Mr.Terible

Vítězný Freud vs poražený Jung. Mé srdce pláče ale bytostně obdivuji třetí Jařabův film.

Je to krásně hravá sonda do balkánské komiksové a alternativní kultury celkově, ale to jen na okraj. Hlavně je to záznam cesty po balkáně, kde mi ovšem uniklo, proč autoři cestu vykonali. Jestli jako propagaci komiksu Bosenský plackopes? Avšak to je jen moje doměnka.

Obdivuji Aronofského práci s obrazem, avšak režisér se nevyvaroval klišé zobrazení ženy jako sexuálního objektu. I když to nemusí být chyba - Nina se pokouší najít sebe samu, v čemž selhává. Ve výsledku se tak snaží uspokojit očekávání a přání šéfchoreografa Johna. Zobrazovaná rádobysubjektivita Niny tak nepochází z jejího nitra, ale ze strachu že zklame nejdřív Johnovo očekávání a teprve pak sebe sama (protože John jistě ví nejlíp jak zatancovat černou labuť, pche).

Příliš zašmodrchané na to, aby to bylo zábavné. P.S: Scéna na pohřbu je ovšem kouzelná.

Typický film, který se setkává s nepochopením i v rámci festivalového publika. Ve filmu jsem postřehl mimo jiné i několik narážek na Matrix (z počátku filmu). Což mě dovedlo k následné úvaze: Neo v Matrixu hledá odpovědi a posléze je odpojen z Matrixu do opravdového světa. Své odpovědi nalézá, a ty, které nenalézá, sám utváří. Stan po nehodě hledá svoji vlastní minulost, odpovědi na to, kdo byl on sám, co dělal, s kým se stýkal a s kým vedl milostný život. Vrací se, ale nic mu nedává smysl. Žádnou odpověď nenalézá, a tak utíká, ač sám neví kam. Fascinuje mě, že právě v ten moment film nabídne argument, že Stan umírá. Chápu tedy film jako pravý opak Matrixu - nikoliv procitnutí do reality, nýbrž její odřeknutí a spění k definitivnímu konci. P.S: Tetsuo, děkuji že jste ten film vybral na FFF. P.P.S: Ten Matrix je poněkud zvláštní v kontextu formálních narážek na německý (filmový) expresionismus, ale nemůžu si pomoct, já ho tam vidím (jak je v úvodní scéně nalíčená přítelkyně, scéna na chatu, a další ...)

Prý to má být moderní variace na knihu Jób. Jistěže jsou tu styčné body, ale po celou dobu filmu jsem si říkal, jaký má smysl ona modernizace. Pak přišel konec, kruh se uzavřel a najednou se ve filmu objeví to židovské (starozákonní) smýšlení. Když už všechno pominulo, Gopnik se nechal ukolébat a podlehl dlouho nabízenému pokušení. Starozákonní bůh své nejmilovanější ovečky těžce zkouší. A některé podlehnou ...

Zbytečně natahované a v druhé půlce je nadsázka upozaděna standardním komiksovým patosem. Navíc poslední akční scéna nedosahuje nápaditosti "vraždy v přímém přenosu" (která se odehraje s minimálním časovým odstupem od finále). Zabití hlavní záporné postavy připomíná klišé holywoodských komiksových filmů. S tímto syndromem se vyrovnali oba Nolanovi Batmani, ovšem které filmy jej následovali? Kick-Ass rozhodně ne a přitom se to u něj se přímo nabízí! Ale líbilo se mi to. Obzvlášť způsob, kterým si film dělá legraci z voyerismu mé generace.

Kafkovsky únavné.

Dá se namítnout, že film je příliš ukecaný, ale jak pravil Marigold ve svém komentáři, žánr (bajka / anim. film) ohnul hřbet před Andersonem a nadmíra dialogů v tomto případě nemrzí. Ukecanost je Andersonovým poznávacím nakem. Jako ostatní režisérovy počiny je i FMF založen hlavně na svéráznosti jednotlivých charakterů, což bajku oprošťuje od typické schematičnosti. Pořád mi tu ale chybí takové památné momenty, jako přepadení opuštěného hotelu ze Života pod vodou. V tomto ohledu předloha (a prostředí) film svazuje.

Pestrobarevná nuda. Víc netřeba dodávat.