Polnočný expres

Billy Gates sa vracia spolu s priateľkou z dovolenky po Európe. Jednou zo zastávok je aj turecký Istambul. Píše sa rok 1970 a istý priekupník ponúkne američanovi za lacný peniaz hašiš. V tej dobe však turecká polícia zvýšila ostrahu na letiskách (časté teroristické útoky), a tak sa stane, že američana zadržia a obvinia. Má si odpykať pár rokov a vrátiť sa späť domov, ale všetko je nakoniec úplne ináč. Príbeh podľa skutočnej udalosti na konci 80r. režíroval Alan Parker (Birdy, Angel Heart, The Wall). Hneď v úvode rozprávanie sledujeme Billyho proces prípravy pred samotným pašovaním, následne jeho strach, ktorý nie je schopný zakryť, čo dokumentuje, že rozhodne nepatrí medzi žiadnych priekupníkov. Jeho mladícka nerozvážnosť a naivita z lacno zarobených peňazí sa mu nakoniec stanú osudné. Parkera nezaujíma ani tak turecká justícia, všetko sa točí z pohľadu vo všetkom zaskočeného Billyho, ktorý ničomu nerozumie a je hrozne zmätený z novej situácie. Vyrovnanie sa tak s niečím úplne novým a neznámym sa tak stáva nosnou časťou samotného filmu, v ktorom nás režisér postupne zoznamuje zo všetkými úskaliami, ktoré musí mladík zakúsiť, aby možno raz mohol brány väzenia opustiť (podobne tomu bolo aj v prípade Andyho z filmu Vykúpenie z väznice Shawshank). A tak nasledujú scény, v ktorých Billy spoznáva úplne iný život, je konfrontovaný z neľudskými podmienkami, násilím páchaným na väzňoch a jeho pokus zvládnuť v pokoji rôzne vypäté situácie a ostať človekom v každej situácii jednoducho nie je možný (scéna, pri ktorej odhryzne spoluväzňovi jazyk, či onania pred priateľkou). Po opätovnom otvorení procesu, na ktorom súd z okamžitou platnosťou zamieta udelenie milosti (po troch rokoch mal byť prepustený), dostáva Billy Gates 30 rokov. Tým mu vlastne turecká justícia vzala aj to posledné, čo ešte mal a to nádej. Po vlastnej obhajobe na súde (skvostná obhajoba), sledujeme ďalej už iba totálny úpadok (psychický aj fyzický) človeka, ktorý zaplatil až príliš. Všetky jeho snahy na únik sú časom zmarené. Von sa nakoniec dostáva náhodou. Parkerov film neprináša, čo sa filmovej reči týka nič nové, je možné v ňom nájsť „jemný“ hollywoodský štýl, čo je spôsobené aj tým, že príbeh nesie nálepku „podľa skutočnej udalosti“. Niektoré scény (napr. od zatknutia po príchod do cely) nie sú až také podstatné a teda sú zbytočne zdĺhavé. Ale to je asi tak všetko, čo by sa dalo vytknúť, ostatné sekvencie pôsobia hodne vyrovnane a Parker je rozhodne tip režiséra, ktorý zbytočne nič neprikrášľuje, skôr sa snaží o zachovanie reálnych situácií (už spomínaná návšteva priateľky, a žiadne reči typu „budem na teba čakať“ apod., či monológ na súde, alebo únik z väznice). Do príbehu vniesol vlastnú invenciu, ako to bolo napr. pri telesných trestoch u väzňov, ktoré sú však pre oko diváka skryté. Vie sa len o sanatóriu, kde sa tresty dejú, ale nikto o nich nehovorí. Divák sa tak až celkom záverom dozvedá, čo všetko sa dialo za múrmi väzenia. Celkovo atmosféru nespravodlivosti bolo cítiť po celý čas. Filmu však neprospela ani doba nakrúcania, miesto 70r., na nás dýcha atmosféra 80r. a s ňou elektronická hudba, ktorá hlavne na začiatku dosť vadí. (29.03.2006) (menej) (viac)

Naprostá pecka a totální nářez, vyprávějící o osudech obyčejného amerického týpka, který se vydal se svou přítelkyní na dovolenou do Turecka, ale díky snaze propašovat hašiš ze země skončil v odporném smradlavém tureckém vězení, řízeného sadistickými dozorci v čele s totálním zmrdem ředitelem Hamidouem. Stalo se tak v roce 1970, kdy se pokusil vysokoškolský student Billy Hayes propašovat 2 kila hašiše ve formě cihliček, zabalených do alobalu a nalepených na tělo. Málem mu to vyšlo, ale při pokusu nastoupit do letadla si jej vyhmátla turecká policie a při prohledávání u něj vše objevili. Na pomoc mu přišel jistý "Tex", Američan, který pomohl Billymu s překladem z turečtiny. Billy nejprve tvrdí, že má hašiš od taxikáře, a policajty k němu přivede. Přesto jej však nechtějí pustit, a tak se pokusí o útěk, ale Tex jej dopadne a začne peklo. Billy skončí ve vězení Sultanahmet, kde je mu přes noc zima, a tak si zajde pro přikrývku. Za to jej však v noci probudí a brutálně zmlátí strážný a ředitel Hamidou, a to je jen začátek. O pár dní později se Billy probudí ve vězení Sagmalcilar, kde jsou s ním také další vězni ze západu - Jimmy, který ukradl dvě svíčky z mešity, Max, angličan závislý na heráku, kterému pomáhá překonat strasti v base jeho kočičí mazel, a Erich, švédský drogový dealer. Jimmy jasně varuje Billyho, že ve vězení nemůže nikomu věřit, dokonce ani dětem, kterých je tu bohužel také dost. Billy se sejde se svým tátou, americkým zástupcem a tureckým advokátem, aby projednali jeho situaci a následující soud. Během soudu žalobce vznese obvinění z pašování drog, ale hlavní soudce je na Billyho celkem hodný a napaří mu "jen" čtyři roky. Billy a táta jsou z toho zničeni, ale právník trvá na tom, že to dopadlo ještě dobře, protože žalobce žádal doživotí. Jimmy chce, aby se k němu Billy připojil při útěku - dá se utéct buď po střeše, nebo pomocí katakomb. Billymu se do toho nechce a Jimmy uteče po střeše sám, nicméně je chycen a brutálně zmlácen tak, že přijde o varle a dostane kýlu. Maxovi se zase zatoulá kocour a najde jej oběšeného na trámu, to byla pro mě jakožto pro milovníka koček dost bolestivá scéna. Billymu zbývá 53 dní do propuštění, ale ti zkurvení Turci, kteří z něj jen vysávají ve vězení život, s ním mají jiné plány. Nejvyšší turecký soud v Ankaře z něj chce udělat odstrašující případ, a to díky naléhání původního žalobce, který chce nechat Billyho odsoudit za pašování, ne jen za přechovávání. A tak Billy pronese u soudu svou závěrečnou obhajobu, nejprve mluví o relativitě pojmu zločin v různých společnostech, a pak se nasere a nazve Turky pěknými sviněmi (což jsou) a vyfasuje 30 let. Najednou změní názor na útěk a dá se dohromady s Jimmym a Maxem, a společně chtějí utéct starými křesťanskými katakombami. Najdou ve sprchách dutinu za zdivem, dostanou se do katakomb, ale nakonec narazí na slepou chodbu a vrátí se zpět. Bohužel je s nimi na cele také zmrd a donašeč jménem Rifki, který objeví vstup do katakomb a nahlásí to strážným. Jimmy je opět odveden strážemi a zmlácen tak brutálně, že skončí v městské nemocnici. Billymu začínají hrozné časy, je mlácen a ponižován, až se z toho zhroutí. Nakonec mu rupnou nervy a zmrda Rifkiho, vyparáděného v novém obleku, napadne a rozbije mu hlavu o schody. To byla první uspokojující scéna. Za to je Billy poslán do oddělení pro nepříčetné, kde chodí s ostatními narušenými a katatonickými vězni kolem dokola. V roce 1975 jej navštíví jeho přítelkyně Suzan a Billy potřebuje zoufale vidět její prsa, protože je totálně na dně. Dostane od ní peníze schované v knize, které mají pomoci Billymu utéct. Billy se s nimi pokusí uplatit ředitele Hamidoua, aby jej za to vzal do ošetřovny. Ten zmrd jej však raději vezme do zvláštní místnosti, kde jej zmlátí a chystá se jej dokonce znásilnit. Billy se však vzepře a povede se mu toho zmrda odkopnout a Hamidouova lebka je proražena hákem na zdi. To byla druhá uspokojující scéna. Billy si vezme jeho uniformu a díky ní proklouzne ven z basy, uteče do Řecka a konečně se po dlouhých pěti letech vrátí domů. Co více k tomu dodat? Byla to neuvěřitelně brutální podívaná a nejhorší na tom je, že tohle se opravdu stalo. Tento film je pro mě dalším důkazem, že armáda, policie a hlavně vězeňství má tendenci přitahovat vadné typy osobností, především perverzáky, úchyly a sadisty, prostě ten největší odpad společnosti. A ta oběšená kočka mě také pěkně nasrala, místo ní měl viset ten zmrd Rifki, naštěstí se však nevyhnul spravedlnosti a jeho mozek skončil na sračky. No, naštěstí to prý bylo všechno přehnané, takže Turci snad nebudou takové svině, jak je tento film vyobrazuje. (15.02.2023) (menej) (viac)