Intimate Lighting
Obsahy(1)
Jeden z významných snímků tzv. nové české vlny 60.let, který byl zařazen mezi desítku nejlepších domácích filmů všech dob. Celovečerní debut scénáristy a režiséra Ivana Passera je současně jeho jediným dlouhometrážním filmem, který natočil v tehdejším Československu. V této osobité smutné komedii se na malém městě po deseti letech setkávají dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na pohřbech...
Na námětu a scénáři s Passerem spolupracovali Jaroslav Papoušek a Václav Šašek. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále hrají mj. Věra Křesadlová a Jan Vostrčil (Černý Petr, Hoří,má panenko, Svatba jako řemen). V 70. a 80.letech musel tento snímek "odpočívat" v trezoru... Tento příběh obyčejných českých lidiček se odehrává na malém městě, kam přijíždí jako sólista na koncert amatérského symfonického orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika hodin jsou konfrontovány osudy těchto dvou konzervatoristů, kteří se setkávají po deseti letech. Jeden z nich má kariéru a krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům, pěstuje angrešt a vychovává děti. Řeklo by se o ničem, že? Nicméně je to biják s velkým B, který představuje jediný český snímek Ivana Passera, který později natočil mnoho velkých filmů v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (241)
Údajně jeden z našich nejlepších filmů (různé české filmové ankety, kde se pravidelně umísťuje v TOP 30) a také příchozí "Nové vlny", pro mě osobně však doslova nezáživný film, do kterého jsem se nedokázal vžít úplně naplno, i když se na něm podílelo veleúspěšné trio Passer (světoznámý režisér), Papoušek (námět a scénář) a Ondříček (autentická kamera), a zaobíral se vlastně víceméně životem a obyčeji obyčejných lidí, jejich špatných stránek, nezakrýval v sobě různé slabosti, omezenosti a nedostatečnosti druhých, ba naopak zdůraznil je zde s typicky ironickým a úsměvavným pochopením. "NEJ" z rolí byl jednoznačně děda představovaný zde hercem Vostrčilem, a mladičká Věra Křesadlová bez těch dvou by snad tento film dopadl ještě hůře, nějak mě zde vesměs všichni Ti neherci a sled jednotlivých komických scén nechytl. Snímek který není ani nebyl určen pro širokou veřejnost, a pak vzpomeňte si že nejvýznamnější domácí (a nejen ty) snímky a jsou kolikrát leckdy o ničem-nezáživné-těžko stravitelné i silně nadhodnocené všemi těmi domácími filmovými kritiky a publicisty. ()
Nechcete angrešt? Ješte jeden by tady měl zbejt Kouzelná povídka Nové vlny o výletu mladého muže a jeho slečny na venkov za přítelem, který odhání slepice z garáže. Je to krásně všední a má to přesně ten humor Nové vlny. Užíval jsem si šedesátkovou autentickou atmosférou a skvělé dialogy a dobře jsem se bavil (mám asi zkrátka poetiku těchto filmů rád). Sekvence z hostiny po funusu s tancujícím ochmelkou držícím panáky by možná působila dokumentárně i dnes. Možná bych se hned pod vlivem filmu na podobnou hostinu nejradši vydal a jako výhlašený hipster bych i klidně nesl tvárnice. Líbilo se mi i třeba vytrubování slovních spojení, průvod babiček s vidlema, jak koukají na krásnou Věru Křesádlovou nebo pamatné přehazování stehýnek, u kterého jsem si taky hodně zasmál.:o Jen jsem si občas vzpomněl, že vlastně pak budu psát koment, a co to všechno má asi jako představovat, Bambas? Zprvu to může vypadat na střet městského a vesnického světa, ale návštěvníci se na venkově začnou orientovat docela rychle. Možná mi to přišlo ve výsledku ze všeho nejvíce taková ironická oslava banálních věcí a obyčejného chlapského přátelství, které překonavá chladnější citové vztahy se ženami (když Petrova slečna ukazuje Petrovi nadšeně kočku, napomene ji a omluva ji, že je ještě mladá...tak si slečna si ve výsledku lépe pokecá s vesnickým bláznem, který Věru Křesadlovou osloví Věro.) Ale hlavně to pro mě byla velmi zábavná hříčka se skvělými trapno absurdními momenty jako když stará maminka, předváděla jak cvičívala (:D). Ale nejlepší je závěrečné statické čekaní, až naleze vaječňák do pusy....Dokonalý statický obraz. To jsou neděle! Na otázku jestli mám dát čtyři nebo pět si odpovídám: A dyť to máš jedno. Je pravda, že ten noční kamarádský rozhovor mi možná přišel trochu zdlouhavý. A dyť to máš jedno. ()
Ze začátku jsem měl dojem, že tento film nenabídne víc než klasický novovlnařský obrázek své doby, i když i to by mi stačilo. Brzy jsem ale poznal, že Intimní osvětlení má toho hodně co říci. Je to síla. Rozhodně to ovšem není žádná „sonda do venkovského života“, jak jsem se dočetl v některých komentářích. Stejně jako Homolkovi nejsou o českých „měšťácích“, není Osvětlení o českých „venkovanech“. Je to sonda do českého života vůbec, do soukromí, poodhalení intimity ze zcela specifického, objevného úhlu pohledu, se kterým nová vlna přišla. Je lhostejné, že tady jsou to lidé žijící na venkově. Ano, jakýsi obraz venkova se tu ukazuje, ovšem zcela na okraj díla – tím však geniálněji. Jsou to drobné momenty, dílčí obrázky, které vyvolávají nějaký dojem: slepice v garáži, starý dobrý pohřeb mezi lány, koňmo tažený valník, setkání tehdejší „cool“ slečny s obecním blbem. Nedovídáme se nic o vesnickém životě, tyto obrázky však náznakově hovoří ke svému tehdejšímu divákovi: venkov, to jsou přežívající staletí, která pomalu dohasínají v moderní době. (Současnost: rodinka celý život stavějící rodinný dům.) Je tu ostentativně ignorován komunistický obraz venkova zkolektivizovaného, který byl sice realitou, ale násilně vnucenou a jen na povrchu života. Těchto věcí „životního prostředí“ si film pozorně všímá (podobně jako české filmy Formanovy – nebo je to jen můj dojem, když nasávám atmosféru doby, kterou jsem sám nezažil?), ale nechává je na okraji toho, co chce vidět především: fatální trapnost naší všednosti (do níž jen prosakují zajímavé historie, srov. babička zamlada s cirkusem ve Francii), trapnost, v níž všedně končí úsilí o Věc (neustálé přerušování společného muzicírování se starým lékárníkem (mimochodem: i tato postava je zde jakýmsi poslem ze starých dobrých časů)). Trapnost, které se úzkostlivě držíme, protože se stydíme brát Věci vážně i naopak nebrat věci vážně. I to je však povrch filmu – jdeme-li pod něj, vidíme deziluzi života obou přátel ve vzájemné konfrontaci (Radek99 tady píše, že si závidí navzájem, což je trefné). Deziluzi – smíme-li ovšem u nich předpokládat nějakou původní „iluzi“: zřejmě ano, jak napovídá noční „útěk“, ale i Bambasovo neustálé upozorňování na objeveného "Jírovce". Celkový dojem: Geniální komice Homolkových se sice nevyrovná, ale o to tady nejde. Tady nejde o to, dostat diváka smíchy do kolen, ale přinutit ho ke smutnému smíchu nad sebou samým. Tak to vidím já. Výpověď filmu, zvládnutá mnohovrstevnatost, vtip, celkové provedení, kamera, (ne)herci: vše za pět hvězdiček. Pro mne navíc nádherná konzerva své doby v proudu staletí. A přípitek netekoucím vaječným koňakem všechno završuje. Po druhém zhlédnutí jen strručnou poznámku o něčen podstatném, očividném a přece prve nepovšimnutém: hudba. Není náhodou, že jde o hudebníky. Muzika je laitmotivem, živlem celého filmu. Proč? Co to je? To je člověka přesahující jeho dílo, tvorba, styk s věčností. To v konfrontaci s onou všední trapností, s níž je ona božská stránka člověka neoddělitelně srostlá. Společné muzicírování po obědě lze z tohoto hlediska vidět jako ústřední moment filmu: jestli tu skladbu nezahrají tihle čtyři chlapíci teď tady, tak prostě neexistuje. Muzika se však v celém filmu "ztělesňuje" v nejrůznějších formách a faktických určeních, která lze (náhodou?) shrnout pod nostalgické, tehdy ještě pamatované "co Čech, to muzikant". () (menej) (viac)
V poslední době začínám objevovat a zároveň přicházet na chut snímkům z 60. let! A tato prvotina a celovečerní debut Ivana Passera se řadí, k tomu nejlepšímu,co jsem měl doposud možnost shlédnout! Tímto svým počinem se mně Passer přesně trefil do noty a vkusu. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále se zde mimo jiné objevila bývalá manželka Miloše Formana Věra Křesadlová. Jedná se o příběh " obyčejných lidiček " na vesnici, kam přijíždí jako sólista na koncet amatérského orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika málo hodin jsou konfrontovány, osudy těchto dvou, kteří se setkávají po 10 letech! První z nich má kariéru, krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům,..... Řeklo by se obyčejný příběh, ale divákovi je předložen opravdu pozoruhodným způsobem. Ač je snímek na první pohled prošpikovaný trefnými hláškami, které by zasloužily vytesat do kamene( viz : jo Smetana, dědek jeden hluchej, ale slyšel! To já su vám měl jednou, v takovýmhle žitě, takovouhle holku. Vidíš, taky plakala, taky plakala. Jenomže tohle není žito, dědo! .... No a co :o) To já vám jednou skákal z prvního poschodí, ale žádná bavlna, ale beton! Já měl nohy celý krvavý!.... Cos to měl za boty? Boty byly dobrý, ale já je měl v ruce. Já jsem mluvil s panem doktorem Šimáčkem a ten říkal, že si vezme taky jeden :o) Na co? Dyť to máš jedno. Na to jsem ještě nepil. Tak na to! Takhle bych mohl pokračovat pořád dál ( viz scéna s rozdělováním kuřecích stehýnek :o) ), tak zároveň snímek poukazuje ( a tím se povyšuje nad ostatní snímky) i na závažné problémy! Viz nádherná symbolika ve scéně s přípitkem s vaječným koňakem nebo také o tom, že někdy musíme dozadu, ikdyž chceme dopředu ( viz scéna s dveřmi). Výborná režie Ivana Passera, propracovaný námět a scénář Papouška a opravdu nádherná a autentická kamera Ondříčka. Připočtěte si k tomu opravdu pozoruhodné herecké výkony a vyjde vám z toho nesmírně silný zážitek! Bez většího přemýšlení a s nesmínou radostí udílím snímku poctivých 5 *! ()
Soustředil-li se Passer ve vnějším zkoumání postavy nejprve na její tvář, která pro něj byla oknem do duše, Forman tvář od celku nikdy neodděloval; vlastně se ani do duše dívat nechtěl. Daleko víc než Passer hledal příběh v situacích pokud možno co nejobyčejnějších, banálních, nedramatických a teprve pak do něj vpravoval člověka. Passer napřed skrz tváře pronikal do figury, přilnul k ní a pod vlivem emoce mu začaly vyvstávat obrysy možného příběhu. Přestože nebyl schopen postavy zesměšňovat břitkou bezohledností, natož je urážet, ocitají se v situacích přinejmenším ztrapňujících, kdy se prozrazuje jejich špatná stránka, slabost či omezenost. Passer jim ani ve své laskavosti nic neusnadnil a nechal je napospas sobě samým. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (30)
- Brečícího malého chlapce donutili tvůrci k pláči celkem 4x, jednou totiž smímek pokazil prolétající MIG, jindy ho zas jeho dědeček uklidňovat ať nebrečí, že jsou to hodní strejdové. (hippyman)
- Při filmování nastávaly komplikace s malým domovním prostorem, ve kterém byly rozmístěny velké kamery. (sud)
- Režisér zvolil raději práci s neherci-hudebníky než s herci-nehudebníky. (hippyman)
Súvisiace novinky
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (viac)
Česká nová vlna opět boduje!
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (viac)
Reklama