Věřte nevěřte

Věřte nevěřte je taková prúměrná restaurace, jídla se pořád opakují, i když místo mrkvičky občas přidají okurku, česnečku nahradí prdelačkou a nedomrlého číšníka takovou středně až nadstředně nedomrlou číšnicí. Hlad je nejlepší kuchař, proto do této knajpy zajdete vícekrát. Ale za čas přestane chutnat a místo poloamatérsky uklohněného menu si dáte vlastní porci zábavy. Chcete se bát? Vemte si maňáska, kterého jsme jako děti dostávali, dejte mu na hlavu kus černé látky a pak uvidíte, že tomuhle strašidlu bude víc než Věřte nevěřte - veřit! (25.11.2009)

Tak seriál Věřte Nevěřte rovněž patřil v mládí k mým oblíbeným a většinou jsem nevynechal žádný díl. Jonathan Frakes byl skvělý průvodcem těchto příběhů pravdy a fikce a ani po letech jsem nedokázal na některé díly zapomenout. Kvalita byla různorodá, ale většina se tvůrcům celkem povedla. Taky jsem tipoval – ale snad jen třikrát jsem uhádl všechno správně – většinou tomu bylo naopak. Asi nejvíc se mi líbily všechny ty kuriozity (pomůcky), které nám ukazoval na začátku a jenž dokázali oklamat zrak. Nedávno jsem si asi dvacet dílů připomenul z nostalgie díky youtube. (13.01.2014)

Čtyři hvězdy zadány, ale pozor - nikoliv z nostalgie, tenhle seriál je fajn i v moderní době, i když zpracováním se může zdát lehce zaostalý. Vždycky mě bavilo tajemno a nadpřirozeno a tady se krom toho člověk dočká i speciální hry na hádání, co se stát mohlo a co ne (což je ovšem nejspíš i tak v rukou scénáristů). Večery v dětství strávené u TV s rodinou nad touhle klasikou se nezapomínají, stejně tak jako dva hlavní matadoři - Jonathan Frakes a James Brolin. Já měl vždycky radši Frakese. No dobrá, přiznávám, trošku jsem se s tou nostalgií rozjel, ovšem co v dnešní době takhle zajímavého a zároveň tak jednoduchého (je jen určitý počet duchařských historek, které budou zároveň na pokraji uvěření a napínavé) vzniká? (13.11.2010)

Tehdy jsem ten seriál neskutečně žral a doslova hltal všechny příběhy. Bavilo mě hádat, bavil mě Frakes, ale postupem času se to stalo otravně stereotypní a nudné. I tak ale mají některé příběhy drsně našponovanou atmosféru. Jeden z mých nejoblíbenějších: http://www.youtube.com/watch?v=PbiWUyzc-Vo (31.07.2005)

hele neurážej,,,já na to koukal...a ikdyž spousta toho vypada jako vymysl, po mejch zkusenostech z poslednich dvou mesicu ..kdo vi.. tak kupříkladu mě už šestej tejden vkuse pronásleduje venku neviditelnej vágus,,teda, aspon to tak vypadá, ponevac ackoli kolem me bylo ve chvili kdyz sem s nim mluvil plno lidi, nikdo ho prej nevidel,,,,zacina to vetsinou tak ze se mi rozváze tkanicka, ja poslu ostatni dal, ze je jako pak dozenu a ve chvili kdy se vzdalej na me zezadu nekdo volá takovým chraplavým tahavým hlasem "halóóóó.....haloooooo" a kdyz neraguju, tak pochvili se zezadu ozve "halooooo .....studenteeee"....tak se jako votocim a je tam, pak se me ptá co studuju a jestli vim kdy je ulice svaty anežky, že se mu tam porouchalo auto,,,kdyz mu povim ze sem vo ni vzivote neslysel, neviditelnej vágus me slusne pozádá, jestli bych mu nepucil dve kila, s tim ze mi je potom posle postou.. do vobliceje mu vetsinou neni videt ale z huby je mu cejtit fernet...naposledy me oslovil vcera v jednu ráno...... to uz bylo poctvry za posledni tri tejdny...tak mu ríkám "hele, bubáku, todle uz si mi vyprávěl minulý úterý, já ti zádný prachy nedám, stejně nejseš vopravdovej,,,a von povídá "ne, ne , to musí bejt ňáký nedorozumení", pak prebeh ulici a nez sem si udelal na bote druhou smycku, byl pryč.... no a kdyz to pak nekomu vyprávim tak mi to neveri....a to sem se este nikomu nesveril, jak sem jel tudle autem do mesta, a na svetlech potkám sám sebe, jak jedu proti sobě na kole (02.06.2009)