Mr.Terible

Chápal bych to jako videoklip, kdyby to tak mělo deset minut. Jenže film trvá minut 70 a na takové ploše se myšlenka velmi snadno rozmělní, což je případ i Electormy.

Pár velmi zábavných nápadů se utápí v nevkusu a režijní bezradnosti.

Jako dítě jsem vždycky přemýšlel, jak krajina na obraze asi pokračuje. Vida, nebyl jsem sám.

O Bondym bez Bondyho. To je asi největší kámen úrazu celého filmu.

Je to zajímavý protipól vůči Bartovu Na půdě. Zatímco Jiří Barta vytváří svět hraček fungující na určitých principech a nápodobách světa skutečného, tito dva Belgičani vytvořili svět, kde je možný jakýkoliv nonsens. A přitom oba filmy vycházejí z principu dětské hry. Taky by se dalo říct, že Na půdě navazuje na principy českého poetismu, zatímco Panika v městečku je čistou dadaistickou negací.

Minimálně to funguje jako dialog mezi Tarkovského pojetí přírody (nebezpečná, ale krásná, pravdivá a nezkažená - Stalker) a Trierovým (příroda není nevinná, je krutá a přitom lhostejná, přičemž její principy v rámci lidské civilizace nejsou akceptovatelné). Ale ono to funguje i v jiných rovinách výkladu.

Povídkový loutkový film o lidské osamělosti. Na oživení Trnkovské tradice vážného celovečerního loutkového filmu se závažným tématem jsem čekal roky!

Na letošním Anifestu (2009) Jiří Kubíček objasnil genezi tohoto filmu. Na začátku byla nepoužitá, cenzurou zamítnutá scéna z Koutského předchozího filmu Katastrofy - jedná se právě o souboj dvou obrů. Protože Koutskému bylo líto oné scény, vymyslel tedy rámec příběhu, který by bolševické cenzuře nevadil, a do něj o nu scénu zasadil. Sice nechápu, jak někdo mohl v souboji dvou obrů spatřovat rivalitu USA a SSSR, ale známe přeci i jiné cenzurní zásahy té doby, že ?

Ne a ne a ne! Co na tom filmu ostatní vidí? Kristus je tu podáván jako buřič (dejme tomu), apoštolové jako skupinka mlčenlivých, slepě následujících (tady opravdu nechápu, jak tito "idoti" mohli šířit křesťanské učení), ale přitom je to natočen jako klasické film. zpracování evangelia, které se vám snaží vštípit do hlavy, jak je kristovo učení správné a krásné. A navíc scény zázraků tu v rámci celého filmu jsou "jen aby se neřeklo", takže v tom celém uspěchaném celku působí jaksi zbytečně. Osobně preferuji Scorseseho Poslední pokušení.

Já si nemyslím, že by Gasparovich chtěl o něčem vypovídat. Cítím v tom jen určitý dojem smutku, nostalgie, které se střídají s násilnickým sarkasmem. Ale je to sugestivní prožitek.