Pink Floyd: The Wall

Obávam sa, že je to nesmierna volovina. (16.04.2008)

Dvě třetiny filmu byly naprosto úžasné a film mě strhnul, ale konec mě přišel horší a trochu jsem se nudit, možná to bude tím, že videoklipy běžně netrvají 90minut. (27.06.2008)

Preco by som sa mal tajit tym, ze film je strasne tazko stravitelny a uchopitelny? A to az na tolko, ze ma zacinal v polke nudit ... jeho kvality mu vsak neupriem, pretoze ich nepochybne ma a devizou (ktoru hadam ani nemusime spominat, ale ja ju spomeniem) je uzasna hudba Pink floyd ... Another brick in the wall je nezabudnutelna pasaz .... je to pre mna velmi tazko ohodnotit ... naozaj ... preto sa na mna nehnevajte, ale dam priemer, pretoze rovnako tak by som mohol dat jednu dve, ale aj styri alebo pät ... (08.07.2008)

Niekedy jemný, miestami zas hlboký mráz behá mi po chrbte ako píšem tieto riadky. Analýza konceptuálneho dvojalbumu tu. (16.11.2008)

Skvělé vyjádření toho, proti čemu Pink Floydi protestovali. (05.03.2009)

Jestli máte deprese, tak si tento film rozhodně nepouštějte. Jestli nemáte deprese, tak si tento film rozhodně pusťte. (18.09.2009)

Zatiaľ nehodnotim, lebo som z toho filmu v prdeli ;-), doporucujem (27.11.2009)

Neskutečný hudební film s hity Pink Floydů. Děti padájací do mlýnku na maso, kdo si to nechá dovolit? (10.09.2010)

Hudba v jejich podání je opravdové umění. (04.02.2011)

Osobní film. Tolik síly jsem ze žádného filmu snad ještě necítila. Kult nejen pro hudební fanatiky jako jsem já, ale i režiserský počin je to dokonalý. Někteří lidé říkají, že tvorba Pink Floyd není pro každého. Jde o zkušenosti, zážitky a psychologii i poučení. Např. Bob Geldof ve druhé polovině filmu dokonale znázorňuje počátky nacizmu. A při pročítání mnoha dalších komentářů od jiných uživatelů, mě fascinuje, jak film každý chápe jinak. Nejde se o něm hádat. Vše je přesné a dokonalé. Nemám slov. (30.05.2011)

Tento počin mě rozemlel více než mlýnek ty chudáky děcka... Za co mám The Wall považovat? Za nejdelší a nejlepší videoklip? Film s nejlepším soundtrackem? Film protiválečný? Romantický? ,,Rodinný"? Tak, jako je nadčasově geniální hudba Pinka s Floydem, je i její filmové zpracování úžasným zážitkem. (12.08.2011)

Dá se to shrnout stručně. Geniální. Famózní zpracování skvělý muziky do hodiny a půl dlouhýho videoklipu. Hudba Floydů už v začátcích byla úplně něco novýho, co se do tý doby objevovalo jen velmi zřídka a jen málo lidí dokázalo tak bravůrně vtělit emoce do hudby. Barrettův odchod na tom nic nezměnil a The Wall je minimálně na stejný úrovni jako právem opěvovaný The Dark Side of the Moon. Jo, kdyby se tohle promítalo na škole místo hodin hudebky... (18.11.2011)

Viděno před mnoha lety, nicméně hudbu Pink Floyd rozhodně můžu. Dodnes mám zaháknutou v paměti onu animovanou květinově erotickou scénu ke skladbě What Shall We Do Now . Bez animace Geralda Scarfa by filmová The Wall rozhodně nebyla tím, čím je. (20.10.2012)

Ambiciózny film spájajúci a konfrontujúci umelecké vízie hneď niekoľkých autorov (námet Rogera Watersa, hudba skupiny Pink Floyd, animácie Geralda Scarfa a réžia Alana Parkera) s obrovským množstvom myšlienok, nápadov a symbolov, často veľmi ťažko pochopiteľných a aj nepochopených (diktátorské scény), ktorý nám predostiera príbeh rockového speváka Pinka, pričom v jeho príbehu nájde každý divák niečo, s čím sa dokáže stotožniť. Či už sú to zamyslenia nad pretrvávajúcou fašistickou špinou v politike, nad vojnami, v ktorých zomierajú a sú ranení aj tí, ktorá sa ich priamo nezúčastnili, nad školstvom, ktoré nevzdeláva, ale vytvára prázdnu slepo nasledujúcu masu, nad pôžitkárskym životom plnom alkoholu a drog, ktoré človeka iba viac odťahujú od skutočného života, nad vzťahmi, ktoré strácajú svoje funkcie a - ako vyplýva z názvu - nad budovaním stien a múrov, ktoré nás majú ochrániť pred všetkými nástrahami modernej spoločnosti a ich nebezpečenstve, pretože nás robia neschopnými komunikácie a "pohodlne ľahostajnými" ku všetkému, čo sa v okolí deje, a to všetko vyjadrené textami Rogera Watersa, hudbou skupiny Pink Floyd, 15-minútovými animáciami a hranými sekvenciami, ktoré tvoria obrazový zvyšok filmu a úplne v nich dominuje Bob Geldof v hlavnej úlohe. Karikaturistické animácie Geralda Scarfa sú dokonalé svojím prevedením (často až drzým, perverzným a dosť silným), symbolikou a detailným spracovaním, hrané sekvencie s hudbou na pozadí sú svojím spracovaním nemenej účinné a tvoria kompaktný celok o fyzickom a mentálnom rozklade osobnosti pod váhou životných ťažkostí modernej doby. Film je tak svojím spracovaním aj posolstvom (o reálnych udalostiach, reálnych ľudoch, reálnych vzťahoch a reálnych príbehoch) výnimočný, veľmi temný, surrealistický, ťažký a depresívny, nie je pre každého a nie každý ho môže pochopiť. Vrátane samotného Watersa, ktorý, zdá sa (ako dokazujú jeho vyjadrenia k situácii na Ukrajine), na staré kolená takisto podľahol ideologicky jednostrannému ("pohodlnému") videniu sveta a stal sa "iba ďalšou tehlou v stene." (UPDATE 6. 3. 2024). (16.07.2013)

Na jedné straně až hrozivě depresivní film, na straně druhé ovšem naprosto skvělá symbioza hudby a obrazu. Film je melancholický, smutný, frustrující od začátku až do konce. Humorných scén tu tedy zrovna moc není, těch nezapomenutelných je ovšem dost. Hodně silný a emocionálně hutný film, nedoporučuje se ovšem sledovat ho s žiletkou po ruce..:) (28.04.2014)

Přemýšlím, proč jsem si dva dny po sobě v rámci Challenge tour vybrala zrovna dva filmy, které souvisí s muzikou a zapadají do sebe i dobově, jen s určitým územním rozdílem. Nevím, jak to v sobě mají ostatní, ale u mě je hudba hlavně o vnitřním prožitku. Tenhle snímek je hodně individuální, o vnitřních běsech, boji s démony, o strachu, frustraci, sebedestrukci, o bolesti. O tom, jak si všechny „špatné“ životní zážitky postupně měníme v cihly, které si kolem sebe stavíme, abychom se ochránili, až z nich postupně vznikne zeď, o které si myslíme, že nám poskytne bezpečné útočiště před okolním světem… Toto pozoruhodné, obrazově surrealistické dílko, vyjádřené písněmi z The Wall, vznikalo dva roky předtím, než jsem se narodila, takže jsem si tehdejší dobu nemohla odžít. Ale i po těch více než třiceti letech v něm vidím kritiku stále stejné společnosti. To, jaký na nás má vliv výchova, ať už ta rodičovská, která se nám snaží dávat jen to nejlepší, ale ne vždy je to to správné; a nebo ta školní, která nás nevede k tomu, abychom rozvíjeli vlastní osobnost, protože společnost nás chce všechny stejné, bez vlastních názorů, tupé ovečky v maskách, které by neohrožovaly okolní zažité konvence. Je v tom vzdor a boření vnějších i vnitřních zdí… Shlédnuto během dubnové Challenge tour 2015 – 30 dní se světovou kinematografií. (02.04.2015)

Filozofie, politika, sociální témata, pedagogické otázky, násilí, válka, atd., atd. V této psychedelické opeře je snad vše s čím se potýká i dnešní společnost. Je to dokonale nadčasové dílo v nádherně depresivním a temném podání. V každém případě je to nejlepší hudební film, který jsem kdy v životě viděl a slyšel, a dle mého názoru je to jeden z filmů, který je nositelem něčeho většího, než jen filmového zážitku. Patří určitě k uměleckým dílům, která dokáží měnit pohled na svět. Nejde to tedy jinak, než tenhle koktejl sklíčenosti ohodnotit vysokým (kurva vysokým) bodováním: 95%. (29.06.2017)

Je pár filmů, kterým dáte 5 hvězdiček. A pak je tu The Wall, pro který je hodnocení příliš úzké. Ale zase i tohle klišé je pro něj taky příliš úzké, protože on to vlastně není film. A taky to není hudební video a už vůbec ne klip. Možná je to pohled do duše, třeba tak trochu té vaší, trochu té lidí co potkáváte. Pohled na dno všech vašich strachů, uzkostí a dávno zapomenutých příkoří, které se v jeden okamžik vyvhrhnou v tom nejnechutnějším a nejsilnějším gejzíru na povrch. Hudba jsou Pink Floyd a csfd není hudební server. Pokud jde o vizuální stránku - málokdy potkáte tak propracovaný obraz jako tady. Samozřejmě - film je součástí konceptuálního alba, to vypráví příběh a každá stopa toho alba se prolíná s tou předchozí nejen hudebně, ale i dějově. Vzhledem k tomu, že obrazová část kopíruje tu zvukovou, tak každá obstojí jako samostatný videoklip se vším co to znamená - konkrétní příběh, atmosféra a pocity vmačkané do pěti minut či perfektně časovaný střih nebo ruchy. A to si tím pádem s sebou nese celý film, aniž by trpěla celistvost nebo naopak chyběla pestrost. Animované klipy naprosto logicky patří do míst, kde jsou a jen dál rozvíjejí celý příběh. Celá hodina a půl je pak do detailu prošpikována obrazy záměrně symetrickými které hned potom kontrastují absolutní asymetrií, hrátky s perspesktivou a vlastně všudypřítomné nekonečno, kouř, dým i pára se proplétají jako červená nit dějovou linkou, jednotlivé obrazové, hudební a významové reference neustále ohraničují celý film do vlastně strašně malého prostoru, kdy se v různých kulisách, dobách a podmíkách odehrávají pořád ty stejné situace. Ohraničené zdí. Nebylo teď a předtím, nebyl jste vy ani oni, jen se ty malé kousky historie vašeho světa točí pořád ve spirále. Nakonec vám zbudou jen dvě možnosti - buď ten film budete rozdýchávat ještě dlouho potom, nebo vás naprosto mine. Otázka je, co je pro vás vlastně lepší. (13.01.2018)

Depresia. Úzkosť. Beznádej. (19.12.2020)

Samota, frustrácia, nenávisť voči násiliu a masovému donucovaniu - to sú najsilnejšie filmové témy, ktorým stačí už len kvalitné podanie. A tento film ho má sakramentsky veľa! (01.09.2007)