Dekalóg

Jako celek nelze desateru neudělit plný počet. I když obsahuje i méně dobré filmy, pořád se jedná o unikátní výtvor a sérii brilatních hodinových filmů. Každý nabízí úžasný příběh volně inspirovaný jedním z přikázání a každý film je událostí sám o sobě. Předvádí se zde celá polská herecká elita. Každý díl točil jiný kameraman. Některé díly jsou zdrcující, některé odlehčené. Navíc jsou příběhy zasazeny do všech možných oblastí života, od nemocnice po školství, a také různými koníčky od filatelismu po horolezectví. Pokaždé je film vytvořen a napsán realisticky. Jsme svědky neobyčejných příběhů obyčejných lidí. Postavy se také občas setkávají, ale nejzajímavější postavou je "kdosi", který tajemně a beze slov proplouvá téměř všemi díly a jeho přítomnost vždy symbolizuje blížící se katarzi. Dekalog je skvost teleivzní tvorby. (20.12.2006)

Dekalog - Deset přikázání, která dal bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj. Vznikne-li o souboru základních pravidel morálky seriál, jeho naplnění morálními a etickými problémy/rozhodováním, lze očekávat s důvěrou až stoprocentní. Aby však šlo o podívanou zajímavou a podnětnou, musí se látky chopit někdo, jenž téma nezpracuje s přístupem: "Já vám, milí diváci, teď ukáži, jak je dodržování těchto pravidel dobré, vedoucí k dobrým koncům a nedodržování špatné, vedoucí ke špatným koncům." Kieslowski se svým spoluscénáristou Piesewiczem (vzhledem ke kvalitě scénáře si zmínku zaslouží) naštěstí tuto banální možnost nezvolili. Naopak, inspirují se volněji, u přikázání ohmatávají hranice jejich definic i aplikovatelnosti. Vymýšlí tak komplikované životní situace, že rozhodování se a smiřování se skutečností nelze hrdinům ani trochu závidět. Vypráví příběhy, v nichž přikázání vystupují nezřetelně, v pouhých obrysech, ale právě tím dávají divákovi (který by možná ani netušil, že film hovoří o tom kterém přikázání, nedali-li by autoři svému dílu příslušné jméno) šanci hledat, myslet a ostřit svůj pohled. Třebaže jako film u mě na maximum obstály jen tři díly, jako seriál Dekalog jen těžko najde konkurenci a proto *****. (01.03.2010)

Bezpochyby jeden z najlepších počinov na poli seriálovej tvorby v histórii. Ide síce o samostatné príbehy s uzavretými príbehmi, avšak Dekalóg sa odohráva v jednom fikčnom svete, ako sme sa presvedčili v dvoch epizódach (aspoň ja som takto zaznamenal opakujúce sa postavy a udalosti). Ale pozor, Dekalóg nie je rozhodne záležitosť pre bing watching, každý príbeh sa vám musí v hlave rozložiť, treba ho precítiť, správne pochopiť a následne ho nechať nejaký čas v sebe doznievať. Neviem, či je súčasná mladá generácia zvyknutá čisto na nadväznú serialitu toho schopná. (05.02.2023)

Dekalóg je partikulárnou ukážkou rozdrobenosti hlavných kresťanských téz na menšie príbehy, kde sa podrobnejšie prejavujú jej zemské podoby. Prístup K.K. je obdivuhodný. Dokáže primäť všetky vaše zmyslové bunky a nasávať účinky filozofickej, psychologickej či spoločenskej stigmy a viesť nad ich povrchom závažné metafyzické i prosto racionálne polemiky. Ukazuje i hranicu, dokiaľ sme schopní prijať ľudskosť a odkiaľ sme už len pozemské stroje, ohlupené a pritom svojské. Kde zasväcuje tú povestnú hranicu nami merateľnej cnosti, ktorú si neustále posúvame do nižších a nižších dimenzií a prijímame nové a nové pravidlá spoločenských noriem. (27.06.2018)

Co se formy týče, Dekalog je pro smysly koncertem. Kde ale přichází na řadu pochopení vždy nekonvenčně vypointovaných příběhů, rozum nejednou zapláče. A to je obrovská škoda, protože v kontrastu s povídkami, jejichž smysl ani dnes nepozbývá na síle pak odvolávání se na rigorózní a pružnost pozbývající etický kodex desatera působí jako pěst na oko. Přestože totiž na zcela jednoduché poučky roubuje opravdu komplikované životní situace, díky kterým je mnohem patrnější, že morálka se nedá shrnout do pár konkrétních vět, nemohl jsem se celý seriál zbavit pocitu, že mi i přes své volnější vyznání pan autor pointami (tresty) káže co je správně, a co je špatně. Jsou to právě takové momenty, jenž zub času nahlodal nejvíc, a které by si dnes nedovolil natočit nikdo jiný, než náboženský fundamentalista. Nicméně i tyto slabší kusy je radost sledovat (snad jen Nepokradeš mi nepřirostlo k srdci). Ten zbytek je pak možná tím nejlepším, co se televizním obrazovkám přihodilo, a to jednoduše proto, že materiál je to ryze filmový, jen kvůli své rozsáhlosti jiným způsobem téměř nerealizovatelný. Těch deset vzájemně propletených osudů spojených jen jedním malým betonovým městem v polské metropoli totiž víc působí jako filmová série. A je to možná trochu škoda, protože kvůli té (střízlivě) krátké stopáži sotva stihne zkoumaný byt přirůstat k srdci, už už nastupují titulky a přesun o patro dál. I tak má ale většina povídek nevídanou sílu, snad je jen škoda, že tehdá někdo někde nepopletl čísla a nevyměnil devítku za desítku. Zvláštně jinaký poslední díl totiž jinak srdceryvný cyklus uzavřel v trochu odlišném duchu, než mají jeho předchůdci, obzvlášť právě ten předposlední. (23.12.2014)