Canterburské povídky
I racconti di Canterbury
Les Contes de Canterbury
The Canterbury Tales
Réžia:
Pier Paolo PasoliniScenár:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Hugh Griffith, Ninetto Davoli, Franco Citti, Robin Askwith, Francis De Wolff, Pier Paolo Pasolini, Josephine Chaplin, Vernon Dobtcheff, Laura Betti (viac)Obsahy(1)
Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru Dekameron (1970), třetí částí byl snímek Kytice z tisíce a jedné noci (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film Saló aneb 120 dnů Sodomy, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (80)
Opravdu odvážné zpracování. Člověk se ostýchá pomyslet, natož činit. Povídky jsou pro mě důkazem, že zvrácenost v nich zobrazená je pojímána jako něco naprosto přirozeného a lidského, čehož si cením. Není nad normalitu. Protože většina zobrazeného je v současné době tabu, tím víc mě to utvrzuje v tom, že zvědavého diváka to plně uspokojí či sexuálně nabudí. Ale ti škaredí lidé to můžou pokazit, větší šeredy jsem dlouho neviděla. Domnívám se také, že každá povídka má člověka něčemu naučit a v něčem poučit. Což bylo úmyslem autora literární předlohy. ()
Pasoliniho bezduchá sexistická exhibícia, ktorá mi skôr než celovečerný film, pripomínala dlhý amatérsky hudobný videoklip bez hlavy a päty. ()
Zlatý Medvěd ()
Nehezký film... až to není hezké. 35% ()
Dekameron se mi líbil mnohem víc. Humor tady sice je, ale není to ono. Není ho za prvé nijak moc a za další když už je, tak není zrovna extra směšnej. Jako obvykle u Pasoliniho neherci dodávají osobitost, přestože většinou spíš text odříkají a nezahrají ani na nervy. Co se mi ale opravdu líbilo byly povídky od Chaucera. Tedy jistě ne všechny, ale je krása sledovat, že se lidi nezměnili, že jsou to pořád stejný hovada. Nejlepší povídka je jistojistě ta o dvou výběrčích daní, přestože je oproti verzi, kterou znám já, ořezaná a pozměněná. Ani jsem vlastně nevěděl, že původně pochází od Chaucera. A nejsatiričtější povídka je zaručeně o tom, jak se boháčovi a chudákovi měří pokaždý jinak. Některý další mi ale přišly nedokončený a asi tak třetinu jsem nepochopil, o co v nich šlo. Ale jinak je to jeden z nejlepších pohledů na středověk a taky zajímavá vize pekla. Nejvíc mě zaujala smrt tří přátel. Jeden bodnut do zad ostatními, další dodýchal ve vlastních sračkách a poslední ve svých zvratcích. Pasolini si prostě na nic nehraje a kašle na kohokoliv, kdo by chtěl kritizovat, že tohle je už přece trochu moc. Dělá to po svým, a to mám na lidech rád. Konvence pro něj neplatí. Je ho škoda. ()
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Další velice dobrý Pasolini, s množstvím humoru, který asi každý nezkousne. Když sem film viděl kdysi dávno poprvé, připadal mi jako nudná volovina ze středověku. Teď, když už sem viděl několik Pasoliniho filmů a zvykl si na jeho způsob podání, se mi to líbilo mnohem víc. 70%......zajímavý komentář: Silas ()
Variácie na zábavné ľudové povedačky a mravoučné bájky inšpirované Chaucerom v nezameniteľnom pasoliniovskom podaní, plnom brutálneho humoru, nahoty, čudesných kreatúr a pitvorivých tvárí. Oslava ľudskej prirodzenosti od spontánnej erotiky cez grotesku vyvedená v dúhovom kolorite, kedy úsmev na tvári z času na čas zamrzne poukázaním na príšernosti, ktoré je najrozumnejší z tvorov kvôli libidu a chamtivosti schopný vykonať svojmu blížnemu. A ak chcete vedieť kde v pekle končia mnísi, neprepásnite famózny záver ! ()
Nesnáším ty dva Pasoliniho dvorní herce. Franca Cittiho, který hrál třeba Accatoneho nebo Oidipa, ještě jakž takž snesu, ale kudrnáč Ninetto Davoli ve mně takřka vyvolává zvracecí reflex. Jeho grimasy a projev strhávají z mého pohledu každý Pierův film, i přesto, že roli "Charlieho Chaplina" v Canterburských povídkách zvládl na své poměry až překvapivě dobře (ale ta jeho operní árie tam snad být nemusela, ne?). Canterburky jsou asi o něco málo slabší než Decameron, ale vidím to hlavně v menší kadenci eroticky nabitých scén, které Pasolini uměl docela vtipně a nápaditě. Snímek má dle mého dva vrcholy. Jedním z nich je poprava homosexuála, ve které sám Pasolini nabízí koblihy jako na zápase amerického fotbalu. Druhým ( a nepochybně větším) je pak samotný závěr v pekle, který mi nejenom pocuchal svědomím, zda jsou 2 hvězdy dost, ale zároveň i bránicí a to věru sympatickým způsobem (mniši!). Škoda, že mi režisérův styl vůbec nesedí. Z jeho kamery, střihu, zmatené formy a především herců mám často pocit, že by něco takového byl schopen vytvořit kdekdo, jen s tím rozdílem, že homosexuální marxista má k cenám kritiků o něco blíže. ()
Pamatuju se, že jsem z kina vylezl docela zklamaný (byl to můj první Pasoliniho film a čekal jsem nějaké opravdu zlé zlo), přestože jsem se během filmu dobře bavil. Teď, s odstupem času, můžu ale říct, že jsem se jen k několika málo filmům myšlenkami vracel tolikrát, jako k tomuto a tak dlouho po jeho shlédnutí. ()
Klasika jménem Pasolini. ()
Můj další Pasolini - tentokráte ve středověku. Té erotiky tam mohlo být méně a ostatních nechutností (zvracení, kálení, prdění atd . taktéž) ale jinak zpracování pár povídek mi sedlo. Velmi se mi líbila povídka s ďáblem s Francem Cittim. * * * ()
Pro člověka, který si už pár Pasoliniho filmů zprvu protrpěl a prokousal se k jeho osobitému stylu, je to takový pěkný film, místy dost sexuálně otevřený (ale ne zas zhnusující), pro pozorného diváka odkazující i k Shakespearovi či Chaplinovi. Nedokážu přesně definovat, co se mi tolik líbilo - snad ty divné obličeje a škleby, které jsem dříve nenáviděl, snad bizarní humor, jimž je snímek prosycený, a určitě i ta sexualita. Svébytné umění, kterémuž je třeba přijít na chuť několika filmy, které vás otráví. ()
Vkusně nevkusné - mé další setkání s mistrem Pasolinim, plné drsně-groteskního sexuálního humoru. Nu přihlédnu-li k roku vzniku, musela to být prvoplánovitá bomba. Bomba také je ta příšerná angličtina a úchylné obličeje herců. A taktéž se ztotožňuji s názorem Blocka - tohle mi hodně moc náhanělo na mysl Monty Pythony, Pasolini je však větší dekadent a ukáže a vyřkne téměř všechno. ()
Místy je ten humor dosti svízelné vnímat jako humor, vypouštění větrů někomu do obličeje mi nepřijde nikterak vtipné, obzvláště když se tento vtípek ze čtvrté cenové opakuje. Některé povídky byly celkem zábavné, jiné nudné k ukousání. Parodie Chaplina byla vyloženě na ránu. ()
Pokiaľ sa budete na TO pozerať od začiatku ako na taký malý Pasoliniho vtip, môžete sa dobre zabaviť. Nie zakaždým, občas budete zhnusení, ale aj to je súčasť onoho humoru. Ale pozor, nie je to vtip neškodný, to ani náhodou, taká cirkev dostane naložené podstatne viac, ako v nejakom Da Vinciho kóde, proti ktorému protestovala. Konšpirační teoretici môžu vymýšľať teórie o jeho smrti. Najviac potešila a pobavila poviedka s "Chaplinom", i keď nebola dostatočne vypointovaná. Mimochodom poviedky sa Vám budú páčiť asi práve na základe ich poínt. Pasolini si nedával servítku pred kameru a musím konštatovať, že aj ja som do istej miery konzervatívny a nie všetko potrebujem na plátne vidieť. ()
Canterburské povídky by byly bývaly byly hrozně super film, kdyby byly bývaly neobsahovaly jeden malinkatý problém. Úplně všechny povídky jsou extrémně nudné a maximálně kreténské. Není tu ani troška drama, vůbec žádná legrace a romantiku snad ani nikdo nečekal, i když to žánrové zařazení slibuje. Místo toho je tu však nezanedbatelná porcička 109 minut sraček. V závěru lze slovo "sraček" brát doslovně. Dekameron byl fajn, ale tohle je opravdu hovno toho nejřidšího charakteru a nejodpornějšího zápachu. Takové to, které z vás vypadne, když sníte něco opravdu hnusného a zapijete to litrem vodky. Neznám životní dílo Geoffrey Chaucera, neboť jsem maximálně zaslechl jeho jméno. Usuzuji však, že se jednalo o pořádného retarda. Tento film je také úplně prvním filmem, u kterého se mi nezamlouvala hudba největšího borce skladatele - Ennio Morriconeho. Dost možná taky proto, že jsem skoro žádnou hudbu neslyšel. Opravdu sračka monstrózních rozměrů. Tuhle hovadinu bych doporučil pouze svým nepřátelům, kdybych o nějakých věděl. ()
Stále blbina, i když trochu koukatelnější než Dekameron. I na herce se po většinu času dá koukat, ale pořád to není nic, kvůli čemu by se to mělo považovat za umění. ()
Další neuvěřitelná porce prázdné nudy. Nahota v Pasoliniho podání působí nevzrušivě a příběh nikde. Povídky samotné vypadají vyloženě nezajímavě. Tohle si Chaucer nezasloužil. ()