belldandy

Nedá se nic dělat, ale radši budu za zarytého Trekkies (o jakých tu mluví třeba Galadriel), než bych se připojila ke zdejší dehonestaci Star Treku. Jasně, že jsou triky dnes už zastaralé. Já snad i chápu, že se to někomu nelíbí. Věřím, že, když někdo ctitel řekněme Bély Tára, tak má nárok si myslet, že Star Trek je vlastně dost plytký. Taky chápu, že se někdo prostě nepřenese přes své vlastní dobové zakotvení, ale ... jen mi, prosím, netvrďte, že je nový Star Trek lepší, protože ... Tohle je pravý Star Trek! I kdyby se celá garda komentátorů na CSFD na hlavu stavěla. Nic co přišlo po tom už nemělo tu ... no tu sílu nové vize. Současný filmový Star Trek je možná efektnější v efektech, ale nemá v sobě žádné skutečné vizionářství. To očekávaní směrem do budoucnosti. Nejspíš nám prostě chybí ta zkušenost, co Star Trek znamenal ve své době. Kdo by kritizoval Voskovce s Werichem, že jejich filmy mají mizernou kvalitu obrazu. No, někdo taky. :( No, já patřím k těm, kteří ve svém raném dětství sledovali Star Trek na rakouské televizi a tehdy se mi na něm nezdálo zastaralého nic. :). /// Mezi třemi původními sériemi, vede dle mého druhá série. Mám dojem, že už si tvůrci ujasnili, o čem to je, a snad proto se tu najde většina těch nejlegendárnějších epizod: Amok Time, Mirror, mirror, Journey to Babel, The Trouble with Tribbles ... zatímco v třetí šla kvalita scénářů bohužel výrazně dolů. Spolu s nepříznivým časem vysílání to bylo zřejmě to, co původní Star Trek ve své době zabilo. Jenže on stává jako fénix z popela stále vždy znova a znova ...

Andy Millman je rozhodně pokračovatelem Davida Brenta, avšak s lehkým posunem k normálnosti , který byl nutný k našemu ztotožnění s ním. Teprve díky Andymu jsem si uvědomila, že největším problémem Davida nebyly jeho rasistické nebo šovinistické předsudky, tím méně jeho komediální ambice. Tím hlavním problémem byla jeho naprostá neschopnost upřímnosti, jak k druhým, tak i k sobě samému. Mezi upřímností a stylizací si Brent stejně jako Millman vždy vybere sebestylizaci. - Stejně jako se nebyl David Brent schopen rozhodnout mezi rolí kance v přízemí mezi dělníky a rolí rovnostáře nahoře v kanceláři, stejně tak si Andy Millman neumí vybrat mezí tím, zda chce být umělcem oddaným své vizi či „jen“ úspěšnou celebritou. (Přitom se přes naše divácké pochybnosti nakonec ukazuje, že mu možná ani nechyběla ta potřebná dávka talentu.) Předivo lží, které spřádá, aby se jevil v nejlepším světle těm, kteří jsou právě přítomni, se mu nakonec vždy stane osudným. Právě ony lži ho opakovaně přivádí do oněch nesnesitelně trapných situací. Být vyveden z míry někým vyhlížejícím nebo se chovajícím nestandartně, ať už jde o homosexuála, trpaslíka nebo bigotně věřícího, je celkem pochopitelné a omluvitelné. Brent i Millman se však věčné přetvařují až na práh ztráty konzistence se sebou samým. (To je také důvod, proč se Andy zdá být vždy mnohem sympatyčtější v přítomnosti Maggie, protože to je jedna z mála chvil, kdy svoje maskování odhodí.) - A vzplanou-li tu debaty o kvalitě sérií, chci se dopředu vyjádřit tak, že bych netvrdila o žádné že je lepší než ta druhá. Nicméně rozdíly mezi nimi existují. U neúspěšného a politováníhodného komparsisty z první série bylo úsilí se prodat jakýmkoli způsobem ospravedlnitelné. Jenže vytoužený, i když omezený, úspěch nastoupivší v druhé sérii nastartoval stále zjevnější „pobrentovštění“ Andyho Millmana. - Rick Gervais nás úspěšně mate v mazání hranic mezi svým životem a seriálovou fikcí, ale jedno je zřejmé, chybí-li ji jeho postavám upřímnost, jemu rozhodně nechybí. Bez geniální schopnosti pozorovat a až masochistické upřímnosti by seriály Office ani Extras nemohly vzniknout.

Tenhle seriál mi zpříjemnil mnohá odpoledne. Spojuje humor s mile starosvětskou atmosférou. Hlavní hrdina je velmi staromodním způsobem kladný a musím říct, že mi něco takového asi už dlouho chybělo. Jenom nemůžu pochopit, proč se mnou nadšení nad tímto seriálem nikdo nesdílí. Chápu však, že na něm není ani nic kultovního, ani ani nic nového. Někdy však staromódní zábava příjde vhod. A příběh o muži, který je zárověň odvážný, pohledný, k tomu velice čestný (a ještě navíc v uniformě), vás pohladí na duši. Uznávám, že to není zrovna historka ze života.