Obsahy(1)
Jeden z významných snímků tzv. nové české vlny 60.let, který byl zařazen mezi desítku nejlepších domácích filmů všech dob. Celovečerní debut scénáristy a režiséra Ivana Passera je současně jeho jediným dlouhometrážním filmem, který natočil v tehdejším Československu. V této osobité smutné komedii se na malém městě po deseti letech setkávají dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na pohřbech...
Na námětu a scénáři s Passerem spolupracovali Jaroslav Papoušek a Václav Šašek. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále hrají mj. Věra Křesadlová a Jan Vostrčil (Černý Petr, Hoří,má panenko, Svatba jako řemen). V 70. a 80.letech musel tento snímek "odpočívat" v trezoru... Tento příběh obyčejných českých lidiček se odehrává na malém městě, kam přijíždí jako sólista na koncert amatérského symfonického orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika hodin jsou konfrontovány osudy těchto dvou konzervatoristů, kteří se setkávají po deseti letech. Jeden z nich má kariéru a krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům, pěstuje angrešt a vychovává děti. Řeklo by se o ničem, že? Nicméně je to biják s velkým B, který představuje jediný český snímek Ivana Passera, který později natočil mnoho velkých filmů v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (240)
Ač už začínám být trochu alergická na výraz herecký koncert, tak tady k tomuto filmu se vlastně dost hodí, už jenom kvůli tomu muzicírování. Co na tom, že jde o neherce. Tak přirozeně sehrané jakoby nechtěně humorné situace se jen tak někde nevidí. Akorát doma nebo na návštěvě, ovšem. Nejde ale jen o legraci, film zahraje i na vážnější notu ve chvíli, kdy oba kamarádi muzikanti nad sklenkou dobrého pití probírají své uplynulé životy. ()
Melancholický Černý Petr, který svou vlnu rozhodně nezapře, ale povahou si tak nějak zazdil cestu k divákovi. Možná, že někdo tu zeď nakonec probourá ("Tady se všechno měří na cihly."), ale mně se to celou, příjemně strávenou intimní hodinku života a perfektní filmařiny, bohužel nepodařilo. V rámci šedesátkové éry za 3* a půl, k poměrům současné české kinematografie to pochopitelně nemá smysl vůbec přirovnávat. "Chce trochu trpělivost, ale zato je dobrej." ()
Desítky veselých, trapných i tragikomických a zdánlivě bezvýznamných výstupů a dialogů do sebe postupně zapadají, aby v závěrečné scéně stvořily obraz rezignace zúčastněných na jakýkoli pokus o změnu životů směřujících k prázdné marnosti. Zručně vytvořená mozaika bezchybně funguje hlavně díky režisérově tvůrčí práci s postavami a dialogy a výkonům herců i neherců. ()
Úžasný střípek odehrávající se v minimálním časovém prostoru, kde absence zásadní dějové linky není vůbec na škodu. Scéna s přehazováním kuřecích stehen se všemi doprovodnými projevy (záchvat smíchu Věry Křesadlové), to není film, to je život. Stejně tak závěrečná symbolická scéna s vaječným koňakem povyšuje tenhle film do nadprůměru. ()
V poslední době začínám objevovat a zároveň přicházet na chut snímkům z 60. let! A tato prvotina a celovečerní debut Ivana Passera se řadí, k tomu nejlepšímu,co jsem měl doposud možnost shlédnout! Tímto svým počinem se mně Passer přesně trefil do noty a vkusu. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále se zde mimo jiné objevila bývalá manželka Miloše Formana Věra Křesadlová. Jedná se o příběh " obyčejných lidiček " na vesnici, kam přijíždí jako sólista na koncet amatérského orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika málo hodin jsou konfrontovány, osudy těchto dvou, kteří se setkávají po 10 letech! První z nich má kariéru, krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům,..... Řeklo by se obyčejný příběh, ale divákovi je předložen opravdu pozoruhodným způsobem. Ač je snímek na první pohled prošpikovaný trefnými hláškami, které by zasloužily vytesat do kamene( viz : jo Smetana, dědek jeden hluchej, ale slyšel! To já su vám měl jednou, v takovýmhle žitě, takovouhle holku. Vidíš, taky plakala, taky plakala. Jenomže tohle není žito, dědo! .... No a co :o) To já vám jednou skákal z prvního poschodí, ale žádná bavlna, ale beton! Já měl nohy celý krvavý!.... Cos to měl za boty? Boty byly dobrý, ale já je měl v ruce. Já jsem mluvil s panem doktorem Šimáčkem a ten říkal, že si vezme taky jeden :o) Na co? Dyť to máš jedno. Na to jsem ještě nepil. Tak na to! Takhle bych mohl pokračovat pořád dál ( viz scéna s rozdělováním kuřecích stehýnek :o) ), tak zároveň snímek poukazuje ( a tím se povyšuje nad ostatní snímky) i na závažné problémy! Viz nádherná symbolika ve scéně s přípitkem s vaječným koňakem nebo také o tom, že někdy musíme dozadu, ikdyž chceme dopředu ( viz scéna s dveřmi). Výborná režie Ivana Passera, propracovaný námět a scénář Papouška a opravdu nádherná a autentická kamera Ondříčka. Připočtěte si k tomu opravdu pozoruhodné herecké výkony a vyjde vám z toho nesmírně silný zážitek! Bez většího přemýšlení a s nesmínou radostí udílím snímku poctivých 5 *! ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (29)
- Ve 24. minutě filmu zazní lidová píseň „Do lesíčka na čekanou“. (Winster)
- Jana Vostrčila "našel" režisér při hudebníkově nedělní zkoušce s kapelou v Kolíně. (hippyman)
- Na obsazení role babičky měl Passer pouze 1 den - herečka, která ji měla původně hrát, nemohla ze zdravotních důvodů natáčet. (hippyman)
Reklama