Umučenie Krista

Všeobecne známy námet spracovaný až minuciózne presvedčivo. Predpokladá aspoň minimálnu všeobecnú gramotnosť publika. Oživenie dávno mŕtvych jazykov v živej reči (aramejčina, latinčina) - krásny príspevok ich zabudnutému zneniu. Nádherná obrazová stránka filmu postupne vystupuje zo scény temného šerosvitu lesa. Negatívum: zmasakrovanie Kristovho tela ako závdavok všetkým sadistom a zároveň masochistom (ak sa vciťujú do Krista) bolo na môj vkus neprimerane dlhé. Rozflákanie tela na krvavú kašu bolo našťastie zjemnenené obrazovými prestrihmi výjavov z Ježišovej minulosti. Rozškľabené vyžraté, prepité a vyrehotané tváre rímskych mučiteľov tak skoro nezabudnem. Konanie zázrakov zmučeného tela, nehynúceho ducha počas krížovej cesty pôsobivé. Celkové vyznenie je však veľmi silné, dlhotrvajúce a emocionálne odrovnávajúce. Tento film buď prijmete srdcom, alebo budete hľadať dôvody pre jeho odmietnutie. Áno, je to o viere v možnosť spásy života na Zemi prostredníctvom ukázania vlastného životného postoja, nevynechávajúceho z milosti Božej nikoho. (21.02.2005)

Přemýšlím, jestli mám tomuhle dát hvězdičky tak trochu proti zdejšímu proudu nebo jestli nechám film neohodnocený... Tolik protichůdných pocitů už jsem hodně dlouho z nějakého filmu neměla. Asi začnu vypisovat klady - tenhle film jsou vizuální a zvukové orgie - počáteční záběry ze zahrady Getsemanské v modrém oparu mě dostaly, vůbec celá práce kameramana stojí za pozornost. Druhým kladem je stylizace postav - naprosto úžasně démonický satan, skvěle volení představitelé ostatních rolí a famózní práce maskérů... A do třetice zvuková a hudební stránka filmu - John Debney odvedl skvělou práci (i když při samostatném poslechu mě hudba zaujala mnohem víc než ve filmu a místy jsem měla nutkání začít si zpívat kousky z Jesus Christ Superstar :-)), zvukaři jakbysmet. Tím jsem vyřídila technickou stránku filmu a přicházejí problémy... Myslím si, že vydržím hodně, i tohle jsem vydržela, ale tolik znechucená jsem při sledování filmu ještě nebyla. Vím že to byl úmysl, možná dostal Mel dotace na kečup, ale já si v přílišné brutálnosti nelibuji a v tomhle případě nevidím v jejím použití jiný smysl než cíleně šokovat, nic víc než čistě komerční tah. A dalším problémem je příběh - upřímně, nemám k tomuhle tématu žádný zvláštní vztah. Ale viděla jsem už asi 3 různé filmy o Ježíši Nazaretském a každý mě něčím ve svém příběhu zaujal. Umučení Krista bohužel ne. Vybraná část příběhu podle mě zase směřuje k možnosti ukázat co nejvíc krve a masa, ale není to o ničem, v podstatě se celou dobu nic neděje, Marie a Máří jsou jenom figurky, ne plnohodnotné postavy (za které považuji ve filmu právě 3 osoby - Ježíše, Piláta a Satana). A poslední problém, na který si teď vzpomínám je stopáž - ke konci (resp. cca od druhé poloviny filmu) jsem jenom netečně seděla, bylo mi blbý to stopnout, hrozně jsem se nudila a přála si, aby už chlapec umřel, vstal z mrtvých a byl konec. Po dlouhatánském čekání jsem se dočkala, byla ráda že moje (i Ježíšovo) utrpení skončilo a říkám "Nevermore".Ten film se mi fakt nelíbil, hodnotím 2* za technickou stránku a mizím odsud, nebo ty hvězdy ještě uberu. (08.08.2006)

Umučenie Krista je komorný, až divadelný film s dych tajacim veľkoplátnovým pojatím. Jeho podstatou nie je mohutná historická výprava, ale pôsobivosť perfekcionisticky nakrútených scén, odohrávajúcich sa - či už v interiéroch alebo exteriéroch - na niekoľkých desiatkach metrov štvorcových. Film začína scénou honu na "nejakého zúfalého mladíka", pokračuje jeho lynčovaním a končí jeho smrťou. O tom, kto sa skrýva pod kapucou a kto sú ostatné tváre na plátne, sa dozvedáme až z krátkych flashbackov počas jeho mučenia. Odhalenie ich identity prehlbuje náš vzťah k Ježišovi z Nazaretu a tiež precítenie bolesti, ktorou sami prechádzajú. Sila filmu spočíva v zobrazení neopísateľného utrpenia človeka s veľkým srdcom, spôsobeného ľudmi bez srdca. ___ Mel Gibson volí čestnú cestu rozprávania bez náznaku sentimentu. Zostáva nestranný a v lynčovaní muža sa doslova vyžíva. V spomalených záberoch, v navršujúcej sa bolesti trpiteľa nám dáva v rovnakom pomere pocítiť aj jeho fyzickú bolesť, aj zverstvo sadistických pudov jeho katov. Tento šokujúco chladný nástup v prvej tretine nás priklincuje do sedadiel, aby neskoršími flashbackmi s Ježišovými duchovnými výrokmi celú makabrozitu prehĺbil a dal jej zmysel, emócie a filozofický rozmer. Mučeník a jeho katovia sa stávajú čoraz výraznejšími stelesneniami hodnôt dobra a zla a spolu vytvárajú "dielo", ktoré navždy zmení ľudské dejiny. ___ Film si drží pomalé tempo a trvá cez dve hodiny, no nenájdete v ňom jediný záber, zvuk, strih, ktorý by v ňom nemal svoje miesto a nevyvolal by vo vás potrebnú emóciu. Je to hypnoticky plynulá, ponurá báseň, nesúca na chrbte obrovskú, každou minútou sa ešte viac prehlbujúcu váhu naliehavosti. Buď odvraciate zrak, alebo zatajujete dych, alebo premýšľate nad tým, čo bolo povedané. (16.03.2004)

.......a zradil jeho dobrotu, jeho sílu a duši. Vydal proroka do rukou bolesti a utrpení skrze níž k vykoupení došel. A v krvi, v prachu bolesti, zadupal člověk věčné dobro. Natočil Mel Gibson, hollywoodská ikona a muž jehož tvář dnes pozná každý druhý filmový fanda standardní film? Ne! Natočil naturalistické podobenství obrovského a po věky trvajícího příběhu o muži, který pro mnohé znamená víc než všechno světské bohatství. Sestavil dlouho řadu obrazů tak pečlivě, že celek jenž z nich vzešel převyšuje spoustu dosud vytvořených podob tohoto příběhu. Cílem nebylo ukázat brutalitu, nadutost a bezcitnost jedinců, ale poukázat na chyby společnosti, která leckdy své přečiny a chyby omlouvá vírou. Ona bolest, kterou letmo pociťuje citově založený divák není dílem obrazů, ani efektů, ale je bolestí doby. James Caviezel se s postavou Ježíše ztotožnil natolik, že bych mu při pohledu do jeho očí snad i uvěřil v jeho nadlidský původ. Míra sugesce je naprosto dokonalá, využití aramejštiny velmi věrohodné. Dabing tomuhle filmu může ublížit víc, než je zdrávo. Sledování stop Ježíšových po Křížové cestě, kdy kolona oněch páprdů s plnovousem chladně přihlíží tyranii jeho těla, do které jej sami uvrhli může připomínat pouhou snahu odbýt si všechna památná zastavení, ale podle mě tu nejde o fakta, ale o prožitek. Ten umocňuje naprosto dech beroucí hudba skladatele Johna Debneye. Dunící v rytmu srdce diváka, stejně jako v rytmu srdce legendárního syna Božího. Kamera Caleba Deschanela je pak okem doby, které spolu s výpravnou, možná až poeticky epochální vizuální stránkou, povyšuje film ještě o stupínek výše. Proto chci na závěr říct: Vykašlete se na všechny zažitá fakta, na všechny zažité filmové postupy a nebo knižní vypodobnění. Pakliže se jich budete držet, váš prožitek tím značně utrpí. Pro jednou není od věci nechat hovořit pocity přes zažitý a notoricky známý příběh. A proč nemohu jinak než za 5? Já v očích a pohledech uzřel jsem poselství, poselství moderní doby oděné do historického hávu. Po zádech mi běhal mráz z citů, jenž míjely mou duši. Jako pohled do studánky osudu, kde odráží se naše minulost, kde naše myšlenky kráčí po cestě na věky lemované nejen štěstím, ale i smutkem a bolestí. A tato filmová cesta protnula mé srdce od západu na východ, z jihu na sever. Více jíž slov netřeba... (28.11.2004)

To okolo tohto bol taký boom? Áno, ozaj husté dielko a Gibson týmto možno príde aj o veľa priaznivcov alebo možno hlavne nadobudne odporcov, no mňa to až tak nenadchlo. Ak to bol reálne vykreslený život Krista, tak mal ozaj krutý život ako to poznáme, len nie je vždy si to pripúšťame. Navyše umocnený smrťou, ktorá tu bola ozaj brutálne zobrazená a pre slabšie žalúdky film rozhodne nie je, ale čo majú ľudia proti? Keby to bolo o niekom inom, tak ľudia ani neceknú. 65%. (30.03.2006)