Evangelium sv. Matouše
Il vangelo secondo Matteo
L'Evangile selon St Matthieu
The Gospel According to Matthew
Réžia:
Pier Paolo PasoliniScenár:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Luis BacalovHrajú:
Enrique Irazoqui, Margherita Caruso, Susanna Pasolini, Marcello Morante, Mario Socrate, Alfonso Gatto, Luigi Barbini, Paola Tedesco, Rossana Di Rocco (viac)Obsahy(1)
Jeden z nejznámějších snímků Piera Paola Pasoliniho patří mezi nejvýznamnější filmová díla s biblickou novozákonní tematikou. Kontroverzní italský autor v něm použil striktně doslovné citace z Matoušova evangelia (byť některé části vypustil a jiné přesunul), ale při inscenování se vůbec neohlížel na historickou věrohodnost: celý snímek vznikl v autentických prostředích nejzaostalejšího jihoitalského kraje Basilicata a objevují se v něm ve stylizovaných kostýmech výhradně neherci (Ježíše ztvárnil španělský student, zestárlou Marii Pasoliniho matka, Jidáše hraje řidič náklaďáku). V době uvedení však snímek vyvolal rozruch nejen svým zpracováním, ale i faktem, že jej natočil marxisticky smýšlející homosexuál. Tvůrce tak vzbudil nedůvěru u ateistické části publika i v náboženských kruzích (kde však bylo dílo nakonec přijato). Pasolini byl znám jako odpůrce církve, avšak jeho (milovaná) matka byla oddanou katoličkou; dílo je navíc věnováno papeži Janu XXIII. Ten prosazoval mj. reformy uvnitř církve a dialog se socialistickými státy.
Pasoliniho pojetí nemá nic společného s výpravnými biblickými eposy, jež v padesátých a šedesátých letech produkovala hollywoodská studia. Navzdory tvůrcovým postojům však není ani kritikou či polemikou s jakýmkoli náboženským chápáním Krista. Pasolini neváhá inscenovat andělská zjevení či zázraky; interpretuje ovšem Ježíše jako mladého (vzezřením jemného a krásného) netrpělivého revolucionáře, jenž věnuje veškerou energii naplnění svého poslání a jemuž patří významné místo v duchovním vývoji lidstva. Proto se v dlouhých sekvencích objevuje doslovné znění Ježíšových kázání. Náboženské pojmy (Syn Boží, křest ohněm, království nebeské) zde mohou být dobře chápány i v přeneseném smyslu, jako metafory pojmů z marxistické filozofie (ideologický vůdce, revoluce, spravedlivé společenské zřízení). Pasoliniho dílo je však především jedinečnou filmovou básní, v níž klasická látka dostává nové rozměry díky nezvyklému, ale funkčnímu a mimořádně působivému hudebnímu komentáři (kromě klasických skladeb se objevuje i africká hudba) a díky filmařským postupům, inspirovaným neorealismem a cinéma vérité, zejména v dokumentárním zachycení rozmanitých lidských typů (každý protagonista je charakterizován zpravidla "pouze" výmluvným portrétem). Tvůrce přitom částečně odkazuje na zobrazení příslušných postav v italském výtvarném umění (Giotto, Donatello, Botticelli aj.).
Pasoliniho neorealistický styl jeho prvních děl je zjevný i v tomto filmu, natočeném s přísnou prostotou a čistotou historického koloritu. Pro režiséra nejsou prvořadé peripetie biblického syžetu či biblická podobenství, ale vroucí kázání prudkého, nesmiřitelného a odvážného Krista, který se jako osamělý "revolucionář" snaží vzbudit duch odporu v utlačené, ustrašené mase otroků, ale neuspěje. Starobylá Judea tu není zobrazená jako legenda; vyprahnutá země, ubohé chatrče pastýřů a kamenný palác ohromují svojí prvotní divokostí. Kristus je nad tento ubohý svět povznesen, je to člověk, přicházející v roztrhaném plášti a sandálech na zaprášených nohách napravit svět plný předsudků, krve a strachu. Použitím dokumentarizujícího stylu, dynamické ruční kamery, neherců (jeho přátelé, matka, rolníci, španělský student ekonomie v úlohe Krista) a současných oděvů ukazuje Pasolini Krista jako živou, skoro současnou postavu. V hudební rovině a obrazové kompozici cituje mýtus a přirovnáváním zpřítomňuje a mýtizuje "realitu". Pokouší se o vytvoření bezprostředního obrazu mravní krásy asketicky čistou černobílou tonalitou, zdůrazněnou znakovým použitím ticha, detailů tváří a linie krajiny.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (88)
Biblický životopis Evangelium sv. Matouše, se dnes všeobecně považuje za jeden z Pasoliniho nejhodnotnějších filmů. Nutno podotknout, že uznávaným a chváleným se stal až v průběhu času. V době vydání se na něj názory lišily, avšak zdaleka nejvíce ležel v žaludku církvi. Těžko říct, zda-li zástupcům církve více vadilo vykreslení Ježíše Krista, který zde vystupováním připomínal spíše dravého revolucionáře než pokorného kazatele, nebo skutečnost, že film natočil kovaný ateista, homosexuál a komunista v jedné osobě. Řekl bych, že obojí. Evangelium sv. Matouše dnes skutečně můžeme brát jako první vrchol na Pasoliniho klikaté filmařské cestě a dá se celkem s klidem doporučit i lidem, kteří jinak takovým filmům neholdují. Odvážné, poučné, skvěle zrežírované. ()
Vážení přátelé... Spolu se Zaffirelliho Ježíšem Nazaretským nejlepší zpracování Ježíšova příběhu - toto pravda více umělečtější... Mimochodem napadlo vás někoho spočítat kolik bylo ve skutečnosti let představiteli hlavní role? Že 33 tak jak bývá obvyklé? Nikoliv - je možné že opravdu pouhých 19 !?! ()
Ať do mě hrom uhodí, jestli si myslím, že ta kniha je ňák špatná. → Nerad bych se jen přiblížil k pokusu recenzovat Bibli. Evangelium ne-sv. Piera je fascinující záležitost a pronásleduje mě od raných studijních let, kdy nám jej prostřednictvím neoriginální VHS zvěstoval osvícený profesor ZSV. Pojetí Ježíše jako rebela nejen náboženského, ale i sociálního, vzezřením spíše démonického, jehož provázejí zjevení andělů jak vystřižených z časopisů pro sexuální minority, nelze odzívat. Anachronická výprava, soundtrack rozkročený mezi Bacha, Mozarta a ten nejčernější blues Blind Willieho Johnsona, nepokrytě italské reálie vytvářejí v úhlu Pasoliniho pohledu paradoxně nebesky čistou formu. Evangelium jednoho z nejúžasnějších pokusů vykoupit lidskou mizérii samozřejmě film redukuje na Ježíšovo best of, obnášející pouš, meeting s Janem Křtitelem, množení nejen ryb, ale i chleba. Nutnou kinematografickou redukci předlohy, která škemrá o přinejmenším o deseti-dílnou sérii v produkci HBO, povyšuje skutečnost, že radikál PPP bral Krista a jeho učení zjevně naprosto vážně, a že dokázal svému a věřím i současnému publiku tlumočit, že k tomu lze shledat vážné důvody. ()
Nezvyčajne zúrivé podanie Ježiša, ktorý je tu niečo ako nasratý revolucionár. Vo svojej dobe bol film zrejme niečím revolučným, niečím čo dokázalo vyvolať rozruch, dnes už podľa môjho názoru pôsobí značne zastarano a už nemá veľmi čim zaujať. Film je z veľkej časti len o suchopárnom recitovaní (príp. vykrikovaní) pasáźí biblie, je dosť nezáživný a strašne naťahovaný. Ak človek nemá aspoň základné znalosti biblie, príliš si neškrtne - nebude mať poňatia, kto je kto (s výnimkou pár postáv, ktoré sú oslovované menom). !Pochváliť môžem vizuálnu stránku, tie obrazové výjavy pôsobia niekedy ako čiernobiele umelecké fotografie. Podstatne horšie je to s hudbou, ktorá je akýmsi podivným mixom vybratým bez akéhokoľvek citu, takže sa do filmu príliš nehodí. Pokiaľ ešte hraje Bach, či Mozart, je to ešte celkom znesiteľné (aj keď ani táto hudba nie je veľmi zladená s obrazom), keď však začnú postupne hrať americké blues, ruské chorály, africké a brazílske rytmy, pôsobí to úplne nepatrične (pripadal som si ako v cirkuse). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Film je v prvé řadě těžká symbolika. Mnoho věcí je tam symbolických - už třeba jen ty úsměvy, to je celkem specifická charakteristika. Dále mě překvapila Pasoliniho přímočarost - odvykládat monolog (dialog) a střih, třeba scéna s pokušením Krista vůbec nepůsobila jako pokušení, jen takovej pokec. Někdy to ovšem fungovalo dobře, třeba Ježíšova kázání. Někdy mě rušila někdy až agresivní hudba, ale jinak dost specifický film, každopádně (co si budeme nalhávat) občas nudný. Jinak závěr je důkazem toho, že ukřižování na plátně může být velice silným zážitkem i bez hektolitrů krve. ()
Náboženstvo je ópium ľudstva, povedal vraj Marx a vynaliezol marxizmus - kyanid ľudstva. Ale musel prísť marxista Pasolini, aby natočil azda najlepšie filmové evanjelium. Divák vie, ako to dopadne, ale predsa sa ani na okamih nenudí. Predpokladám, že Pasolini nečítal Pána prsteňov, to by bola paráda, keby ho bol býval natočil on. ()
Pasoliniho filmy sú určite veľmi osobitou kategóriou. Toto dielko mi však bolo prezentované v škole ako filmová klasika, ako prelomové dielo. Videl som viacero filmov s biblickou tematikou, no takéto poňatie Evanjelia mi príde svojou výpravnosťou a preexponovanou dĺžkou veľmi striedme a nudné. Nehovorím to rád, ale pripomína mi videoprojekciu z filmov Slunce, seno ... : "Ó, Bóže ..." ()
„Pokud bych v té době žil a viděl a slyšel, co říká, za jeho smrt bych se postavil rovněž.“ Časy se nemění, jak tvrdí Dylan, nebo možná ano, jen někteří jedinci se zasekli před 2 000 lety, mno, i jejich může býti království nebeské. Pro ty, kteří se nechtějí vymezovat jen křesťanskou interpretací, bude četba literatury tzv. okultní možnou alternativou (ne) tušených rozměrů výkladu. (Ostatně jakákoliv církev více skrývá, nežli odhaluje. Ale pozor, pozor, kuřátka, toto vám budiž varováním nejvyšším! http://tvnoe.tbsystem.cz/index.php?cs/videoarchiv/kulaty-stul-2008-02-29-okultismus/quality/high) ()
Od Pasoliniho bych čekal víc, než jen otrocké převyprávění evangelia, čekal jsem nějakou provokaci, trošku originality, ale nic z toho se nekonalo..jinak je to film skvěle natočený, zajímavá kamera, krásné exteriéry a skvělý výkon "Ježíše". ()
Pre pohana príliš monotónne ()
Tie náboženské bláboly sa nedali počúvať. ()
Když znuděný Pasolini sáhl, při nuceném ubytování v hotelu během dopravního kolapsu, po hotelovém Novém zákonu, byl překvapen zde popsaným obrazem Ježíšovy osoby jaksi se míjejícím s jeho všeobecně podávaným obrazem religiózním. Evangelium sv. Matouše je ovocem tohoto rozporu. Ježíš tu naprosto nepůsobí oním jediným správným všelaskavým dojmem, ale sype svoje soudy s neúprosnou nekompromisností jako by střílel z kulometu. Zatímco ve filmu Son of God ztrápený Kaifáš hledá Ježíšovu smrt spíš z obav o průběh svátků a o bezpečnost obyvatel, v Pasoliniho ztvárnění dává Ježíš farizeům takovou čočku, že prakticky nemají jinou možnost než činit pokání, nebo se ho zbavit. Pasoliniho pojetí je tak mnohem blíž dojmu jaký Ježíš evidentně vzbuzoval v mnoha svých současnících (jeho následovníky nevyjímaje), a jaké je v evangeliích jasně patrné. A to dojmu buřiče, revolucionáře, svévolníka a narušitele hodnot. Takový Ježíš byl pro Pasoliniho jako marxistu rozhodně atraktivní, zatímco neskrývaná Pasoliniho homosexualita se postarala o to, aby se film stal problémem ještě dřív než se vůbec dostal do kin. Zpracování filmu, a pro diváka mé kategorie i jeho poživatelnost, je poznamenáno dobou, rozpočtem i autorovou oblibou v nehercích. Přiznám se, že shlédnout jej až do konce se postupně ukázalo, vzhledem k jeho délce, jako skutečná výzva. Pokud by přitom autor poněkud sestříhal významné pohledy a nevěnoval se např. detailnímu záběrovému představení každého člena Herodova třicetičlenného přepadového komanda, mohl být film minimálně o třetinu kratší. Co mě čeká, mi nicméně napověděla už první němá scéna: María zírá na Giuseppeho...Giuseppe zírá na Maríu...María si zírá na pupek...Giuseppe zírá Maríi na pupek...María je nešťastná, že je těhotná...Giuseppe je ještě neštastnější, že je María těhotná...Giuseppe se jde projít...María zírá za Giuseppem. (Intermezzo s andělem). Giuseppe se vrací a zírá na Maríu...María zírá na Giuseppeho...Giuseppe se usmívá a je šťastný, že je María těhotná...María se usmívá a je ještě šťastnější, že je těhotná. I přes takto pro mě trýznivou filmařinu však film obsahuje některé působivé, osobité a zajímavé scény (vraždění nemluvňat, Ježíšův soud). A ano, původní znění je zde rozhodně osvěžující, například když se mudrci z východu doptávají u Heroda, kde že se to narodil onen capo di Israel. Ačkoli jsem byl původně rozhodnut film pro jeho paleokvalitu nehodnotit, pro princip a ze sympatie mu o jednu hvězdu víc než Sanofgádovi střihnu. ()
Počítal jsem s tím, že se Pasoliniho filmové zpracování bude věrně držet textu Matoušova evangelia. Ale čekal jsem trošku větší míru interpretace mezi textem. Tu jsem částečně našel v krásně vykreslených obrazech Ježíše jako řečníka a v reakcích lidí na jeho projevy. Ty však byly hodně ztlumeny nehereckostí herců, kteří často spíše mluvili než aby se pouštěli do obvyklých gest (jako mytí rukou Piláta). ()
Velmi netradiční pojetí s ještě více netradiční (pro mě až příliš) hudbou. Takže nejdřív plusy, kterých bude přece jen méně - oceňuji, že se někdo do filmu s touto tématiou vůbec pustil. Též si vážím toho, že texty evangelia nebyly změněny, jak to mnohdy bývá. Na druhou stranu z místa na místo těkající kamera pro mě byla už trochu rušivá, nicméně zase byla zajímavá. Ale hlavně na filmu je příliš znát, že v něm hrají neherci. Pro mě byly herecké výkony do filmu silně nesedící prvek, zvlášť Ježíš - tvářící se celý film stejně - mě ke konci už poněkud drásal nervy. Nemluvě o tom, že zde je Ježíš vykreslen opravdu jako revolucionář stále něco vykřikující po ulicích. Nechci brát panu režisérovi představu o Ježíší, nicméně s tou mou se trochu minula. Přes dvě hodiny trvající stopáž je, myslím, zbytečná. ()
Je to jediné filmové zpracování evangelia, které je skutečně "evangelijní". Alespoň co jsem zatím kdy viděl. ()
Typická komunistická propaganda - vytrhat Ježíšovy výroky z kontextu a zkompilovat z nich film... . Ostatně, sektáři (např. Svědci Jehovovi) to dělají stejně ...... . Takže - Odpad ! . ()
Styl Cinema-Verite zaujal, rychle dialogy a pomale zabery tvari a krajin a podmaniva dynamicka hudba taktez...jen jeste resim dilema,jestli by muj nazor hodne ovlivnilo videt tento pocin kolorovany.... ()
Ne a ne a ne! Co na tom filmu ostatní vidí? Kristus je tu podáván jako buřič (dejme tomu), apoštolové jako skupinka mlčenlivých, slepě následujících (tady opravdu nechápu, jak tito "idoti" mohli šířit křesťanské učení), ale přitom je to natočen jako klasické film. zpracování evangelia, které se vám snaží vštípit do hlavy, jak je kristovo učení správné a krásné. A navíc scény zázraků tu v rámci celého filmu jsou "jen aby se neřeklo", takže v tom celém uspěchaném celku působí jaksi zbytečně. Osobně preferuji Scorseseho Poslední pokušení. ()
"Milujte své nepřátele a modlete se za ty kdo vás pronásledují..." "Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a zcelé své síly!..Miluj svého bližního jako sám sebe!" " Všichni kdo se chápou meče, mečem zajdou" Evangelium sv.Matouše je jeden z nejkrásnějšch filmů jaké jsem viděl. Marxista, ateista a odpůrce církve Paolini dokázal natočit úctyhodnější, spirtuálnější a mnohem hlubší film než fanatický katolík Mel Gibson (Utrpení Krista). ()
Mám velké pochybnosti o filmových zpracování evangelia (potažmo Bible) obecně, vpodstatě mi příjde že to nejde...tento film se, podle mě, přesto velmi povedl... ()
Súvisiace novinky
Martin Scorsese a další pokušení Krista?
Uznávaný režisér Martin Scorsese v předešlých dnech oslavil poměrně silný úspěch na festivalu v Cannes se svým nejnovějším snímkem Killers of the Flower Moon. 206 minut dlouhé epické dílo o tajemných… (viac)