Mr.Terible

Apokalypsa viděná v jiném měřítku, než bývá zvykem, vypadá sice výtvarně hezky, ale jinak se nevymyká zažitým schématům (ať už je to scénář, režie, hudba).

Jedna z adaptací, které vystihují podstatu Hrabolových knih. Je to vlastně hrdinský antiepos popisující druh mentality, která je, bohužel, nám čechům blízká. A to si to dost často ani neuvědomujeme.

Úchvatný film. Pojednává o dobru, které se zrodí ze semeniště zkaženosti, přičemž dobro se zde dlouhou dobu jeví jako přitěžující okolnost. Obzvláště poté, co protagonista Angel zemře. Tato událost diváka přiměje, aby si položil otázku: Je to vůbec spravedlivé? Ale příběh filmu pokračuje dál... Jistěže je to příběh naivní, ale v kombinaci s Plymptonovým smyslem pro humor a nadsázku dostává nevídaný emocionální náboj. Banální symbolika filmu neškodí, naopak zapadá do atmosféry amerického maloměsta v neurčité době. Na filmu také obdivuji odvahu vyprávět pouze obrazem. U dlouhometrážního animovaného filmu to není obvyklé. P.S: Hafranův komentář je mnohem výstižnější. Dokáže na malém prostoru vyjádřit podstatu filmu, zatímco já chodím kolem horké kaše a přitom ještě spoileruji. Bravo Hafrane!

Vypadá to, že po Prokletí Králíkodlaka dělá Nicku Parkovi problém vejít se zpět do krátké metráže. Při sledování jsem si chvílemi říkal, že scénář je až příliš napěchovaný dějem (a detaily), na druhou stranu se musím přiznat, že mi to nijak zvlášť nevadilo. Jen během závěrečné scény jsem si říkal, že jí chybí lehkost jednoduchého(ač nadmíru absurdního) finále Nesprávných kalhot. Při sledování jsem se však bavil a od Wallace a Gromita víc chtít nemůžu. Je to takový inteligentní, animovaný mainstream.

Ve své podstatě je film jen romancí, ale zároveň výbornou studií destruktivního vztahu. Ona si jej nabrnkne, aby vypadala zajímavě ve společnosti, udržuje si však od něj odstup, protože jej považuje za pouhé povyražení, ale nic víc. Jenže generál je typ romanticky rozervané postavy a nechce být hraběnčinou hračkou, chce opravdový vztah bez přetvářek. Člověk by se až divil, jak romantický námět lze z předlohy "realisty" Balzaca vytěžit. Postava generála de Montriveau je typickým zástupcem vášní zmítaného jedince, vévodkyně oproti němu zastupuje urozenou dámu, která upřednostňuje společenský kredit před citem. Najít si milence je pro ni společensky únosné, oddat se mu už však ne. Jistěže takovýchto příběhů je v literatuře i kinematografii na tucty, ovšem přiznejme si, kolik z nich jde opravdu do hloubky? Kolik z nich přesně sleduje rozklad vztahu až do trpkého konce? Většina filmových romancí ulpívá na povrchu a ve výsledku nejde o nic jiného, než kdo s kým spí. Rivette však ukazuje, co se děje v duši každého člověka, a to na jeho filmech oceňuji.

Zkuste se zamyslet, proč jsou loutky ztvárněny lidmi, proč nikdo netahá za nitky, aby je uvedl do pohybu a proč v scéně vraždění prýská z loutky krev. Tento film hraje s divákem hru a je jen na divákovi, jestli tu hru pochopí a jak ji interpretuje.

Začátek bych charakterizoval jako "americký sen", následně divák obdrží "facku" v podbě scény nalezení uříznutého ucha. Film Jakoby křičel: Probuď se! Tohle je realita!" Pravda, realita trochu Lynchovsky vyumělkovaná, ale stále uvěřitelná. Zbytek filmu jde už jen hlouběji. A pak na závěr, když události odezní vypadá to, že se vše vrací do starých kolejí. Vážně? Když na konci Sandy říká Jeffreymu: "Podívej, vrátili se k nám drozdi," všimněte si, že ten drozd je vycpaný. Je to jen Iluze.