Hadí plyn

Únavná road-movie, kde si hlavní nehrdina jako suvenýr z cizích krajů přiveze souložnici nevlastního bratra... Těžce postižené divadelními manýry (nejbolavější jsou zahledění do dálky) a ztracené samo v sobě (k tomu není třeba ani žádných symbolů, ani podobenství - ostatně většině z nich nedokáže film dát žádný konkrétní obsah, takže se tu 105% času jenom mlátí prázdná sláma a předstírá hluboké poselství - asi stejně jako ty viděné dálky...) Místy je to až dojemně komické, místy k uzoufání trapné... (08.10.2023)

Oceňuji snahu natočit tento poměrně psychologický a surrealistický příběh, ale vlastně se to moc nepovedlo. Nabízí se zde srovnávat s Coppolovou Apokalypsou, ale takové ambice tvůrci filmu ani neměli. Celkově se jedná o průměrný snímek,  který ani pořádně nic divákovi nepředal a neuměl ani zapůsobit svým vizuálem nebo nápaditostí. Na filmu musím zejména ocenit skvělou hudbu, která dodávala snímku napínavost, jež vlastně snímek do poslední chvíle měl, ale konec byl opravdu nepovedený a nezáživný. Celou dobu byla atmosféra mírně napínavá (k tomu napomohlo i střídání reality s představami a sny hlavního hrdiny), i když měl film pomalé tempo. Proto jsem čekala, že konec bude pro diváka taková pěst a bude kontrastovat se zbytkem filmu, ale v podstatě to na mě působilo strašně odfláknuté a prázdné. Snímek je plný filosofování a úvah, které ale občas působily hrozně otřepaně a ne tak hluboce. Herci podali dobré výkony i scénář nebyl úplně nejhorší, ale jsem si z filmu nic nevzala a jako celek to působilo trochu hekticky, i když symboliky ve filmu bylo dost a rozhodně po zhlédnutí je o čem diskutovat. (Finále Plzeň 2023) (29.09.2023)

Dobrý adaptační nápad - v detailech funkční, bohužel nedotažený. První polovina velmi promyšlená a dobrá, druhá o dost slabší - jakoby Jařab improvizoval v rámci toho, co si za málo peněz může dovolit - ve stylu: vyjeďme do divočiny a nějak už toho Conrada zkoulíme. Motiv s identitou bratrů ve společném šílenství a násilnické představy hrdiny působí spíš směšně (nemyslím si, že to téhle míry záměrně směšně). Škoda; Jařab má na víc. (01.08.2023)

57. KVIFF - Jediný český zářez, ke kterému jsem se letos ve Varech dostal a bohužel musím říct, že bych byl raději, když bych ho vynechal. Už režisér před začátkem filmu nabádal, abychom si film nechali po shlédnutí dva-tři dny rozležet v hlavě. Jenže, já reálně netuším, co bych si mohl v hlavě rozležet. Tohle totiž byla abstraktní šílenost nejhrubšího zrna. Po nejprve bych ale zvěčnil to pozitivní - tou je kamera, která je fantastická a ty maďarské bažiny ztvárňuje veskrze dobře. Jenže zbytek je koláž šíleností, které neberou konce. Sympaťák Stanislav Majer tu ze začátku skoro vůbec nemluví, divák zároveň vůbec netuší, co se děje. Najednou se ocitáme někde - těžko říct kde - kde si podle cedulí zdůvodníme, že jsme v Maďarsku. Asi. A tam se začnou dít šílenosti, které nemají logiku a opodstatnění. Dobře, můžeme mluvit o nějakém vykoupení po vzoru Apokalypsy jak je zmíněno v komentáři od Brennose, jenže celé je to tak nezáživné, nevtipné a nic neříkající, že snad každý se v tom bláznovství musí utápět. Omlouvám se. Je hezké, že tu máme tendenci točit něco zvláštního, ale musí to také za něco stát. (04.07.2023)

Před slavnostní projekcí filmu v Karlových Varech varoval režisér a scenárista David Jařab diváky v sále, ať hodnocení nechají den, dva nebo tři uležet. Že se jedná o komedii, která je ale trochu divná. Komedie je spíš fakt, že tahle věc dostala příspěvky z fondů a půjde do kin pod hlavičkou našeho největšího distributora. Ale hlavně, že se v ní zmiňovalo š*kání, asi aby byl film patřičně syrový. Těžká bída. (30.07.2023)