale slyšel!" ()
Funus, to je taky muzika. A pěkná muzika. To uslyšíte. Když to spustíme, to brečej všichni, i příbuzný. ()
Nikdy jsem tento slavný Passerův film neviděl, až včera. Je to natočeno podobným stylem jako, Hoří má panenko, Lásky jedné plavovlásky nebo filmy o rodině Homolkových. Zkrátka typický film ze šedesátých let. Klade důraz na přirozené herectví, neherectví. Celkem se mi to líbilo. Je tu několik velmi pěkných hlášek jako, 800 vožralejch na jeden postavený barák nebo závěrečné pití " ajerkoňaku" je fajn. Úrovně výše uvedených filmů to však nedosahuje. 3 a půl * ()
Takový prázdný a přitom příjemný film. Srší z něj ta ospalá letní venkovská atmosféra. Zvláštní, těžko popsatelný vibe, jak ušitý na promítání na filmovém festivalu. ()
Setkání dvou kamarádů, kteří vystřízlivěli ze svých mladických ambicí. Několik famózních momentů, ale chybí vnitřní soudržnost, která by diváka přilepila k plátnu. Celkový dojem kazí hluchá místa mezi jednotlivými vypointovanými scénami. Za mě super: slepice v garáži, mrtvá slepice, pohřební průvod, Křesadlová v autě a defilé žen s hráběmi (asi nejlepší), babka, která z ničeho nic odhalí dobrodružnou etapu svého života a velkorysost, kterou by u ní nikdo nečekal – po scéně vajíčko k vajíčko asi největší obrat. Jo smutek, lidi spojuje. Brečeli všichni, dokonce i příbuzní. ()
Take socialisticko-ozralecke: dvaja tipkovia nasavaju a muzikuju, kym ich manzelky cakaju a staraju sa o ten zvysok. Nefandim tymto posedeniam flaskovym nocnym, kde ma prednost flaska pred casom s vlastnou zenou. "Intimni" osvetleni? Skor "krcmove kecy" sa to malo volat. Zjavne som to nepochopil moc: o com to bolo? Ani o muzike, ani o vztahoch, ani o zivote - skor taky zivotne gulas, vsehochut a nespokojnost, postavy nesympaticke, neda sa z toho nic nacerpat ani poucit. 2* za Veru Kresadlovu. ()
Tak v tomhle filmu mě Jan Vostrčil pobavil nejvíc. Příběhově skromné, přesto to dovede navodit pohodovou atmosféru. Když čtu další komentáře, mám dojem, že u několika scén jsem úplně nepochopil danou myšlenku. Z toho důvodu se mi naopak více líbila první polovina, ta druhá skoro nudila. Z téhle černobílé etapy mám stejně nejradši Homolkovi... ()
Černobílý český snímek o setkání, o mluvení, o rodině na vesničce. Film, který naprosto nic neřeší, sune se dopředu v klidňoučkém tempu, s jednoduchým dějem a se spousty dialogy, které jsou, dá se říct, o ničem. Ale na druhou stranu jsou to dialogy zábavné. Vážně jsem nečekal, že se budu smát takhle hodně, ale stalo se. Pak je tu ještě takřka nedynamická kamera, která jen podtrhuje takovou tu.. "usedlost", klidnost a naprostou pohodu, která ve vzduchu panuje. Uvelebte se do křesla, nad ničím nepřemýšlejte a bavte se.... 7.5/10 ()
Příjemné, lehké a přitom citlivé a se skrytou hloubkou. "Smutný písničky mají lidi nejradši... S jednou smutnou písničkou objedeš celej svět". :-) Moc pěkný komentář Carlossss. ()
Súvisiace novinky
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (viac)
Česká nová vlna opět boduje!
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (viac)