Intimate Lighting
Obsahy(1)
Jeden z významných snímků tzv. nové české vlny 60.let, který byl zařazen mezi desítku nejlepších domácích filmů všech dob. Celovečerní debut scénáristy a režiséra Ivana Passera je současně jeho jediným dlouhometrážním filmem, který natočil v tehdejším Československu. V této osobité smutné komedii se na malém městě po deseti letech setkávají dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na pohřbech...
Na námětu a scénáři s Passerem spolupracovali Jaroslav Papoušek a Václav Šašek. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále hrají mj. Věra Křesadlová a Jan Vostrčil (Černý Petr, Hoří,má panenko, Svatba jako řemen). V 70. a 80.letech musel tento snímek "odpočívat" v trezoru... Tento příběh obyčejných českých lidiček se odehrává na malém městě, kam přijíždí jako sólista na koncert amatérského symfonického orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika hodin jsou konfrontovány osudy těchto dvou konzervatoristů, kteří se setkávají po deseti letech. Jeden z nich má kariéru a krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům, pěstuje angrešt a vychovává děti. Řeklo by se o ničem, že? Nicméně je to biják s velkým B, který představuje jediný český snímek Ivana Passera, který později natočil mnoho velkých filmů v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (240)
Nenápadný snímek. Takové české Čekání na Godota. Lidé pořád na něco čekají - čekají až se jim splní jejich sny, a pak se ráno proberou s kocovinou a koukají, že se zase nic nestalo a že všední realita pokračuje dál... Čekají na to, až jim do pusy sám vleze ajrkoňak místo toho, aby si vzali lžičku nebo ho postrčili prstem. Je to přesný film, místy trapný, místy veselý, občas smutný. Prostě jako život. Hlavně má skvěle napsané a skvěle (ne)zahrané dialogy. ()
Soustředil-li se Passer ve vnějším zkoumání postavy nejprve na její tvář, která pro něj byla oknem do duše, Forman tvář od celku nikdy neodděloval; vlastně se ani do duše dívat nechtěl. Daleko víc než Passer hledal příběh v situacích pokud možno co nejobyčejnějších, banálních, nedramatických a teprve pak do něj vpravoval člověka. Passer napřed skrz tváře pronikal do figury, přilnul k ní a pod vlivem emoce mu začaly vyvstávat obrysy možného příběhu. Přestože nebyl schopen postavy zesměšňovat břitkou bezohledností, natož je urážet, ocitají se v situacích přinejmenším ztrapňujících, kdy se prozrazuje jejich špatná stránka, slabost či omezenost. Passer jim ani ve své laskavosti nic neusnadnil a nechal je napospas sobě samým. ()
Intimní osvětelní jsou další výtečným příspěvekm do zlaté éry českého filmu. Zatímco Papoušek si bral v Homolcích na mušku měšťáky, Passer natočil film o zkostnatělém životě na venkově. A myslím, že český venkov 60. let, je zde vystižen reálně. Ač je film prodchnutý humorem, nedokážu se ubránit určitému depresivnímu podtextu, který vysílá. Je zde patrné jakou prázdnotu musí cítit někdo zvyklý žít naplno, když přijede do vesnice kde čas neběží, ale vleče se. Záběr kdy V. Křesadlovou míjejí babičky s hráběma je citlivě vtipný a pochmurný zároveň. A takovýchto vícesmyslných pasáží obsahuje snímek mnoho. ()
Jan Vostrčil byl geniální (ne)herec (škoda, že ho ve filmu není víc, je neskutečně zábavný a autentický) a některé scény jsou typicky "novovlňácky" silné a vtipné (finální přípitek je vynikající). Ale "formanovky" a (minimálně) první díl eskapád Homolkovic famílie mi přišly filmově "plnější"... 70 % ()
Na celom filme ma pobavili tak riadnejšie asi tri scénky a to tá s babkami roľníčkami idúcimi okolo auta s kráskou Krěsadlovou, scénka so zaostalým chlapcom, ktorého si ona ako predstaviteľka Štěpi doberala a záverečná s vaječným koňakom, zvyšok je pre mňa ako mnohé z českého sveta humoru mimo pobavenie a celkovo nová česká vlna má mnoho filozoficko-umeleckých diel, ktoré možno stoja za to si pozrieť, lebo sú rozumne kreatívne, no ja nad nimi nejasám. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (29)
- Tvůrci dlouho čekali pro natočení scény pohřbu na slunečné počasí. Miroslav Ondříček prohlásil: "Dokud to nenatočím, tak se neoholím." Plnovous nosí dodnes. (sud)
- Na jednom filmovom festivale vo Fínsku prišiel po premietnutí snímky za Ivanom Passerom organizátor a povedal mu: „To je neuveriteľné, vo Fínsku sa diváci v kine nikdy nahlas nesmejú." (Raccoon.city)
- Při filmování nastávaly komplikace s malým domovním prostorem, ve kterém byly rozmístěny velké kamery. (sud)
Súvisiace novinky
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (viac)
Česká nová vlna opět boduje!
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (viac)
Reklama