Umučenie Krista

Nepopírám, že Gibson ani v nejmenším nerozvíjel charaktery postav, a člověk, co nezná Nový zákon, nemá šanci pochopit, co se ve filmu děje a oč tam skutečně jde, ale na druhou stranu je Passion of the Christ tak neobyčejně působivé (což ještě více podtrhuje Debneyho hudební doprovod) a tak úžasně zpracované až to bere dech. Chladnokrevné scény, kdy Ježíš statečně snáší brutalitu ostatních, jsou tak realistické a herecky brilantní, až to v člověku škube úžasem. Člověk si sice říká "Proč mu to vlastně dělají? Proč se nebrání? Proč si nezachrání život, když může?", ale nemyslím si, že by tahle skutečnost snižovala hodnotu filmu... spíše naopak. (08.04.2004)

Hodnocení filmu je čistě subjektivní záležitostí - a u "Umučení Krista" to platí dvojnásob. Navíc je nutné mít alespoň základní znalosti o Ježíšovi a osobách a událostech s ním spojených. Gibson totiž rezignuje na nějaké vysvětlování a rovnou vypráví...Záleží na tom, jak moc jste schopni akceptovat víru. A to nejen víru zosobněnou křesťanstvím - myslím tím víru v cokoliv "nad námi". Tady totiž nejde o vlastní filmové kvality, u "Umučení Krista" jsou jen prostředkem, jak přiblížit poslední hodiny Božího syna. Radím vám, nebojte se a přes veškeré rozporuplné reakce, přes váš případný ateismus, přes všechny předsudky, které chováte - "Umučení Krista" je film, který si zaslouží vaši pozornost...Možná na konci zjistíte, že pro vás tenhle "příběh příběhů" získal nový smysl a rozměr. A možná ne. Volba je jen na vás. (07.07.2006)

Rozporuplnost pocitů z tohohle filmu dosáhla té míry, že budu muset ještě počkat s hvězdičkama kvality na další projekci. Nicméně jako první zhodnocení mě napadlo spojení "zbytečně brutální hraný dokument".... K brutalitě - Nevím, co si o nás divácích dnešní tvůrci myslí, ale já osobně k silnému prožitku nepotřebuji polopaticky ukázat naturalistické "všechno". Asi nechápou, že to "všechno" přestává po určité době fungovat a působí spíš kontraproduktivně. Scorseseho průběh samotného ukřižování na mě působí víc i když si to "všechno" musím jenom domyslet.... K filmu: Film by podle mého měl umět působit svým příběhem na diváka sám o sobě. Předpoklad, že divák bude znát knižní předlohu je špatný. Uvedení do děje by určitě nezaškodilo ať už formou počátečních titulků nebo jakoukoli jinou. Takhle jde "pouze" o dokument něčeho, k čemuž souvislosti musíme znát..... Ale zbytečný film to určitě není. Už jenom jakou diskusi vyvolal (třeba jenom v mojí rodině :) (12.04.2004)

Umučenie Krista je komorný, až divadelný film s dych tajacim veľkoplátnovým pojatím. Jeho podstatou nie je mohutná historická výprava, ale pôsobivosť perfekcionisticky nakrútených scén, odohrávajúcich sa - či už v interiéroch alebo exteriéroch - na niekoľkých desiatkach metrov štvorcových. Film začína scénou honu na "nejakého zúfalého mladíka", pokračuje jeho lynčovaním a končí jeho smrťou. O tom, kto sa skrýva pod kapucou a kto sú ostatné tváre na plátne, sa dozvedáme až z krátkych flashbackov počas jeho mučenia. Odhalenie ich identity prehlbuje náš vzťah k Ježišovi z Nazaretu a tiež precítenie bolesti, ktorou sami prechádzajú. Sila filmu spočíva v zobrazení neopísateľného utrpenia človeka s veľkým srdcom, spôsobeného ľudmi bez srdca. ___ Mel Gibson volí čestnú cestu rozprávania bez náznaku sentimentu. Zostáva nestranný a v lynčovaní muža sa doslova vyžíva. V spomalených záberoch, v navršujúcej sa bolesti trpiteľa nám dáva v rovnakom pomere pocítiť aj jeho fyzickú bolesť, aj zverstvo sadistických pudov jeho katov. Tento šokujúco chladný nástup v prvej tretine nás priklincuje do sedadiel, aby neskoršími flashbackmi s Ježišovými duchovnými výrokmi celú makabrozitu prehĺbil a dal jej zmysel, emócie a filozofický rozmer. Mučeník a jeho katovia sa stávajú čoraz výraznejšími stelesneniami hodnôt dobra a zla a spolu vytvárajú "dielo", ktoré navždy zmení ľudské dejiny. ___ Film si drží pomalé tempo a trvá cez dve hodiny, no nenájdete v ňom jediný záber, zvuk, strih, ktorý by v ňom nemal svoje miesto a nevyvolal by vo vás potrebnú emóciu. Je to hypnoticky plynulá, ponurá báseň, nesúca na chrbte obrovskú, každou minútou sa ešte viac prehlbujúcu váhu naliehavosti. Buď odvraciate zrak, alebo zatajujete dych, alebo premýšľate nad tým, čo bolo povedané. (16.03.2004)

Přliš mnoho krve? Ano, snad. Ale o to nejde. Jde o to, že to na mne celé působilo snahou šokovat, namísto zobrazit co nejrealističtěji fakta. Násilné scény i křížová cesta se daly zkrátit na míru únosnou běžnému divákovi a celý film tak nemusel přesáhnout délku 100 minut. Pak by možná jeho vyznění bylo větší, dopad výraznější a hodnocení z mé strany příznivější. Ale na tom má asi svůj podíl i skutečnost, že jsem ateista... Za vyzdvižení stojí ale hudební složka - ta je impozantní. (26.09.2004)