Joeey

V jednom dílu z cyklu pořadů ČT Rozmarná léta českého filmu zazněla zajímavá poznámka, kterou vyslovil J. Dušek směrem k režiséru T. Vorlovi: "...už [po r. 1989; pozn. Joeey] je těžký někoho něčím vyprovokovat." Na tuto poznámku jsem si ne náhodou vzpomněl po zhlédnutí 3 sezón, které jsou sice pastvou pro oči (kostýmy, lokace aj.), ukázkou kvalitní filmařské práce i znamenitého herectví, ale nemůžu si pomoct - verše E. Bondyho, kterými je celý film protkán (či na nich dokonce postaven?), můj celkový dojem srážely. Coby diváka mě otravovaly. Není fér kvůli tomu jinak kvalitní film strhávat, ale myslím, že zahrnout subjektivní dojmy a nálady do hodnocení je u naprosté většiny celovečerních filmů na místě.

Dějově je to jako směs nějakého ztřeštěného animáku, přeplácaných Hvězdných válek a patetického Armageddonu. V Cameronových filmech byl zpravidla na prvním místě brilantní příběh, až po něm vynikala technická vybroušenost. Jelikož tady selhalo to první, nedostavil se u mě bohužel zájem sledovat (a nejspíše také ocenit) to druhé. Nezbývá mi, než doufat, že další film Jamese Camerona bude disponovat starým dobrým Cameronovským příběhem, díky němuž se budu moct rozplývat nad úžasnými filmovými triky. Naproti tomu doufám, že s Avatarem nepřišel nový trend, v němž bude HRANÝ FILM nahrazován jakousi podivnou hrano-animovanou trojrozměrnou show.

Poměrně vleklá a nevýrazná podívaná, která si hraje s vážným dějem, jeho podání se však mine účinkem.