Canterburské povídky
I racconti di Canterbury
Les Contes de Canterbury
The Canterbury Tales
Réžia:
Pier Paolo PasoliniScenár:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Hugh Griffith, Ninetto Davoli, Franco Citti, Robin Askwith, Francis De Wolff, Pier Paolo Pasolini, Josephine Chaplin, Vernon Dobtcheff, Laura Betti (viac)Obsahy(1)
Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru Dekameron (1970), třetí částí byl snímek Kytice z tisíce a jedné noci (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film Saló aneb 120 dnů Sodomy, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (80)
Přijmete-li "jazyk", kterým Pasolini tyto povídky vypráví, královsky se pobavíte. Nejedná se o nic mravokárného, jde spíše o zábavné skeče osazené lehkou erotikou. ()
Druhý diel Pasoliniho trilógie života, tvorí rovnako ako v Dekamerone súbor príbehov v príbehu. Príbehov, ktoré sú plné ľudskej chamtivosti, otvorených sexuálnych scén a túžob, klamstva a výsmechu, pekelných výjavov a fekálií a v rovnakej miere aj plné vtipu a lásky. Pasolini si neberie servítky pred ústa a z neskutočnou radosťou a z poriadnou hyperbolizáciou paroduje všetko čo mu príde pod ruku. Či už sú to milenci, mnísi alebo bratia. Každý zradí niekoho. Každému ide len o svoje vlastné šťastie, ktoré ale nikdy nie je schopný dosiahnuť, práve kvôli ostatným ľudom, ktorý po tom svojom osobnom šťastí prahnú rovnako náruživo ako jednotlivý hrdinovia poviedkových epizód. Všetko to tvorí ďalší nezvyčajný kaleidoskop príbehov, ktoré slúžia jednak na pobavenie, jednak na zamyslenie a jednak na to aby sme mali pred čím odvrátiť zrak. Nie je to dejovo vyzrelé ako Dekameron, ale rozhodne je to film, ktorý tvorí veľmi zvláštny prestup medzi prvým a tretím dielom trilógie života. A rovnako ako v Dekamerone aj tu vystupuje Pasolini ako pozorovateľ, rozprávač a ako jedna z hlavných postav. Film končí nostalgicky prenesenou vetou: Tu končia Canterburské poviedky, rozprávané pre radosť z rozprávania. Amen. A tak by sme k tomuto filmu mali aj pristupovať. Buď si to rozprávanie užiť, ale byť vďačný za to že to konečne po hodine aj pol skončilo. Ale to je už na vás. ()
Hlavní cena Zlatý medvěd na MFF Berlín 1972 ()
Bylo to jako představení, na které bych už víckrát nešla. Ne proto, že bych byla puritánka, a vadil by mi pohled na nahé mužské/ ženské pozadí/ popředí, ale protože to byla nuda. ()
A tak skončily se povídky Canterburské, vyprávěné jen pro radost z vyprávění a pro nic jiného. Povídky vskutku nebyly moudré, některé dokonce až s demencí hraničily, a pohříchu ani zábavné nikoli. Nejlépe dají se slovem ,,zbytečné" popsati, neboť ničím člověka obohatiti nemohou, jakož ani moudrou myšlénkou či dobrým vtipem nikolivěk. Bratr Pasolini měl pokusů o hodnotné umění zanechati a místo toho nějaký vpravdě zběsilý pornofilm natočiti. Amen ()
Metoda stejná jako u Dekameronu, ale provedení slabší. Hlavně ale docela nuda. ()
směsice nechápavého údivu s nízkou hladinou zájmu a mírného znechucení - takovýdle cocktail moc nemusim. ()
Pier Paolo Pasolini pro film zvolil zajímavou stylizaci, kdy místy máte pocit, že by to mohla být i nějaká rozpustilá shakespearovská komedie, i když na to snímek rozhodně nemá dostatečné literární kvality. Je to trochu odvážné, kontroverzní spíše ne, ale dějově je to pro mě nesmírně nudné a nebavilo mě se na film koukat. ()
Trilogie života. 1) Filmy v rámci Trilogie života Dekameron (1971), Canterburské povídky (1972) a Kytice z tisíce a jedné noci (1974) mají mnoho společných znaků._____ 2) Vždy jde o krátké povídky z běžného života._____ 3) Povídky jsou vyprávěny podivným zkráceným způsobem, který hned v první větě dialogu obsáhne mnohdy celou zápletku. To jsem skousával velmi těžko._____ 4) I když se odehrávají v různých prostředích, dialogy mají vždycky zvukomalebnost italštiny, a to i v případě, že má jít o Angličany či Araby. Italský temperament je stále přítomný._____ 5) Vždy je přítomna erotika (i tam, kde o ni primárně nejde, inu Passolini)._____ 6) Mezi herci je spousta pěkných mladých kluků. Vidíme je přitažlivě oblečené, mnohdy nahé včetně jejich nářadíčka._____ 7) Herci nejsou kosmeticky stylizovaní - často mají mizerné zuby či špatnou pleť._____ 8) Herci jsou převážně naturščici._____ 9) Všude prezentuje režisér homosexualitu jako zcela běžnou a častou součást sexuálního života. Filmy ale nejsou o homosexuálech._____ 10) Realisticky působící prostředí umocňuje divácký dojem._____ 11) Filmy působí (dnes jen lehce) skandálně a setkaly se s rozporným přijetím. Někde byly nějakou dobu censurovány či zcela zakázány._____ 12) O všech filmech najdete kvalitní informace na italské Wikipedii._____ 13) Z Canterburských povídek Geoffreyho Chaucera, vyprávění pro radost z vyprávění, uvidíme 8 (z 24) povídek a 5 meziher._____ 14) Co dodat? Hey Satan! Lift up your tail and show us where you keep the friars in hell! ()
Tento film mám velmi rád. Jednak je skvělé jeho výtvarné zpracování, kostýmy i vizáž herců jako by vypadly z plátna P. Brughela, jednak si myslím, že dobře vystihuje středověké pojetí umění. Nízký i vysoký styl se v povídkách leckdy mísí (mytické obrazy zahrady jako edenu, na druhé straně pak různé formy tělního vylučování) a vytváří tak téměř klasickou středověkou frašku. Je známo, že středověké světské drama bylo místy velmi vulgární - a Pasoliniho styl s touto skutečností přímo pracuje. Povídku, kde se naráží na Chaplina, vnímám jako výsměch americké kultuře. Na závěr chci říct, že mně ty vtípky, spojené (většinou) se situací, kdy se chce někdo s někým vyspat, přijdou dost vtipné, zvláště pokud jsou založeny na teologické vzdělaností, jako je tomu v povídce u studenta. ()
V tomto filmu mě absolutně nic nezaujalo, bylo to natočeno dost nezáživně. V Dekameronu bylo aspoň něco, ale tady vůbec nic. Snad jen ten nápad, kde má ďábel frátery. Ovšem zobrazení tohoto faktu už bylo vyloženě stupidní. Moc nechápu, co na těchto jeho filmech vidí různé poroty. Řekl bych, že Trilogií života docela odrazuje lidi, aby si přečeli knihy, které mu byly inspirací. ()
Pasoliniho sexualne chutky zase dostali priestor : 20 % ()
Už Dekameron mě moc nebavil. Hm.....Pro někoho soda pro mě opět nuda a asi poslední setkání s Pasolinim. ()
Pasoliniho míti rád, nutné prasákem se stát. Jinak to nevidím. Tyhle povídky o ničem jsou jen snůškou keců za účelem různých sexuálních či fekálních radovánek. Jistě, najdou se i světlá místa (např. příběh o třech bratrech a nalezeném pokladu) a dobré myšlenky (potrestání nevěry), ale to vše je převýšeno velkou sprostotou. ()
Vše, co skýtá a neskrývá styk. Adamové, Adamové a Evy. Fraškovitý Erotikon, jarmareční "nomádi." Žádný celibát, když není proč se kát. A už se ladí. Bez klíče. Excentrický kýč očistce. Babylonský bič na chtíč. Pouta na choutky. ()
Pět hvězdiček za výkon Hugha Griffitha. Mínus dvě za roli Ninetta Davoliho. Co měl dělat Chaplin ve středověké Anglii jsem vážně nepochopil. Mistr Pasolini tak úplně pohřbil pracně budovanou atmosféru. Malé plus za peklo v závěru filmu. ()
dvě hodiny nudy, kde se buď řve nebo souloží a pár nahejch ptáků to nezachrání... pasoliniho jenom s ibuprofenem... ()
"Dílo" balancující na hraně vkus/nevkus. Jestliže u Dekameronu jsem nad některými nechutnostmi přivíral oči, tady bych měl asi oči dost často zavřené. Sice se nerad dostávám do pozice jakéhosi moralisty, ale tohle se mi už zdálo moc, ačkoliv na Pasoliniho je to jen průměr. ()
Jednotlivé poviedky sú celkom dobré, ale celkovo na mňa ten film pôsobil lacno a bez nejakej iskry a filmového nápadu. Prišlo mi to porovnateľné s nejakými nemeckými erotickými filmami z 70tych rokov. ()
Upraveno v dubnu 2021. Canterburské povídky, dílo Geoffreye Chaucera, patří mezi základní elementy anglické kultury, jsou inspirovány Dekameronem a odráží v sobě ty vůně a chutě středověkého života anglického i morální rozervanost křesťanských ideálů v přízemnosti i pudovosti reality života. Není div, že po Dekameronu si zvolil Pier Paolo Pasolini právě Canterburské povídky k uvolnění satirického pobavení. St. John's College v Cambridgi, starobylé tržní městečko Chipping Campden, hrázděná budova Guildhall v Lavenhamu, tudorovský palác Layer Marney Tower, středověké opatství Sv Osytha, benediktinské opatství Battle Abbey, větrný mlýn Johna Webba a Rolvenden, či středověká hospůdka George Inn v Norton St Philip, Pasolini vybral jedinečné kulisy živoucího tepotu středověku a jeho morálky, kameraman Tonino Delli Colli v rozverném rytmu tancuje, zpívá, obcuje s výjevy uprostřed celé gotické i pseudogotické monumentality. Hudební doprovod stvořil z britské lidové písně a v souvislosti s příběhy jsou škádlivou nezbedností, morálka křesťanské zbožnosti je celá svlečena donaha, lidský život je přitahován Érotem a vylekán Thanatem, často se vyznačuje lakotou, hamižností a zradou, Pasolini baví sebe, ale i diváky filmu, je hravý, drzý, živočišný a ušlechtilý. Mezi hlavní protagonisty osmi po krásách života žíznivých Canterburských povídek patří: zámožný, starý a po mladé nevěstě divý Sir January (vynikající Hugh Griffith), starcova vyvolená, mladá, atraktivní nevěsta May (rozkošná Josephine Chaplin), vydírající inkvizici natěšeně pozorující ďábel (dobrý Franco Citti), neposedný tulák k Chaplinově poctě Perkin (příjemný Ninetto Davoli), nadržený a velmi vynalézavý student Nicholas (příjemný Dan Thomas), Nicholasův objekt touhy a tesařova ženuška Alison (zajímavá Jenny Runacre), na muže náročná ženština z Bathu (dobrá Laura Betti), lehkomyslní i nadržení studentíci Alan (Patrick Duffett) a John (Eamann Howell), či chamtivý páter posledního pomazání (příjemný John Francis Lane), Z dalších rolí: úplatná, vydírající ruka církevního zákona (Daniele Buckler), vykutálený čtyřlístek v neřesti, bratrství i zradě Rufus (Robin Askwith), Jack (Martin Whelar), Johnny (John McLaren) a Dick (Edward Monteith), tichý spisovatel příběhů Geoffrey Chaucer (sám režisér Pier Paolo Pasolini), Mayin milenec Damian (Oscar Fochetti), jásavě hraví bůžci Pluto (Giuseppe Arrigio) a Persefona (Elisabetta Genovese), studentem napálený tesař (Michael Balfour), neúspěšný Alisonin svůdce Absalom (Peter Cain), do manželství vehnaný plachý Jenkin (Tom Baker), vychytralý mlynář Simkin (Tiziano Longo), jeho manželka (Eileen King), či mlynářova dceruška Molly (Heather Johnson). Film Canterburské povídky je zábavou, satirizující, lehkou, škádlivou, prahnoucí po životě. Pasolini vykouzlil pozemský ráj i peklo středověku, život v jeho teskných i toužebných tónech a skutečný stav morálky bez zbytečné přetvářky. Nakonec peklo je určeno především křesťanským duchovním. Příjemná, a také smyslnější, zábava o lidské přirozenosti. Pasolini nemusí ideologické postoje pracně hledat, sami se ve stopách morálky nabízejí. () (menej) (viac)