Obsahy(1)
Jeden z významných snímků tzv. nové české vlny 60.let, který byl zařazen mezi desítku nejlepších domácích filmů všech dob. Celovečerní debut scénáristy a režiséra Ivana Passera je současně jeho jediným dlouhometrážním filmem, který natočil v tehdejším Československu. V této osobité smutné komedii se na malém městě po deseti letech setkávají dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na pohřbech...
Na námětu a scénáři s Passerem spolupracovali Jaroslav Papoušek a Václav Šašek. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále hrají mj. Věra Křesadlová a Jan Vostrčil (Černý Petr, Hoří,má panenko, Svatba jako řemen). V 70. a 80.letech musel tento snímek "odpočívat" v trezoru... Tento příběh obyčejných českých lidiček se odehrává na malém městě, kam přijíždí jako sólista na koncert amatérského symfonického orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika hodin jsou konfrontovány osudy těchto dvou konzervatoristů, kteří se setkávají po deseti letech. Jeden z nich má kariéru a krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům, pěstuje angrešt a vychovává děti. Řeklo by se o ničem, že? Nicméně je to biják s velkým B, který představuje jediný český snímek Ivana Passera, který později natočil mnoho velkých filmů v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (241)
Další film tzv nové vlny, alias "film o ničem". Neskutecne nadhodnocený, co je na nem tak perfektního? U filmu se sice několikrát zasmeji, ale zbytek je nuda. Typická Papouškovina. Jinak Věra Křesadlová je rajcovni, také bych se nebránil s ní mít dvojčata. ()
V podstate komorná dráma zachytávajúca krátku návštevu rodiny hudobníka Bambasa jeho spolužiakom, sa môže pýšiť dobrou produkciou a množstvom osamelých vtipných point avšak bez akéhokoľvek ťahu na bránu. Dej skutočne nie je ničím zaujímavý, ale spestrujú ho trpko smiešne scény ilustrujúce socialistickú realitu 60-tych rokov. "Jeden pohřeb = 200 cihel". Herci nie sú žiadne hviezdy a ich príspevok je takmer polo-amatérsky. Celkovo tak film vyznieva ako demoverzia "Vesnčky mé střediskové" s atmosférou "Ecce homo Homolka". 70% ()
Je to jak homolkovi a nebo takove to rado by naivni cosi o nicem hlavně že se tam hodně vrže a u toho se samo všichni hádaj. Takové ty důležitosti venkova, co jinde nikoho netankujou. ()
Já se na to budu muset asi ještě jednou a pořádně podívat. Né že by film byl nějak složitej, to vůbec ne, spíš já to občas nesledoval, věnoval se jiným věcem a určitě mi některý ty skvělý hlášky a scény utekly. Přesto, z toho co jsem viděl (to bude takovejch 85 - 90%), to na ty čtyři hvězdičky stačí a jsem zvědavej po druhym promítnutí. Fajn hlášky, pár scén se mi hrozně líbilo a celá ta atmosféra byla poklidná, nijak akční, příjemně úsměvná, za což jsem byl v tu chvíli, po filmech s Willisem, Stallonem apod., velice rád:) ()
Nádherný snímek. Komedie při které se smějete těm lidičkám, ale zároven vás něco nutí zamyslet se nad svým vlastním pos..... životem. Skvělé. ()
Viděno od poloviny ale plná palba a slibuji,že dokoukám ()
Tento skvostný snímek mi pomohl uvědomit si, že velká témata lze podat i zdánlivě banálními dialogy, a že často velké dialogy předávají banální témata. ()
nesporně v tom odborník vidí kvalitu,já vlastně nic z té nové mladé vlny let šedesátých nedokážu ocenit,nebaví mě to...teda až na Homolkovic... ()
Asi přesně nevím o co tam šlo, ale párkrát jsem se od srdce zasmál. Přišlo mi to tak krásně přirozené. ()
No, nevím. Asi jsem nebyl při sledování ve formě. Přišlo mi to dost rozvleklé, málo "akční", jakoby se nic nedělo. Ta scénka se slabomyslným Jardou se mi ale líbila... ()
„... starý je to, jednoduchý... ale má to koule!“ ()
Uvažoval jsem o trojce, ale závěrečná scéna s vaječným koňakem je prostě dokonalá! ()
Můžu si zgustnout? ()
"To jsou neděle" ... :-)) ()
Film o ničem a přesto naprosto geniální. Vesnická skoro-idyla, trochu smutná, ale spíš neskutečně groteskní. Kdo má rád Homolkovi, určitě nepohrdne Švehlovými. ()
Přesto, že jsem se chvílemi nudil, nakonec mi bylo vlastně líto, že to tak brzo končí. Některé scény jsou nezapomenutelné. ()
Další z perel Nové české vlny 60.tých let. Děj - spíše NEděj - je velmi jednoduchý. Svého spolužáka z konzervatoře (zvaného Bambas) - dnes ředitele hudební školy někde na venkově - navštíví jeho kolega, hráč na violoncello, se svojí přítelkyní (V. Křesadlová). A potom už se neděje vůbec nic, jenom se prolínají různá prostředí...garáž se slepicemi, zácpa na silnici kvůli pohřebnímu procesí, hřbitovní zeď, před nedostavěným domkem, za nedostavěným domkem, vedle nedostavěného domku, kuchyně atd....a různé situace a to ve smyslu, že se momentálně plká zrovna o něčem jiném. Passer např. oproti Formanovi není jízlivý, není to "sranda" za každou cenu, nepodbízí se, ale jenom ukazuje, upozorňuje a i hladí svojí člověčinou (chrápání Bambasovi ženy). Není to "action", není to "cool", je to pohlazení na duši naší přirozenosti, je to...Intimní osvětlení a to i díky panu Ondříčkovi. ()
"Děj" filmu se nedá popsat, to se musí vidět. O ničem, a přitom, kolikrát se člověk nudil už i u kratších a věhlasnějších snímků. Hrát v tom skuteční herci, tak se to nedá, ale takhle to byla vážně zábava. Panu lékárníkovi bych frknul Oskara, ani bych se nerozmýšlel. Ten byl vážně boží. Ideální film jako kulisa pro nějaký mejdánek, kde se servírují panáky okresní míry. ()
Prý drama. Hm a kde? Ten film byl o čem tak zásadním, že musel být restaurován? Zatím co u Hoří má panenko jsem se skvěle bavil, zde jsem stále přemýšlel, proč vůbec vznikl. ()